10 C 191/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 37 420 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 22 020 Kč s 23,72% úrokem ročně od 16. 8. 2016 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 23. 8. 2016 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 2 000,80 Kč, vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně předem splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 13 000 Kč s 23,72% úrokem ročně od 16. 8. 2016 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 23. 8. 2016 do zaplacení, vždy z částky 2 980 Kč, a dále 2 400 Kč s příslušenstvím, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve [obec] zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 374 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky 35 020 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 6. 7. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 500 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 3 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 8. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na svůj dluh uhradila pouze 8 480 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila dlužná částka 35 020 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 088,92 Kč a z nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 931 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 19 898,44 Kč, tj. úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny od 16. 8. 2016, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 713,92 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 23. 8. 2016, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019, úroku ve výši 23,72 % p.a. a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení žalované částky 2 400 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 19. 1. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 400 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 2. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na svůj dluh uhradila pouze 15 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila dlužná částka 2 400 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 1 848,50 Kč a z nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 551,50 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 1 675,91 Kč, tj. úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny od 1. 3. 2016, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 565,87 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 9. 7. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019, úroku ve výši 23,72 % p.a. a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že smluv bylo u této společnosti více a tato smlouva byla z důvodu nedostatku financí refinancována. Společnost se tak obohatila již několikrát z předchozích smluv. Dle žalované je smlouva neplatná z důvodu nepřiměřených sankcí a poplatků. Jediné, co žalovaná uznává je doplacení jistiny. Odměna za zprostředkování úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jelikož zprostředkovatelskou činnost vyvíjel pouze věřitel původní, ostatní věřitelé, přes které smlouva prošla zprostředkovatelskou činnost, nevyvíjeli. Jedinou částkou, kterou by měla společnost dostat je doplatek jistiny. Pokud by byla její úvěruschopnost řádně přezkoumána, není možné, aby závazek nebyl řádně plněn. Smlouvu uzavírala za společnost obchodní zástupkyně, která pracovala pro více společností a smlouvy se jen přelévaly. Podklady k tomuto však žalovaná nemá.

4. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala replikou, v níž uváděla, že před uzavřením smluv posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé, a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v kartě zákazníka dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kuchařka v ZŠ [obec], její měsíční příjem činí 12 000 Kč, žije ve spoluvlastnictví, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobkyně si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě.

