10 C 180/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 19 143 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení 17 523 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 22. 2. 2023 do zaplacení, částky 1 620,80 Kč a 75,95% úroku ročně z částky 9 058,60 Kč od 22. 2. 2023 do 17. 3. 2023 ve výši 438,96 Kč a 15% úroku ročně z částky 9 058,60 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2023 dosáhne částky 57 715 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi ní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 27. 1. 2020. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 15 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 28. 1. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,95 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 036 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 34 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze splátky v celkovém součtu 34 782 Kč v období od 17. 2. 2020 do 8. 12. 2022. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 3 992 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 24, 25, 26, 27, 28, 29, 35, 36, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 8 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. v celkové výši 3 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 12, 15, 16, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 17 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 35 splatné dne 17. 12. 2022. K datu 20. 2. 2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 10 131 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla ji poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 22. 2. 2023, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 10 131,58 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 058,60 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 072,98 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokutu dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 3 992 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 3 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 10 131,58 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 22.02.2023 do zaplacení (Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 1 620,80 Kč v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9 058,60 Kč ode dne 22. 2. 2023 do zaplacení (žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,95 % p.a.. za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 18. 3. 2023) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15. 00 % p.a.). Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání ve věci se nedostavila, svoji nepřítomnost nijak neomluvila. Proto soud věc projednal bez přítomnosti žalované u jednání (žalující strana byla jednání přítomna) s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř..

3. Při jednání žalobkyně odkázala na výpis z nebankovního registru, podle kterého žalovaná spadala do té třetí nejnižší kategorie, ale na druhé straně počtem bodů byla při horní hranici, pokud jde o tuto kategorii.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 27. 1. 2020. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,95 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 036 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 34 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy.

5. Žalobkyně doložila, že žalovaná měla v listopadu a prosinci 2019 invalidní důchod 1. stupně 5 477 Kč měsíčně a od ledna 2020 invalidní důchod 5 963 Kč. Z výpisu z nebankovního registru vyplývá, že žalovaná s 305 body spadala do třetí nejnižší kategorie tohoto registru, kde byla při horní hranici, pokud jde o tuto kategorii. V registru SOLUS nebyla vedena jako dlužník. Dle tzv. hodnocení klienta měla žalovaná příjem 5 963 Kč, kdy žalobkyně vycházela z životního minima 3410 Kč a nákladů na bydlení 1 000 Kč. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně informace o úvěruschopnosti u žalované shromažďovala, shromáždila a následně je vyhodnotila. Zatímco o zjištěném příjmu 5 963 Kč jistě nelze pochybovat, je zřejmé, že vyhodnocení nákladů žalované částkou 4 410 Kč nemůže odpovídat realitě. Částka životního minima 3 410 Kč nikomu na tzv.„ živobytí“ postačovat nemůže, stejně tak není možné, aby měla žalovaná náklady na bydlení pouhých 1 000 Kč. Soud má tedy za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je potřeba hledět na smlouvu o úvěru jako na neplatnou, neboť žalobkyně tak nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona. Soud si uvědomuje, že vzhledem k okamžiku uzavření smlouvy o úvěru kolísala praxe soudů v tom, zda jde o neplatnost absolutní nebo relativní s nutností neplatnosti se dovolat. Soud se zde kloní k tomu, že se jednalo o neplatnost absolutní.

6. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v dané věci plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

7. K uvedenému je nutno dále doplnit, že § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.

8. Povinností žalované tak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnuté prostředky ve výši 15 000 Kč. To však žalovaná učinila, což ostatně vyplývá i z tvrzení samotné žalobkyně, které je uvedeno v žalobě. Žalobkyně poskytnutou částku úvěru vlastně i„ přeplatila“, když zaplatila celkem 34 782 Kč. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.

9. Výrok o nákladech řízení tak vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud nezjistil, že by úspěšné žalované nějaké náklady řízení vznikly.