10 C 137/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; Česká republika, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 549 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 1 549 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 16. 1. 2019 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že dne [datum] byl žalovaný v souladu s ust. § 89b odst. 1 a 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o specifických zdravotních službách") a ve smyslu ust. § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice [obec]. Před převozem na PZS bylo provedeno posouzení zdravotního stavu žalovaného. Na základě lékařské zprávy bylo hodnověrným způsobem prokázáno, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu a následně byl umístěn na PZS. Převoz žalovaného do PZS dne 23. 5. 2018 si vyžádal jízdu služebního vozidla policie na trase [obec] - PZS [obec], když služební vozidlo najelo celkem 190 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, přičemž vyčíslená částka činí 1 334 Kč. Za vyšetření žalovaného na PZS uhradila policie Zdravotnické záchranné službě Pardubického kraje na základě faktury č. 202180039 ze dne 30. 5. 2018 částku ve výši 215 Kč. Ust. § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách mimo jiné stanoví, že dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na PZS hradí ošetřovaná osoba. Uhrazení nákladů má žalobkyně povinnost vymáhat po žalovaném dle ust. § 14 odst. 4 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Proto po žalovaném požadujeme uhrazení nákladů ve výši 1 549 Kč. Výzva k zaplacení pohledávky byla žalovanému zaslána dne 31. 12. 2018. Zásilka s výzvou byla žalovaným převzata dne 4. 1. 2019.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. V odporu proti vydanému platebnímu rozkazu namítal, že u něho nebyly důvody k umístění do záchytné stanice. Dne [datum] měl okolo 8:30 hodin jedno pivo. Odpoledne okolo 14:00 hodin šel žalovaný po ulici [ulice] a potřeboval si odskočit na malou a rozhodl se odskočit si na záchod do blízké restaurace [anonymizováno]. Když procházel kolem baru, okřiknul ho číšník, že záchody jsou pouze pro návštěvníky restaurace. Žalovaný mu na to řekl, ať mu tedy naleje panáka. Po příchodu ze záchodu si dal dva malé panáky vodky a zaplatil 1 000 Kč bankovkou. Číšník mu ale vracel, jako by platil 500 Kč bankovkou. Kvůli tomu mezi nimi vznikl spor a barman zavolal policii. Žalovaný vzhledem ke svým onemocněním mluví velmi pomalu a policisté jej dostatečně nevyslechli. Mysleli si, že je opilý, žalovaný toho však nevypil tolik, aby byl opilý. Policie měla postupovat jinak a neposílat ho do záchytné stanice. Pro případ, že by soud obranu žalovaného nevyslyšel, žalovaný uvedl, že je schopen platit maximálně 200 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji nepřítomnost omluvila, soud proto věc projednal bez její účasti u jednání podle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.

4. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. soud dospěl k tomu, že v uvedené věci byl zjištěn tento skutkový stav: Dne 23. 5. 2018 byl žalovaný příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice [obec]. Před převozem na PZS bylo provedeno posouzení zdravotního stavu žalovaného. Převoz žalovaného do PZS dne 23. 5. 2018 si vyžádal jízdu služebního vozidla policie na trase [obec] - PZS [obec], když služební vozidlo najelo celkem 190 km. Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, přičemž vyčíslená částka činí 1 334 Kč. Za vyšetření žalovaného na PZS uhradila policie Zdravotnické záchranné službě Pardubického kraje na základě faktury [číslo] ze dne 30. 5. 2018 částku ve výši 215 Kč.

5. Mezi účastníky v zásadě nebylo sporné, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu, byť se žalobkyně a žalovaný zjevně neshodnou v míře požitých alkoholických nápojů a v míře podnapilosti žalovaného. Žalobkyně vychází z úředního záznamu z 24. 5. 2018, podle kterého se hlídka policie dostavila dne [datum] v 17:38 hodin do hospody GM na ulici [ulice] v [obec]. Dle obsluhy restaurace – [jméno] [příjmení] do hospody přišel žalovaný, který se opil a pomočil. Obsluha po žalované chtěla v 18:15 minut, aby zaplatil útratu a odešel, neboť restaurace se v 19:00 hodin zavírá. Žalovaný se dle obsluhy probudil a začal nadávat na baru jinému muži, kterého měl otevřenou dlaní udeřit do oblasti levého oka. Tento muž požádal o zavolání policie. Žalovaný dle obsluhy zaplatil útratu a nic nepoškodil. Poškozený muž [jméno] [příjmení] potvrdil napadení žalovaným, s celou záležitostí však nechce mít nic společného a není poraněn. [ulice] vyslechla i žalovaného, který na otázku proč neznámého muže udeřil, měl uvést, že kdyby byl mladší, vymlátil by celou hospodu. S žalovaným dle hlídky nebyla žádná domluva, proto byl vyzván k podrobení se orientačnímu vyšetření na přítomnost alkoholu, což měl žalovaný odmítnout. Odmítl také opustit provozovnu. Žalovaný byl následně po nasazení pout eskortován k [anonymizována dvě slova] na poliklinice v [obec], který naznal, že žalovaný je ve stavu opilosti a je schopen převozu do záchytné stanice, což se také následně stalo. Dle záznamu o výjezdu RV byla určena diagnóza F100 – Poruchy způsobené alkoholem – akutní intoxikace.

6. Žalovaný ve své účastnické výpovědi připustil, že si během dopoledne dal dvě desetistupňová piva, jednoho malého panáka rumu a v restauraci, kdy byl zadržen policií a eskortován nejprve k [anonymizována dvě slova] a po té na záchytnou stanici jednoho velkého panáka vodky. Spor mezi ním a obsluhou baru vznikl kvůli placení, protože žalovaný dle svého vylíčení platil tisícikorunovou bankovkou, barman mu však vracel na pětisetkorunovou. Při hádce se mu udělalo špatně a spadl na zem. Obsluha ho polila kýblem vody a pak řekla, že se pomočil. Policie pak žalovaného nepustila ke slovu, aby mohl však vysvětlit. Do přístroje na měření alkoholu neodmítal foukat, jen mu to nešlo, protože trpí astmatem (dýchacími potížemi žalovaný trpěl i při jednání, což pozoroval i předseda senátu). Žalovaný by dlužnou částku ani zaplatit nemohl. Je v insolvenci, platí nájem s inkasem ve výši asi 14 000 Kč – 15 000 Kč.

7. Z žádného důkazu výslovně nevyplynulo, jak moc byl žalovaný opilý, respektive z žádného předloženého důkazu nevyplynulo, kolik promile alkoholu žalovaný v krvi měl. Soud tak měl na jedné straně úřední záznam policie a záznam o výjezdu RV aniž by bylo zřejmé, kolik alkoholu žalovaný v krvi měl a na druhou stranu tvrzení žalovaného, že alkohol sice požil, ale podnapilý nebyl. Je tedy skutečně otázkou, zda převoz žalovaného na záchytnou stanici byl přiléhavým úkonem, když se spíše jeví jako postačující, aby byl žalovaný z restaurace vyveden, případně hlídka policie vyčkala jeho odchodu od restaurace. Eskortou dle názoru soudu pouze zbytečně vznikly výdaje s eskortou a vyšetřením žalovaného, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, věku a insolvenci nebude schopen tuto částku zaplatit. Proto sodu žalobu jako nedůvodnou zamítl, zejména i s ohledem na životní situaci žalovaného.

8. Vzhledem k úspěchu žalovaného ve věci a vzhledem k tomu, že mu nevznikly náklady řízení soud ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.