10 C 120/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ladislava Máši a přísedících Dany Kmoškové a Bc. Ambrože Koukoly ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 188 680 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 140 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 15. 5. 2019 do zaplacení, 28 680 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 13. 1. 2018 do zaplacení a 20 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 6. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného zaplatit 46 322 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že žalovaný jako zaměstnanec způsobil svému zaměstnavateli - žalobkyni při výkonu své práce dne 14. 1. 2018 škodu na vozidle [registrační značka], při služební cestě v Německu, když způsobil dopravní nehodu poškozené vozidlo zanechal včetně nákladu v Německu a z místa nepovoleně odjel. Tím způsobil zaměstnavateli škodu ve výši 140 000 Kč. Žalovaný uznal svůj závazek vzniklý jeho zaviněním, co do důvodu a výše v Dohodě o náhradě škody ze dne 19. 1. 2018. Zároveň se zavázal uhradit svůj dluh ve 14 splátkách, nejpozději do 14. 5. 2019. I přes četné výzvy žalobkyně a přes skutečnost, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2021 k zaplacení dlužné částky však žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil a nadále tak zůstává vůči splnění svého závazku pasivní. S ohledem na shora uvedené nezbývá žalobkyni, než se svého práva domáhat soudní cestou. Žalovaný dále jako zaměstnanec způsobil svému zaměstnavateli - žalobkyni při výkonu své práce škodu tím, že při služební jízdě ve Francii opakovaně porušil místní pravidla silničního provozu, a tím způsobil zaměstnavateli škodu spočívající v povinnosti uhradit pokuty v celkové výši 28 680 Kč. Přepočteno na CZK. Žalovaný uznal, že porušení dopravních předpisů s jím řízeným vozidlem způsobil. Žalovaný proto tento svůj dluh uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej žalobkyni uhradit. Za tím účelem podepsal dohodu o náhradě škody, jež je obsažena v zápise o projednání způsobení škod a jejich uhrazení se zaměstnancem dne 12. 1. 2018. Žalovaný jako zaměstnanec způsobil svému zaměstnavateli - žalobkyni při výkonu své práce ve dnech 2. - 5. 1. 2018 v Paříži škodu (promáčklý a odřený bok) na vozidle [registrační značka], značky Sprinter 316 Cdi. Žalovaný s žalobkyní za tím účelem uzavřeli dohodu o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018, v níž žalovaný uznal svůj závazek co do důvodu a výše. Žalovaný se zároveň zavázal splatit svůj dluh za provedenou škodu ve 2 měsíčních splátkách, nejpozději do 5. 3. 2018. I přes četné výzvy žalobkyně a přes skutečnost, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2021 k zaplacení dlužné částky však žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil a nadále tak zůstává vůči splnění svého závazku pasivní. S ohledem na shora uvedené nezbývá žalobkyni, než se svého práva domáhat soudní cestou. Žalovaný dobrovolně neuhradil své pohledávky, a to ani přes zaslání výzvy k úhradě ve smyslu § 142a o.s.ř.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že nárok na úhradu žalobou tvrzených škod neuznává, neboť žádnou prokazatelnou škodu žalobkyni svým jednáním nezpůsobil. Pokud žalobkyně předložila nějaké důkazy označené jako„ dohody o náhradě škody“ tak žalovaný žádnou takovou dohodu vědomě nepodepsal, neboť k tomu neměl důvod. Všechny tyto tvrzené dohody měly být uzavřeny v první polovině měsíce ledna 2018, tedy všechny škody tvrzené žalobkyní měly vzniknout krátce před uzavřením těchto dohod, což vzbuzuje nemalé pochybnosti o jejich relevantnosti. Jen z důvodu právní jistoty žalovaný namítá promlčení tvrzených závazků. V dalším vyjádření žalovaný uvedl, že pokud by nějaký nárok na náhradu škody na straně žalující kdy existoval, tak že je tento nárok promlčen. Dle názoru strany žalované nesplňují doklady předložené stranou žalující soudu náležitosti, které by měly osvědčovat její nároky na uhrazené "škody", tedy uznání závazku stranou žalovanou a to z důvodu a výše, jak předpokládá příslušné ustanovení občanského zákoníku. Pokud by soud dospěl k závěru, že plněné požadované stranou žalující promlčeno není, tak strana žalovaná tímto namítá, že požadované plnění resp. vznik škody nebyl stranou žalující nikterak prokázán, tedy, že nebylo prokázáno, že straně žalující vznikla nějaká škoda a jestliže ano, tak v jaké výši. Jedná se např. o doklady o uhrazení deklarovaných pokut, o výši škody na vozidlech, o tom, zda bylo požadováno plnění u škod na vozidlech od pojišťovací společnosti, event. a proč ne, či výše plnění od pojišťovny a podobně. Strana žalovaná dále namítá, že doklady, které byly soudu stranou žalovanou předloženy a kdy by měl uznat svůj závazek vůči žalobci, nikdy podepsal, tedy že podpis pod těmito doklady není jeho podpisem.