5. K dalším námitkám žalované uvedla, že úrok byl mezi stranami sjednán dle ust. § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je vyčíslený na dobu trvání smluvního vztahu (tj. od uzavření smlouvy 6. 7. 2015, resp. 19. 1. 2015 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 15. 8. 2016, resp. 29. 2. 2016) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši a včas. Úrok v částce 3 500 Kč, resp. 1 400 Kč tak představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalované na sjednanou dobu. V žádném případě se tedy v dané věci, kdy byla sjednána sazba 23,72 % ročně, nejedná o úrokovou sazbu nepřiměřenou či v době sjednání půjčky neobvyklou. Ani zdaleka pak nedosahuje hranice úroku 70 % ročně, jež jako nepřípustnou shledal Nejvyšší soud. Žalobkyně si v této souvislosti dovoluje poukázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 (obdobně též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005), kde Nejvyšší soud stanovil hranici dovolené výše úroku z úvěru na dvoj až trojnásobek bankovních úrokových sazeb. Je přitom zřejmé, že tuto hranici sjednaný úrok v daném případě nedosahuje. Poplatek za administrativní činnost zahrnuje zejména založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti (který je mimo jiné i jeden z kontrolních mechanismů poskytnutí úvěru), náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu. Poplatek za hotovostní inkaso splátek pak představuje úhradu za výběr splátek v hotovosti obchodním zástupcem společnosti v místě bydliště žalované, a to na týdenní bázi. Jeho výše odpovídá 40 % půjčené částky, jak bylo sjednáno v čl. 2 podmínek. Žalovaná si při sjednávání smluv zvolila tento způsob splácení předmětné pohledávky, přičemž byla vyrozuměna o tom, že tato služba je volitelnou složkou půjčky a je zpoplatněna. Tento poplatek v podstatě také nahrazuje náklady, které by žalovaná při splácení půjčky musela jinak hradit provozovateli poštovních služeb např. za platbu prostřednictvím poštovní poukázky nebo bance. Předně si žalobkyně dovoluje soud upozornit na skutečnost, že žalovaná ve svém vyjádření nikterak nesporuje, že uzavřela předmětné smlouvy a nikterak relevantně nerozporuje dlužnou částku, resp. žalovaná neuvádí žádné skutečnosti, kterými by ji zpochybnila co do důvodu či výše. Žalovaná nesouhlasí s výší úroků půjček. K tomuto žalobknyě uvádí následující: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 6. 7. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 500 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 500 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Žalovaná pak uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 19. 1. 2015 další smlouvu o půjčce [číslo]. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 400 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně je tedy žalobkyní požadován v souladu s čl. 1 smluv a ust. § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně si v této souvislosti dovoluje poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR sp.zn. 33 Odo 47/2002 ze dne 4.3.2002, který se zabývá otázkou sjednání smluvních úroků„ V rozporu s dobrými mravy nemůže být ujednání smluvních úroků poskytnutých podle § 658 obč. zák. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutou půjčku,“ Zákonný úrok z prodlení je pak požadován na základě ust. § 1970 občanského zákoníku. Žalobce je dále přesvědčen, že požadovaná výše úroků a nákladů není v rozporu s dobrými mravy. V případě, že by soud dospěl k jinému závěru, pak je povinen zkoumat a posoudit, v jaké výši není rozporná s dobrými mravy a požívá tudíž právní ochrany a jaké výši nikoliv. V této souvislosti je potřeba přihlédnout zejména k těm skutečnostem, že předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí půjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, není vyžadováno žádné zajištění, půjčka byla žalované poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaná nemusela vynakládat žádné další finanční prostředky na jejich splácení. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005 ze dne 24. 1. 2007, s poukazem na jiné rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, konstatoval, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze však připustit, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, a to zejména s přihlédnutím k obecně známé skutečnosti, že tyto půjčky mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Pokud si tedy strany ujednají, že jedna půjčí druhé finanční prostředky s obvyklým úrokem a tato druhá strana tyto prostředky první straně nevrátí, tak je to právě žalovaná, který, na rozdíl od žalobkyně, svou povinnost ze smlouvy vůbec nesplnila. Žalovaná ve svém podání sděluje, že uzavřela se společností [právnická osoba] více smluv. Žalovaná uvedla, že tato smlouva z důvodu nedostatku financí byla refinancována. Žalobkyně k výše uvedenému uvádí, že kontaktoval právního předchůdce žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba]. Žalobkyni bylo sděleno, že s žalovanou uzavřeli celkem tři smlouvy o půjčce. První smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne 3. 11. 2014 na částku 20 000 Kč. Druhá smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne 19. 1. 2015 (souběžná půjčka) na částku 10 000 Kč a dne 6. 7. 2015 byla uzavřena třetí smlouva o půjčce [číslo] na částku 25 000 Kč, čímž byla splacena první smlouva o půjčce [číslo] Smlouvy o půjčkách [číslo] [číslo] zůstaly neuhrazeny v rozsahu, v jakém žalobce podal předmětnou žalobu.

6. Žalovaná v dalším svém vyjádření zopakovala a rozvinula svoje dosavadní argumenty, kdy zdůraznila zejména to, že věřitel zcela nedostatečně posoudil její úvěruschopnost, když jí uváděné údaje neověřil. Poukázala na nepoměr poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč a žalované částky 35 020 Kč včetně vysokého příslušenství, zvláště za situace, že na dluh zaplatila 8 480 Kč. Uznává pouze dlužnou jistinu a úrok z prodlení. Jistina by neměla být navýšena, pokud jde o úroky a poplatky o více jak 30 %, což se týká projednávané věci. Pokud jde o částku, která jí bude uložena k zaplacení, navrhuje, aby jí soud umožnil dluh zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

7. Žalovaná se na jednání soudu nedostavila, svoji nepřítomnost u jednání však omluvila, soud tedy projednal věc bez její účasti u jednání podle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.

