10 C 21/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 555 530 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit 379 011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobce po žalovaném požadoval zaplacení dalších 176 519 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce zaplatit 56 787,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 1 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 768 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že žalobce uzavřel dne 17. 5. 2006 s žalovaným smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní [číslo] na prodej pozemku ve zjednodušené evidenci [číslo] v k. ú. [obec], v níž se žalovaný zavázal uzavřít s žalobcem kupní smlouvu do pěti dnů od obdržení výzvy k jejímu uzavření poté, co ze strany žalobce dojde k úhradě kupní ceny v celkové výši 74 895 Kč. Součástí kupní smlouvy, a to v článku III bylo potvrzení o úhradě částky 2 416 Kč před podpisem smlouvy dne 23. 1. 2006. Pro úhradu doplatku byl sjednán nejzazší termín 20. 1. 2036 Součástí smlouvy o budoucí smlouvě bylo prohlášení žalovaného, že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, neboť k jeho koupi použil výlučně svoje finanční prostředky a nemovitosti nepatřily do tzv. SJM. Žalovaný předmětné pozemky nabyl na základě smlouvy ze dne 31. 1. 2006 od [anonymizována tři slova]. Postup nabytí pozemku žalovaným namísto žalobce byl schválen na schůzi představenstva žalobce ze dne 20. 5. 2005. Budoucí kupní cena včetně výše a počtu splátek byla stanovena s ohledem na splátkový kalendář dle smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [anonymizována tři slova]. K nabytí pozemků žalovaným mělo dojít prostřednictvím splátek budoucích kupních cen ze strany žalobce. Skutečnost, že žalovaný byl k datu uzavření smlouvy o smlouvě budoucí výlučným vlastníkem předmětných pozemků, korespondovala se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce tedy dne 23. 1. 2006 uhradil žalovanému částku 2 416 Kč a následně započal s úhradou doplatků kupních cen dle smlouvy a na svůj závazek uhradil počínaje rokem 2007 a končen rokem 2015, každý rok částku 2 416 Kč, celkem tedy 24 160 Kč. Doplatek zbývající části kupní ceny ve výši 50 735 Kč zaslal žalobce na účet žalovaného dne 25. 8. 2015. Ten však tuto platbu dne 28. 8. 2015 vrátil žalobci zpět na jeho účet. Dopisem ze dne 8. 9. 2015 žalovaný žalobci zaslal oznámení o zániku jeho závazku uzavřít budoucí kupní smlouvy s žalobcem s poukazem na údajnou změnu okolností, ze kterých vycházel při uzavření smluv. Mělo jít o to, že v mezidobí došlo k ukončení členství žalovaného v družstvu a dále, že nebylo uhrazeno nájemné dle nájemní smlouvy [číslo]. Na tento dopis reagoval žalobce dopisem ze dne 5. 10. 2015, kterým projevil nesouhlas s tvrzením žalovaného, poukázal na to, že svá členská práva žalovaný nabídl k převodu již v roce 2011 a že dluh na nájemném z jiného nájemního vztahu není důvodem k zániku závazku dle smluv o budoucích kupních smlouvách. Žalobce v přípise rovněž žádal, aby žalovaný svůj původní závazek ze smluv o budoucích kupních smlouvách splnil.

2. Vzhledem k postoji žalovaného a skutečnost, že odmítl přijmout doplatek kupní ceny, žalobce dne 8. 9. 2015 podal návrh na zahájení řízení o přijetí částky kupní ceny 50 735 Kč, který následně složil do soudní úschovy. Až do srpna 2018 byla tato částka uložena v úschově, kdy byla usnesením Okresního soudu ze dne 23. 8. 2018 č.j. 0Sd 8/2015 – 29. Žalobce se dále ze stejného důvodu v řízení, které bylo před Okresním soudem ve Svitavách vedeno pod sp. zn. 5C 276/2015 domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy. Žalovaný v průběhu řízení namítal opětovně změnu okolností, za nichž smlouvy o smlouvě budoucí uzavíral s tím, že na něm nelze požadovat uzavření ujednané smlouvy. Následně namítl, že dne 26. 9. 2016 společně se svou manželkou [jméno] [příjmení] nabyli předmětné do společného jmění manželů na základě a základě souhlasného prohlášení z téhož dne. Toto prohlášení bylo dne 26. 10. 2016 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. V – [číslo] [rok] vloženo do katastru nemovitostí. V uvedeném řízení Okresní soud ve Svitavách a následně Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud odvolací, shledali, že uzavřená smlouva je sice platná, zavázán je z ní však pouze žalovaný (jeho manžela nebyla účastnící smlouvy) a nárok žalobce je tak nevymahatelný, neboť žalovaný bez souhlasu své manželky nemůže nakládat s nemovitostmi, které jsou ve společném jmění manželů. Žalovaný tedy svým jednáním porušil svou právní povinnost, k níž se zavázal smlouvou o uzavření budoucí kupní smlouvy, neboť neuzavřel za dohodnutých podmínek kupní smlouvu se žalobcem a odpovídá tak žalobci za škodu podle § 420 a a §424 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný rovněž způsobil žalobci škodu úmyslným jednáním proti dobrým mravům. O tom, že žalobci vznikla škoda se tento dozvěděl dnem nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 27Co 3/2018 – 182. Tato škoda spočívá v ušlém zisku, tedy majetkové újmy spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem a ke zvětšení majetku žalobce, ačkoliv bylo možno očekávat, že splněním závazku žalovaného dojde u žalobce k očekávanému majetkovému přírůstku. Výše újmy spočívá v rozdílu aktuální hodnoty předmětných pozemků, tedy ceny, za niž by žalobce mohl předmětné pozemky současné době nabýt, a ceny pozemků, za niž měl žalobce předmětné pozemky nabýt dle kupní smlouvy předvídané smlouvou o budoucí kupní smlouvě.