3. Podle § 4 zák. práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

4. Podle § 250 odst. 1 zák. práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

5. Podle § 250 odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255.

6. Podle § 609 obč. zák. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

7. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

8. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky.

9. Podle § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

10. Podle § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Mezi procesními stranami nebylo sporné, že mezi nimi byl vztah plynoucí z pracovního poměru, a to žalobkyně jako zaměstnavatele a žalovaného jako zaměstnance.. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 7. 2017 navíc vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla tato smlouva uzavřena, kdy byl jak den nástupu do práce sjednán den 26. 7. 2017 a druh práce„ řidič motorového vozidla“ s místem výkonu práce Evropa a pro účely cestovních náhrad bylo určeno jako pravidelné pracoviště [obec].

12. Žalobkyně svoje nároky uplatněné žalobou opírala o dvě dohody o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018 a 19. 1. 2018 a o zápis o projednání způsobení škod a jejich uhrazení se zaměstnancem dne 12. ledna 2018 (předepsáno 2017, opravena sedmička na osmičku, tedy na 2018. Uvedené listiny žalobkyně také předložila a byly provedeny jako důkaz.

13. Z dohody o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018 vyplývá, že měla být uzavřena mezi zaměstnavatelem (žalobkyní) zastoupený jednatelem [jméno] [příjmení] (dle samotné žalobkyně však za ni v této době jednal aktuální jednatel [jméno] [příjmení]) a zaměstnancem (žalovaným) s tím že se tito dohodli na náhradě škody způsobené zaměstnancem při výkonu své práce ve dnech 2. - 5. 1. 2018 na vozidle [registrační značka] MB Sprinter 316 Cdi v celkové výši 20 000 Kč, kterou zaměstnanec uzavřením této dohody uznal svůj závazek vzniklý jeho zaviněním a zavazuje se nahradit zaměstnavateli v plné výši ve dvou měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč nejpozději do data 5. 2. 2018 a pokud ne tak do 10 dnů po uvedeném datu. Smlouva je datována dnem 5. 1. 2018 a opatřena razítkem žalobkyně s nečitelným podpisem (dle žalobkyně má jít o podpis jednatele [jméno] [příjmení]) a podpisem zaměstnance, opticky budícím dojem, že jde o příjmení„ Nový“.

14. Z dohody o náhradě škody ze dne 19. 1. 2018 vyplývá, že měla být uzavřena mezi zaměstnavatelem (žalobkyní) zastoupený jednatelem [jméno] [příjmení] (dle samotné žalobkyně však za ni v této době jednal aktuální jednatel [jméno] [příjmení]) a zaměstnancem (žalovaným) s tím že se tito dohodli na náhradě škody způsobené zaměstnancem při výkonu své práce ve dnech 14. 1. 2018 na vozidle [registrační značka] a zanecháním poškozeného vozidla v Německu, celková škoda bude vyčíslena po obdržení všech podkladů, odhad aktuálně činí cca 140 000 Kč, kterou zaměstnanec uzavřením této dohody uznal svůj závazek vzniklý jeho zaviněním a zavazuje se nahradit zaměstnavateli v plné výši ve 14 měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč nejpozději do data 14. 5. 2019 a pokud ne tak do 10 dnů po uvedeném datu. Smlouva je datována dnem 19. 1. 2018 a opatřena razítkem žalobkyně s nečitelným podpisem (dle žalobkyně má jít o podpis jednatele [jméno] [příjmení]) a podpisem zaměstnance, opticky budícím dojem, že jde o příjmení„ Nový“.

