10 C 107/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 121 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 42 919 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 51 958 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 94 877 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, 26 378,17 Kč, 3 350,16 Kč a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 78 928,50 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 13. 11. 2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč a byl mu vyplacen dne 13. 11. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,26 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 583 splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2023 to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy na dluh zaplatil od 13. 12. 2023 do 13. 6. 2024 celkem 39 081 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 8, 9, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 6, 8 a 9 tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 8 splatné dne 14. 7. 2024. K 17. 9. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 91 911,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 19. 9. 2024, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

3. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 91 911,56 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 78 928,50 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 983,06 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 19. 9. 2024 do zaplacení, tj. 26 378,17 Kč k datu vyhotovení žaloby, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 19. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,26 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 13. 10. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % p. a. f) úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 368 (684 kč měsíčně u splátek 8 a 9). Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až f). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze tak, že se bude snažit svůj dluh (nespecifikoval co přesně tím myslí, zda jistinu i s příslušenstvím či další nároky jako jsou smluvní pokuty apod.). Z jednání se omluvil ze zdravotních důvodů, proto soud věc projednal bez jeho účasti u jednání podle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

5. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že řádně zjišťovala úvěruschopnost. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce srpen září vyplynulo, že žalovaný měl pravidelnou mzdu od zaměstnavatele a jeho čistý měsíční příjem činil 32 865 Kč a celkové měsíční náklady činily 17 729 Kč, volné zdroje pak 14 136 Kč. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 897 Kč (nájemné + inkaso). Žalobkyně při jednání doplnila, že nemá k dispozici jiné doklady než výpisy z účtu žalovaného, nemá ani formulář, kde bývají uvedeny náklady dlužníka.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, její přílohy č. 1, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 13. 11. 2023. Žalovanému poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč a byl žalovanému vyplacen dne 13. 11. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,26 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 583 Kč splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy věřiteli dále vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Dle 6.3. smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 9. 2024 vzal soud za prokázané, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky o délce 65 dnů a k uvedenému datu tak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru.

8. Žalovanému tedy byl poskytnut úvěr ve výši 82 000 Kč. Zaplaceno bylo 39 081 Kč. To vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, z karty klienta a žalovaný proti tomuto tvrzení ani nijak nebrojil.

9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, je možno říct, že soud v zásadě souhlasí s tím, k jakým zjištěním dospěla žalobkyně, pokud jde o příjmy žalovaného. V tzv. hodnocení klienta je uveden příjem (pravidelní, měsíční) 32 865 Kč, což v zásadě odpovídá výplatním páskám žalovaného za srpen a září 2023, podle kterého čistá mzda žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, činila v srpnu 2023 33 035 Kč a v září 38 895 Kč. Toto prověření příjmů se soudu jeví jako dostatečné. V hodnocení klienta je však rovněž uvedeno, že životní minimum klienta je 4 860 Kč a náklady bydlení 4 897 Kč. Dále jsou uvedeny splátky , právnická osoba, . ve výši 7 972 Kč. Uvedené náklady bydlení se soudu jeví jako zcela nereálné, dle názoru soudu obecné zkušenosti odpovídá, že v roce 2023 musely být náklady žalovaného jednoznačně vyšší, a to i za situace, že bydlí například u rodičů (žalovaný uvedl, že bydlí sám). Uvedená částka nákladů na bydlení navíc není ničím doložena. Pokud jde o částku životního minima, s touto soud sice nijak nepolemizuje, nicméně tento údaj, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, nepovažuje soud za relevantní. Současně je zřejmé, že žalovaný měl další úvěr u žalobkyně se splátkami 7 972 Kč. Za relevantní by soud naopak považoval údaje o skutečných nákladech na život žalovaného. Takový údaj však hodnocení klienta neobsahuje. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně, a tedy i nesprávně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho náklady na bydlení a na život, když žádné jiné důkazy k těmto skutečnostem žalobkyně ani předložit nemohla (byla o tom poučena a přesto uvedla, že žádné jiné důkazy k tomuto nemá). Na tom nemohlo nic změnit ani to, že žalovaný neprochází tzv. nebankovním registrem, případně registrem SOLUS. Navíc dle názoru soudu se jeví pro účely prověření úvěruschopnosti i příjem žalovaného okolo 35 000 Kč měsíčně vzhledem k výši úvěru a s ohledem na jeho další závazky jako příliš nízký.

10. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nevyhodnotila úvěru schopnost žalovaného náležitě dostatečně a správně, respektive to neprokázala a neprokázala tak ani to, že splnila povinnost důkladně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat tuto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 82 000 Kč jako jistina úvěru. Na tuto jistinu (a vlastně na celý úvěr) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně a dle karty klienta zaplatil 39 081 Kč. Je tedy povinen zaplatit pouze poskytnutou a nevrácenou část jistiny ve výši 42 919 Kč (82 000 – 39 081). Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. S ohledem na citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalovanému soud uložil povinnost dlužnou částku zaplatit ve lhůtě do konce listopadu 2025, kterou žalovaný sám navrhl podle svých schopností a majetkových poměrů.

12. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, soud však nezjistil, že by mu vznikly náklady řízení, respektive se jich výslovně vzdal. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.