10 C 14/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 680 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 38 100 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 26 100 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení a s 10,45% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 8 580 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 898,40 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 2 887,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 666 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 680 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 10. 5. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 37 180 Kč (úvěr 22 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 180 Kč) v 13ti měsíčních splátkách po 2 860 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 10. 6. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč, úroku ve výši 4 998,40 Kč, poplatku za uzavření úvěru ve výši 3 752,40 Kč a administrativního poplatku ve výši 3 929,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 572,61 Kč a od 21. 5. 2020 zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 26 998,40 Kč a úrok z úvěru ve výši 10,75 % p.a. z částky 22 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 28% z jistiny, úrok je požadován ve výši 10,25% podle úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu od 11. 7. 2018 do 21. 11. 2019 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to ve výši 12 000 Kč.

2. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 10. 5. 2018 [číslo] vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, a to za úplatu ve výši v celkové výši 15 180 Kč. Úrok představuje 28 % z jistiny, ročně potom 25,85 % (bod II. odst. 1 úvěrové smlouvy), RPSN potom 189,38 % (bod IV odst. 1 úvěrové smlouvy). Smluvní strany se dále dohodly, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí poplatek za správu úvěru ve výši 4 840 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 180 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč. Shora uvedený úrok tedy činil částku 6 160 Kč. V článku V. bod 4 se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z předloženého výpisu úhrad vyplývá, že žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku 2 500 Kč.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] (právní nástupce [právnická osoba]) na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení částky 52 156,63 Kč nejpozději do 2. 1. 2021.

6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanoven.

11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 69% (za 13 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 30% z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 2 500 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 30% z půjčky, v tomto případě tedy částku 6 600 Kč, tak žalované zbývá k úhradě částka 26 100 Kč (22 000 Kč + 6 600 Kč – 2 500 Kč zaplacených žalovaným). Částka 6 600 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 8 580 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (15 180 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 69% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 30 % poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 8 580 Kč žalobu zamítl.

13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28% z jistiny (25,85 % p. a.) za období, na které, na které byl úvěr poskytnut. Proto další období, než na které byla smlouva uzavřena, soud žalobkyni přiznal běžné úroky v požadované výši 10,45% ročně, s odkazem na ustanovení § 2395 o. z.

14. Co se týká smluvní pokuty, tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky, požadováno je celkem 12 000 Kč. Soud považuje tuto smluvní pokutu za přiměřenou sjednanému úvěru a s odkazem na ustanovení § 2048 žalobkyni tuto smluvní pokutu přiznal.

15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 38 100 Kč (26 100 Kč z úvěru a 12 000 Kč smluvní pokuta) se zákonnými úroky z prodlení z částky 26 100 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení. Ve zbylé části pro 8 580 Kč (část souhrnného poplatku) byla žaloba zamítnuta.

16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 668 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 odst. 1 písm. b) činí výše soudního poplatku z žalované částky 46 680 Kč částku 2 334 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 666 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 666 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v účinném znění).

17. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 38 100 Kč a neúspěch v částce 8 580 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 64 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 334 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

18. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 334 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu ve věci samé po 500 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 4 512 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 64 %, tj. částka 2 887,68 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.