15. Ze zápisu o projednání způsobení škod a jejich uhrazení se zaměstnancem dne 12. ledna 2018 (předepsáno 2017, opravena sedmička na osmičku, tedy na 2018) soud zjistil, že mezi zaměstnavatelem (žalobkyní) zastoupenou jednatelkou [jméno] [příjmení] a žalovaným byl v přítomnosti advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsán zápis, podle kterého se v 15:15 hodin na pobočku advokátní kanceláře ve [obec] dostavili osobně zaměstnanec a zaměstnavatel zastoupený jednatelkou za účelem dohodě o způsobu úhrady škody, jejího uhrazení zaměstnancem. V dalších bodech zápisu, označených arabskými číslicemi 1. – 4, se řeší škoda, která není předmětem tohoto řízení. V bodech 5. a 6. Je uvedeno, že zaměstnanec dále zaměstnavateli způsobil škodu tím, že při služební jízdě ve Francii opakovaně porušil místní pravidla silničního provozu, a tím způsobil zaměstnavateli škodu spočívající v povinnosti uhradit pokuty v celkové výši 28 680 Kč, přepočteno na CZK. V bodě 5. Zápisu se dále uvádí, že přílohou jsou kopie oznámení o pokutách s vyčíslení jejich výši. Zaměstnanec si tyto dokumenty prohlédl, souhlasí s tím, že porušení dopravních předpisů s jím řízeným vozidlem způsobil. Zaměstnanec v poslední větě tohoto bodu tento svůj dluh uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej zaměstnavateli uhradit. Nebude-li dlužná částka 28 680 Kč zaměstnancem nebo jeho pojišťovnou uhrazena, zaměstnanec souhlasí s tím, aby mu dlužná částka byla srážena ze mzdy v rozsahu přípustném podle právních předpisů, a rovněž souhlasí s tím, aby tato dohoda o srážkách ze mzdy byla předložena i případnému jinému zaměstnavateli (bod 6. zápisu). Zápis je datován dnem 12. 1. 2017 a opatřen dvěma podpisy za zaměstnance a zaměstnavatele. U zaměstnance je u podpisu zřejmé velké písmeno„ N“ a„ ý“. Podpis žalovaného je prohlášením o pravosti podpisu na listině sepsané advokátem s datem 12. 1. 2018 ověřen.

16. Žalovaný napadl všechna tři uznání dluhu jednak z důvodu jejich neurčitost, že v nich není dostatečně konkrétně a nezaměnitelně specifikována škoda, kterou měl žalovaný žalobkyni způsobit, a dále u všech namítal, že tyto dohody a zápis nepodepsal. Zde soud musí konstatovat, že například dohoda z 19. 1. 2018 hovoří u vyčíslení škody o„ odhadu“„ cca 140 000 Kč“ s tím, že celková škoda bude vyčíslena po obdržení všech podkladů, přesto obsahuje závazek žalovaného dluh splatit ve 14 měsíčních splátkách. Není zde rovněž specifikováno, o jakou škodu se jednalo, v čem spočívala, konstatuje se pouze, že jde o škodu na vozidle a zanechání poškozeného vozidla v Německu. Rovněž u dohody o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018 chybí bližší specifikace škody, kdy je uvedeno pouze, že jde o škodu na vozidle. Neurčitost těchto dohod se tedy jistě nabízí.

17. Vzhledem k tomu, že prokázání uzavření těchto dohod je důkazním břemenem žalobkyně, soud právě k jejímu návrhu ustanovil znalce z oboru písmoznalectví, a to [celé jméno znalce] a uložil mu posoudit pravost podpisu žalovaného pod„ zápisem o projednání škod… ze dne 12. 1. 2017 (správně 2018)“„ dohodou o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018“ a„ dohodou o náhradě škody ze dne 19. 1. 2018“.