8. Z karty zákazníka a ze smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne 6. 7. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 25 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 18 500 Kč sestávající z úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 43 500 Kč. Bez poplatku za hotovostní inkaso splátek se v součtu mělo jednat o 33 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku zaplatit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž první splátka měla být splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až do předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Součástí této smlouvy jsou i smluvní podmínky. Podle článku 3.2 smluvních podmínek činila RPSN v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, 75,72 %. Výpůjční úroková sazba činila 23,72 % p. a. (článek 1.2).

9. Z karty zákazníka a ze smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne 19. 1. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 400 Kč sestávající z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 17 400 Kč. Bez poplatku za hotovostní inkaso splátek se v součtu mělo jednat o 13 400 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka měla být splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až do předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Součástí této smlouvy jsou i smluvní podmínky. Podle článku 3.2 smluvních podmínek činila RPSN v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, 75,72 %. Výpůjční úroková sazba činila 23,72 % p. a. (článek 1.2).

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a z přílohy č. 1 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni obě pohledávky za žalovanou z výše uvedených smluv o zápůjčce.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávek. Oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020, jak vyplývá z předloženého podacího lístku.

12. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky z obou smluv o zápůjčce s tím, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 5. 2020, jak vyplývá z podacího lístku.

13. V dané věci soud v obou případech po právní stránce posuzoval spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016.

14. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce a zavázala se žalobkyni za poskytnutou zápůjčku ve výši 25 000 Kč zaplatit dále úrok ve výši 3 500 Kč, což je plně v souladu s § 2392 odst. 1 o. z. Dále se pak zavázala zaplatit rovněž odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč. Pojmově jde tedy o něco jiného než o samotný úrok, nicméně v zásadě jde o další plnění související s poskytnutím zápůjčky a lze jej tedy k úroku připočítat, resp. lze jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku. Proto je nutno výši tohoto poplatku či odměny posuzovat společně se sjednaným úrokem. Za 58 týdnů (tedy za dobu o měsíc delší než jeden rok tak úrokové navýšení zápůjčky činí 8 500 Kč. V této souvislosti soud souhlasí se stanoviskem žalované, že by úroky neměly zápůjčku navyšovat více než o zhruba 30 % ročně. 30 % ročně z částky 25 000 Kč činí 7 500 Kč a dle názoru soudu by touto částkou měl být omezen i úrok za dobu na niž byl úvěr sjednán (58 týdnů). Nad tuto částku je tedy nutno uvedený poplatek posuzovat za nepřiměřeně vysoký a dle názoru soudu tak jde o v této části právní jednání, které se příčí dobrým mravům je tudíž ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné. Nárok na zaplacení tohoto poplatku ve výši 5 000 Kč tedy žalobkyni vznikl pouze co do částky 4 000 Kč a co do částky 1 000 Kč nevznikl.

15. Stejně tak z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce a zavázala se žalobkyni za poskytnutou zápůjčku ve výši 10 000 Kč zaplatit dále úrok ve výši 1 400 Kč, což je opět plně v souladu s § 2392 odst. 1 o. z. Dále se pak i tady zavázala zaplatit odměnu za administrativní činnost ve výši tentokrát 2 000 Kč. Pojmově jde tedy opět o něco jiného než o samotný úrok, nicméně v zásadě jde o další plnění související s poskytnutím zápůjčky a lze jej tedy k úroku připočítat, resp. lze jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku. Proto je nutno výši tohoto poplatku či odměny posuzovat společně se sjednaným úrokem. Za 58 týdnů (tedy za dobu o měsíc delší než jeden rok tak úrokové navýšení zápůjčky činí 3 400 Kč. I v této souvislosti soud souhlasí se stanoviskem žalované, že by úroky neměly zápůjčku navyšovat více než o zhruba 30 % ročně. 30 % ročně z částky 10 000 Kč činí 3 000 Kč a dle názoru soudu by touto částkou měl být omezen i úrok za dobu, na niž byl úvěr sjednán (58 týdnů). Nad tuto částku je tedy nutno uvedený poplatek posuzovat za nepřiměřeně vysoký a dle názoru soudu tak jde o v této části právní jednání, které se příčí dobrým mravům je tudíž ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné. Nárok na zaplacení tohoto poplatku ve výši 2 000 Kč tedy žalobkyni vznikl pouze co do částky 1 600 Kč a co do částky 400 Kč nevznikl.

