10 C 168/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 063 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 26 424 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 15 358 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 41 782 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení a s 68,37% úrokem ročně z částky 34 346,58 Kč od 14. 1. 2025 do 6. 2. 2025 a s 12,75% úrokem ročně z částky 34 346,58 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení a 9 281,58 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 5. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč a byl mu vyplacen dne 29. 5. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,37 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 144 Kč splatných vždy ke každému 8. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy na dluh zaplatil 4 splátky po 2 144 Kč, to 4. 7. 2024, 15. 8. 2024, 5. 9. 2024 a 5. 11. 2024. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 5 a 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 600 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 4, 5, 6, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne 8. 11. 2024. K 12. 1. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 40 184,16 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 14. 1. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

3. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 40 184,16 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 34 346,58 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 837,58 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 14. 1. 2025 do zaplacení, tj. 9 281,58 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 14. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,37 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 7. 2. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % p. a. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit.

4. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Na jednání, které bylo ve věci nařízeno se přes včas doručené předvolání nedostavil, když svoji nepřítomnost neomluvil. Žalobkyně, respektive její zástupkyně, se jednání zúčastnila, proto soud věc projednal bez přítomnosti žalovaného u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

5. Žalobkyně při jednání dne 23. 1. 2026 dále uvedla, že v projednávané věci jde o úvěr ve výši pouze 35 000 Kč a jako takový jej Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I US 1543/21 ze dne 22. 6. 2021 označil za bagatelní. Hranici stanovil na částku 50 000 Kč. Předmětný úvěr byl uzavřen v roce 2024. V tomto rozhodnutí dospěl ústavní soud k názoru, že úvěrující společnost dostojí řádnému zkoumání úvěruschopnosti při řádném přezkoumání pouze příjmové části úvěruschopnosti žadatele. Dále odkázala na rozsudek MS v Praze č. j. 39 Co 63/2023-112, zde MS v podstatě sdělil, že pokud v kartách hodnocení klienta nebude úplný nesmysl, není třeba požádat o doplňující doklady a postačuje premisa poctivého jednání žadatele o úvěr. Dále odkázala na usnesení odmítnutí dovolání sp. zn. 4 Tdo 23/2019 a zde NS uvedl, že v případě posouzení schopnosti splácet není možné klást na úvěrující společnosti požadavek být stoprocentně obezřetný. Naznačil i rizika podnikání v dané oblasti. Na tyto rozsudky bylo odkázáno pro přehodnocení názoru soudu v oblasti příjmové stránky celkového zhodnocení. K výdajové straně úvěruschopnosti, odkázala na usnesení NS č. j. 33 ICdo 27/21-82 a rozsudek VS v Praze č. j. VSPH 506/2020-63. Obě tato rozhodnutí vycházela z užití ekonomicko-matematických modelů, za užití životního minima jako státem garantovaného údaje, který postačuje pro tento přezkum. V neposední řadě odkázala na rozsudek KS v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , který se věnoval problematice přiznávání zákonného úroku k bezdůvodnému obohacení plynoucího z neplatné úvěrové smlouvy. Rozsudek uznal, že podané žaloby jsou na plnění, nikoliv na určení, dluh již existuje, rozsudek jej deklaruje, nikoliv konstituuje, tj. že zákonné úroky z prodlení by měly být přiznány od výzvy ke splnění celého dluhu. Rozhodnutí prakticky znamená, že i u neplatného spotřebitelského úvěru vzniká věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení ze zbytku jistiny, pokud spotřebitel po prokazatelné výzvě k plnění v přiměřené lhůtě tuto lhůtu bez včasné námitky nenapadl, lhůta marně uplynula a tím se spotřebitel dostává do prodlení. Žalobkyně tedy postupovala v souladu s judikaturou a předložila vše potřebné, pokud jde o důkazy. Žádné další důkazy na základě poučení ze strany soudu nebude předkládat.

6. Ze smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 5. 2024. Žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč a byl žalovanému vyplacen dne 29. 5. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,37 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 144 Kč splatných vždy k 8. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy věřiteli dále vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Dle 6.3. smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 12. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky 1 o délce 65 dnů a k uvedenému datu tak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru.

8. Žalovanému tedy byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Zaplaceno bylo 8 576 Kč (4 splátky) jak to uvádí žalobkyně ve skutkových tvrzeních žaloby a jak to vyplývá i tzv. karty klienta.