18. Pokud jde o sporný podpis pod zápisem o projednání způsobení škod ze dne 12. 1. 2017, tak soudní znalec uzavřel, že tento podpis žalovaného je pravděpodobně pravým vlastnoručním podpisem žalovaného [celé jméno žalovaného]. Zde soud poznamenává, že podpis žalovaného byl v tomto případě ověřen advokátem [anonymizováno] [příjmení], který zápis pořizoval. Soud tedy po tomto důkazu neměl o podpisu žalovaného, pokud jde o tento zápis, pochyb. Jak bylo shora uvedeno, tak v bodech 1. – 4 tohoto zápisu, se řeší škoda, která není předmětem tohoto řízení, a která je zde vymezena relativně konkrétně. Pro projednávanou věc je však podstatný text zápisu v bodech 5. a 6., kde je uvedeno, že zaměstnanec dále zaměstnavateli způsobil škodu tím, že při služební jízdě ve Francii opakovaně porušil místní pravidla silničního provozu, a tím způsobil zaměstnavateli škodu spočívající v povinnosti uhradit pokuty v celkové výši 28 680 Kč, přepočteno na CZK. V bodě 5. zápisu se dále uvádí, že přílohou jsou kopie oznámení o pokutách s vyčíslení jejich výši. Zaměstnanec si dle tohoto bodu tyto dokumenty prohlédl, souhlasí s tím, že porušení dopravních předpisů s jím řízeným vozidlem způsobil. Zaměstnanec v poslední větě tohoto bodu tento svůj dluh uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej zaměstnavateli uhradit. Nebude-li dlužná částka 28 680 Kč zaměstnancem nebo jeho pojišťovnou uhrazena, zaměstnanec souhlasí s tím, aby mu dlužná částka byla srážena ze mzdy v rozsahu přípustném podle právních předpisů, a rovněž souhlasí s tím, aby tato dohoda o srážkách ze mzdy byla předložena i případnému jinému zaměstnavateli (bod 6. zápisu). Na první pohled to vypadá, že žalovaný jako zaměstnanec ví, o jakou škodu žalobkyni jde a ví, jaký nárok žalobkyně uznává a zavazuje se jej zaplatit. Zápis však neobsahuje specifikaci, kdy se měl žalovaný popsaného jednání dopustit, v kolika případech, při řízení jakého vozidla se žalovaný těchto přestoupení dopravních předpisů dopustil, z jakých jednotlivých pokut v součtu částka, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavazuje, sestává. Bod 5. sice uvádí, že„ přílohou jsou kopie oznámení o pokutách s vyčíslení jejích výši“, nespecifikuje, o jaká konkrétní oznámení se jedná, ani tato oznámení nebyla předložena v takové podobě, aby z nich bylo zřejmé, že se jedná právě o tyto přílohy na které zápis v bodě 5. odkazuje. Žalobkyně sice předložila oznámení o pokutě ze dne 14. 9. 2017, 18. 9. 2017, 29. 9. 2017, 9. 10. 2017, 9. 10. 2017, 9. 11. 2017, 13. 11. 2017, 13. 11. 2017. Ve všech oznámeních je uvedena pokuta vždy ve třech variantách podle lhůty, ve které bude pokuta zaplacena. Porušení předpisů bylo navíc způsobeno celkem třemi různými motorovými vozidly. Z těchto oznámení není možné spočíst částku, uvedenou v zápise (28 680 Kč). Za této situace je dle názoru skutečně možno považovat toto uznání dluhu za právní jednání, které je neurčité až nesrozumitelné. Jde tak o situaci, kdy pro neurčitost a nesrozumitelnost nelze zjistit obsah tohoto právního jednání, a to ani jeho výkladem, když stanoviska obou procesních stran se v tomto směru různí. Jde tak o zdánlivé právní jednání s odkazem na ustanovení § 553 odst. 1 obč. zák., ke kterému se podle § 554 obč. zák. nepřihlíží. U tohoto žalobkyní tvrzeného dluhu žalovaného tedy nedošlo k jeho uznání, nedošlo tak k domněnce uznání dluhu a rovněž promlčecí lhůta není v důsledku uznání desetiletá dle ustanovení § 639 obč. zák., ale tříletá podle § 629 odst. 1 obč. zák. Žalovaný se měl uvedených jednání dopustit ve dnech 14. 9. 2017, 18. 9. 2017, 29. 9. 2017, 9. 10. 2017, 9. 10. 2017, 9. 11. 2017, 13. 11. 2017, 13. 11. 2017. Žalobkyně podala žalobu až dne 29. 3. 2021, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (uplynula někdy v listopadu 2020. Žalovaný zde vznes námitku promlčení, a proto soud žalobkyni tento nárok ve smyslu § 609 a 610 odst. 1 obč. zák. přiznat.