16. Závazek žalované obsahuje povinnost zaplatit náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 000 Kč a 4 000 Kč. Podle názoru soudu tyto náklady za hotovostní inkaso samotnou zápůjčku v obou případech nepřiměřeně prodražují, a to za situace, kdy je zde možnost bezhotovostních plateb, která je oproti takto vysokému příspěvku v podstatě beznákladová. Mělo-li být hotovostní inkaso splátek krokem ve prospěch zákazníků, pak není možné, aby samotnou zápůjčku takto rasantním způsobem prodražovalo. Dle názoru soudu je ujednání o zaplacení těchto nákladů za hotovostní inkaso v takové výši zcela nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., nemůže požívat soudní ochrany. Ujednání o hotovostním inkasu splátek tedy soud považuje za neplatné. Dle názoru soudu tak žalované nevznikla povinnost tyto poplatky zaplatit. Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit pouze jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč a 10 000 Kč a poplatek ve výši 7 500 Kč sestávající z úroku ve výši 3 500 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 a poplatek ve výši 3 000 Kč, sestávající z úroku ve výši 1 400 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svoje dluhy zaplatila více, než kolik uvádí žalobkyně. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit nesplacenou částku prvé zápůjčky ve výši 22 020 Kč (součet jistiny ve výši 25 000 Kč a soudem přiznaného poplatku ve výši 7 500 Kč ponížený o zaplacenou částku 8 480 Kč) s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení z této částky a žalobu zamítl co do částky 11 000 Kč (žalobkyní požadovaných 35 020 Kč – soudem přiznaných 22 020 Kč, když soud odečetl i částku přeplatku z druhé zápůjčky ve výši 2 000 Kč). Pokud jde o druhou zápůjčku v původní výši 10 000 Kč, tuto žalovaná vlastně přeplatila. Měla-li žalobkyně nárok na 13 000 Kč (součet jistiny ve výši 10 000 Kč a soudem přiznaného poplatku ve výši 3 000 Kč) a tento nárok byl ponížený o zaplacenou částku 15 000 Kč), znamená to nejen, že žalobkyně nemá nárok na nedoplatek zápůjčky, ale i to, že žalovaná tuto zápůjčku i přeplatila o 2 000 Kč. Proto osud žalobu pokud jde o nárok b) žalobu zamítl v celém rozsahu tohoto dílčího nárok a dále započítal přeplatek na nárok označený žalobkyní písmenem a).

17. Soud však nedává žalované za pravdu v tom, že by uvedené smlouvy mohly být neplatné z důvodu nedostatečně prověřené úvěruschopnosti žalované. Je zřejmý, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované dostatečně zabýval a správně ji vyhodnotil. Prodlení žalované nevyplývá z její neschopnosti v době uzavření smluv zápůjčky splácet, neboť navíc žalovaná obě zápůjčky splácela, zápůjčku ve výši 10 000 Kč (jistina) navíc i přeplatila, na zápůjčku ve výši 25 000 Kč zaplatila 8 480 Kč.

18. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Nárok na zaplacení smluvního úroku vyplývá z § 2392 odst. 1 o. z., jeho výše vyplývá ze smluvního ujednání účastníků.

19. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 1 871 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 374 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 374Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v účinném znění).

20. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 22 020 Kč a neúspěch v částce 13 000 Kč a 2 400 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 18 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 871 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno u prvních tří úkonů právní služby vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. U dalších úkonů pak již soud vycházel z § 7 citované vyhlášky, kdy hodnota jednoho úkonu činí 2 620 Kč a jednoho paušálu podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 300 Kč.

21. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 871 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu ve věci samé po 500 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Dva úkony právní služby po 2 620 Kč a dva paušály po 300 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku 11 115,40 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 18 %, tj. částka 2 000,80 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a vyhověl žádosti žalované o umožnění splátek. S ohledem na přiznanou částku však stanovil výši splátek po 2 000 Kč neboť, navržená splátka ve výši 1 000 Kč měsíčně by vedla k zaplacení dlužné částky v příliš dlouhé době.