9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, je možno říct, že soud v zásadě souhlasí s tím, k jakým zjištěním dospěla žalobkyně, pokud jde o příjmy žalovaného. V tzv. hodnocení klienta je uveden příjem (pravidelní, měsíční) 13 089 Kč, což v zásadě odpovídá potvrzení o příchozí úhradě ze dne 29. 5. 2024, podle kterého žalovanému na účet přišla dne 4. 4. 2024 a 3. 5. 2024 přišla platba ve výši 13 089 Kč. V hodnocení klienta je uvedeno, že se jedná o jeho důchod, vzhledem k věku žalovaného zřejmě invalidní Toto prověření příjmů se soudu jeví jako dostatečné. V hodnocení klienta je však rovněž uvedeno, že životní minimum klienta je 4 860 Kč a náklady bydlení 4 621 Kč. Uvedené náklady bydlení se soudu jeví jako zcela nereálné, dle názoru soudu obecné zkušenosti odpovídá, že v roce 2024 musely být náklady žalovaného jednoznačně vyšší, a to i za situace, že bydlí například u rodičů (dle hodnocení klienta má žalovaný bydlení dokonce vlastní). Toto tvrzení navíc není ničím doloženo. Pokud jde o částku životního minima, s touto soud sice nijak nepolemizuje, nicméně tento údaj, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, nepovažuje soud za relevantní. Za relevantní by naopak považoval údaje o skutečných nákladech na život žalovaného. Takový údaj však hodnocení klienta neobsahuje. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně, a tedy i nesprávně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho náklady na bydlení a na život, když žádné jiné důkazy k těmto skutečnostem žalobkyně ani předložit nemohla (byla o tom poučena a přesto uvedla, že žádné jiné důkazy k tomuto nemá). Na tom nemohlo nic změnit ani to, že žalovaný neprochází tzv. nebankovním registrem, případně registrem SOLUS. Navíc dle názoru soudu se jeví pro účely prověření úvěruschopnosti i příjem žalovaného 13 089 Kč měsíčně jako jednoznačně příliš nízký, aby z něj žalovaný mohl splácet úvěr ve výši 35 000 Kč po 2 144 Kč měsíčně.

10. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani argumentace žalobkyně přednesená zástupcem při jednání. Argument, že jde z pohledu posuzování úvěruschopnosti o věc tzv. bagatelní (dle odkazovaného nálezu US do 50 000 Kč), kde postačuje zkoumat příjmovou složku poměrů žalovaného dne názoru soudu neobstojí. Žalobkyně sice dostatečně zjistila příjem žalovaného (tedy, že příjem má a že jeho výše je 13 089 Kč měsíčně), zcela nedostatečně však dle názoru posoudila a prověřila, zda výše tohoto příjmu může dostačovat žalovanému k tomu, aby byl schopen úvěr splácet. Měsíční příjem 13 089 Kč byl zkrátka příliš nízký a žalobkyně jej měla dle názoru soudu takto vyhodnotit. Pokud bychom závěr žalobkyně absolutizovali, znamenalo by to, že pokud poskytovatel úvěru zjistí, jaký má vydlužitel příjem, je to pro posouzení věci postačující, bez ohledu na výši takového příjmu. Takový závěr jistě není správný a soud se s ním neztotožnil. Dle názoru soudu je pak potřeba zkoumat skutečné výdaje žalovaného. Jiný závěr by úpravu zkoumání úvěruschopnosti činil zbytečnou. Zákon by pak jistě nehovořil o prověření schopnosti úvěr splácet, ale pouze o zjištění příjmů. Soud si samozřejmě uvědomuje, že úvěrující společnost nese podnikatelské riziko, dle názoru soudu je však není možné přenášet na úvěrované. Pokud jde o přiznávání úroku z prodlení, soud vychází z gramatického výkladu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které hovoří o tom, že „…spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru…“. Zákon nepoužívá pojem bezdůvodného obohacení, ani neobsahuje odkaz na ustanovení § 2991 obč. zák., případně předchozí právní úpravu bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu se jedná o nárok svého druhu a speciální právní úpravu, která má přednost před obecnou (bezdůvodné obohacení). Proto soud úrok z prodlení nepřiznává.

11. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nevyhodnotila úvěru schopnost žalovaného náležitě dostatečně a správně, respektive to neprokázala a neprokázala tak ani to, že splnila povinnost důkladně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat tuto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 35 000 Kč jako jistina úvěru. Na tuto jistinu (a vlastně na celý úvěr) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně a dle karty klienta zaplatil 8 576 Kč. Je tedy povinen zaplatit pouze poskytnutou a nevrácenou část jistiny ve výši 26 424 Kč. Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. S ohledem na citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalovanému soud uložil povinnost dlužnou částku zaplatit ve lhůtě tří dnů, jelikož žalovaný netvrdil nic o tom, kdy by dlužnou částku mohl podle svých schopností a majetkových poměrů zaplatit v jiném časovém horizontu.

13. Žalobkyně i žalovaný byli ve věci částečně úspěšní i neúspěšní, přičemž při přepočtu běžícího příslušenství na konkrétní částku ke dni rozhodování se míra jejich úspěchu a neúspěchu v zásadě rovná. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.