19. Soudní znalec se dále zabýval i podpisy, které měl žalovaný učinit v dohodách ze dne 5. 1. 2018 a 19. 1. 2021. Zde znalec dospěl k závěru, který je u obou dohod shodný, a to, že nelze rozhodnout, zda sporný podpis vyhotovený na originálu dohody o náhradě škody ze dne 5. 1. 2018, tak i na originálu dohody o náhradě škody ze dne 19. 1. 2018, je pravým vlastnoručním podpisem žalovaného [celé jméno žalovaného] anebo, zda je podpisem nepravým – padělaným jinou osobou. V odůvodnění posudku pak v obou případech sporných podpisů znalec uvádí, že na základě komparace originálu sporného podpisu, vyhotovené ve smyslu znění jména„ [celé jméno žalovaného]“ na předložených listinách (dohody o náhradě škody datované 5. 1. 2018 i 19. 1. 2018 a stávajících srovnávací podpisů žalovaného byly zjištěny převážné podobnosti až shodnosti, ale i některé znaky významem„ kontroverzní“ – resp. významově„ neutrální“, tj. nedostatečně svojí individualitou vyhraněné. Nálezová struktura obsahuje pestrou škálu znaků celkově významem nepřesvědčivých a průkazně slabých. Rozdílnosti zásadně neslučitelné s produktem komparace podpisů jedné a téže osoby, projevující vysokou vnitřní variabilitu vlastních podpisů nebyly zjištěny. Za těchto okolností pak celostní nález neumožňuje rozhodnout, zda uvedené sporné podpisy jsou pravé nebo padělané. Znalec současně učil následující poznámku. V průběhu studia písemností spisu, zahrnujícího mimo jiné i různé usnesením nespecifikované listiny spisu s konkrétně blíže neurčenými podpisy (někdy i v kopiích), deklarovanými na nich různým způsobem jako vlastní podpisy žalovaného, bylo zjištěno, že na č.l.22 spisu se nacházející kopie listiny„ dohody z 19. 1. 2018 obsahuje v kopii sporný podpis, který se v originále na této uvedené listině nevyskytuje, ale je obsahem listiny jiné – a to originálu Dohody ze dne 5. 1. 2018, jejíž kopie je na č.l. 17 spisu. Vzájemně v podstatě takto konstrukčně opticky korespondující podpis se nemůže v prvopise (originálu) nacházet na dvou (či více) listinách. Na základě jaké činnosti či manipulace s příslušnými podpisy a písemnostmi listina na č.l. 22 spisu v podstatě vznikla může blíže a objektivně posoudit znalecký obor„ technické zkoumání dokumentu“. Takovéto zkoumání však není předmětem písmoznaleckého zkoumání.

20. Bylo důkazním břemenem žalobkyně prokázat, že obě dohody (z 5. 1. 2018 i 19. 1. 2018) podepsal žalovaný. Žalobkyně k tomuto navrhla účastnický výslech jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], který uvedl, že žalovaný obě dohody podepsal, prvou v kanceláři žalobkyně ve [obec] a druhou před domem žalovaného tzv.„ na autě“. Soud však výpovědi tohoto účastníka neuvěřil, neboť její vyznění je přesně v zájmu žalobkyně, a [jméno] [příjmení] je jednatelem žalobkyně. Ze stejných důvodů soud neprovedl další důkazy výslechem bývalého jednatele [jméno] [příjmení], případně druhé jednatelky [anonymizováno]. [příjmení]. Soud nenařídil ani doplnění znaleckého posudku, pokud jde o podpisy dohod z 5. 1. 2018 a 19. 1. 2018 o nové srovnání s podpisem žalovaného v knize pro ověřování podpisů u advokáta [anonymizováno] [příjmení], a to zejména s ohledem závěry znaleckého posudku, kdy se jeví jako nepravděpodobné, že by tento srovnávací materiál zvrátil dosavadní výsledky zjištění znalce. Soud navíc přihlédl k tomu, co znalec uvedl v poznámce, pokud jde o podpis kopie dohody z 19. 1. 2018 založené ve spise na č.l. 22, kdy je zřejmé, že došlo k určité manipulaci s listinami. Je navíc zřejmé, že žalobkyně předkládá i různé podoby jiných listin například pracovní smlouvy a smlouvy o odpovědnosti za ztrátu…, byť se tyto různosti týkají nepodstatných věcí. Tento přístup žalobkyně jistě naznačuje, že žalovaný tyto dohody spíše nepodepsal.

21. Dalším důvodem pro nevyhovění dalších důkazních návrhů žalobkyně směřujících k prokázání údajného podpisu žalovaného u obou dohod o náhradě škody je skutečnost, že dohoda z 19. 1. 2018 hovoří u vyčíslení škody o„ odhadu“„ cca 140 000 Kč“ s tím, že celková škoda bude vyčíslena po obdržení všech podkladů, přesto obsahuje závazek žalovaného dluh splatit ve 14 měsíčních splátkách. Není zde rovněž specifikováno, o jakou škodu se jednalo, v čem spočívala, konstatuje se pouze, že jde o škodu na vozidle a zanechání poškozeného vozidla v Německu. Rovněž u dohody o náhradě škody ze dne 5. 1. 2015 chybí bližší specifikace škody, kdy je uvedeno pouze, že jde o škodu na vozidle. Rovněž tyto dohody lze tedy hodnotit jako neurčité až nesrozumitelné pokud jde o vyčíslení škody a uvedení v čem přesně škoda spočívala. Za této situace je dle názoru skutečně možno považovat i obě uznání dluhu za právní jednání, která jsou neurčitá až nesrozumitelná. Jde tak o situaci, kdy pro neurčitost a nesrozumitelnost nelze zjistit obsah tohoto právního jednání, a to ani jeho výkladem, když stanoviska obou procesních stran se v tomto směru různí. Jde tak o zdánlivé právní jednání s odkazem na ustanovení § 553 odst. 1 obč. zák., ke kterému se podle § 554 obč. zák. nepřihlíží. U těchto žalobkyní tvrzených dluhů žalovaného tedy nedošlo k jejich uznání, nedošlo tak k domněnce uznání dluhu a rovněž promlčecí lhůta není v důsledku uznání desetiletá dle ustanovení § 639 obč. zák., ale tříletá podle § 629 odst. 1 obč. zák.

22. Žalovaný se měl uvedených jednání dopustit ve dnech 2. – 5. 1. 2018 v případě dohody z 5. 1. 2018 a 14. 1. 2018 u dohody ze dne 19. 1. 2018. Žalobkyně podala žalobu až dne 29. 3. 2021, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (uplynula někdy v lednu 2021). Žalovaný zde vznesl námitku promlčení, a proto soud žalobkyni tento nárok ve smyslu § 609 a 610 odst. 1 obč. zák. přiznat rovněž nemohl.

23. Z uvedených důvodů byla žaloba jako celek zamítnuta.

24. Žalovaný měl ve věci plný úspěch (žaloba byla zamítnuta) a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívaly v odměně advokáta za 5 úkonů právní služby po 8 860 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), v pěti paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě za promeškaný čas po půlhodině na cestu na jednání a půlhodině z jednání zpět při celkem 3 jednáních, a to s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu jízdného ve výši 922 Kč na celkem tři jednání dle předloženého vyúčtování. Celkem tak jde o částku 46 322 Kč.

25. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Česká republika platila znalečné znalci [celé jméno znalce] ve výši 694 Kč (znalečné celkem činilo 12 694 Kč, co do částky 12 000 Kč bylo hrazeno ze zálohy placené žalobkyní). Proto soud žalované uložil zaplatit i tyto náklady nekryté zálohou na důkaz.