3. Žalobce měl od žalovaného pozemky nabýt za 74 895 Kč. V současné době by dle znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] č. 4565 – 191/ 2019 ze dne 23. 9. 2019 tytéž pozemky (s ohledem na pozemkové úpravy - p. [číslo]) mohl žalobce nabýt za částku 630 435 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 555 530 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy prohlásil, že pozemky jsou v jeho výlučném vlastnictví, je dána i příčinná souvislost mezi porušení smluvně převzaté povinnosti žalovaným a uvedenou škodou. O vlastnictví žalovaného neměl žalobce důvod pochybovat, neboť v průběhu let 2005 až 2016 odpovídal též stavu v katastru nemovitostí. Žalobce podle smlouvy rovněž plnil a žalovaný tato plnění od žalobce průběžně přijímal. Prohlášení žalovaného o tom, že pozemku jsou ve společném jmění manželů, učiněné po 11 letech po uzavření smluv o smlouvě budoucí, bylo učiněno úmyslně, neboť žalovaný musel vědět, za jakých okolností pozemky nabyl a tedy zda do bylo do výlučného vlastnictví nebo do SJM s manželkou. Nebýt nepravdivého prohlášení ve smlouvě o smlouvě budoucí nedošlo ze strany žalobce k uzavření smlouvy a žalovaný by se s velkou pravděpodobností nestal vlastníkem předmětných pozemků, neboť by neměl zajištěné financování prostřednictvím splátek od žalobce a žalobci nevznikla škoda. Žalobce vyzval k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 114. 11. 2019, kterou žalovaný obdržel dne 13. 11. 2019, na kterou však žalovaný nijak nereagoval.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že stejný soud, jehož rozhodnutí potvrdil i soud odvolací rozhodl rozsudkem č.j. 5C 276/2015 ze dne 10.7.2017, že odmítavý postoj k uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví konkrétních zemědělských pozemků je naprosto legitimní, s nemovitostmi žalovaný sám nakládat nemůže. Nelze uznat proto požadavek žalobce k zaplacení částky ve výši 555 530 Kč.

5. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v době, kdy žalovaný svoji povinnost nesplnil, vycházel z toho, že tato je vymahatelná a vymožení této povinnosti se domáhal návrhem na určení obsahu kupní smlouvy. Toto řízení probíhalo nějakou dobu, proběhlo i odvolací řízení a teprve s právní mocí tohoto řízení bylo zřejmé, že žalobce se určení obsahu kupní smlouvy nebo nahrazení projevu vůle podle terminologie předchozího občanského zákoníku nedomůže. Pokud by žalobce chtěl uvedené pozemky koupit nyní, musel by zaplatit cenu, která je aktuální a nikoliv cenu z konce října 2015, kdy žalovaný odmítl splnit svoji smluvní povinnost. V dalším doplnění žalobce uvedl, že škoda nevznikla k datu, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nahrazení projevu vůle.

6. Žalovaný dále doplnil, že je především přesvědčen, že žaloba je podána pozdě a proto vznáší námitku promlčení. Není správný názor, že by se promlčecí lhůta měla počítat až od právní moci rozsudku ve věci zdejšího soudu 5 C 276/2015, když již během toho řízení žalovaný vznesl argument, že nemovitosti, u nichž se žalobce domáhal uzavření kupní smlouvy, jsou předmětem společného jmění manželů s tím, že tato námitka v uvedeném řízení byla žalovaným učiněna již 17. 10. 2016 a tedy lhůta k promlčení by měla začít běžet dnem následujícím, tj. dnem 18. 10. 2016. Byla-li žaloba podána 29. 1. 2020, byla podána jednoznačně opožděně. V samotné smlouvě byl dohodnutý splátkový kalendář. Splátky v něm sjednané měly být placeny až do roku 2035, tento splátkový kalendář nebyl vyčerpán a žalovanému nevznikla povinnost alespoň do té doby kupní smlouvu s žalobcem uzavřít. Pokud mu tato povinnost nevznikla, nemohl ji ani porušit. Žalobci tedy škoda nevznikla. Škoda však nevznikla ani z dalšího důvodu, zde je nutno vrátit se k nabývacímu titulu žalovaného k uvedeným pozemkům, resp. v tomto případě k tomuto konkrétnímu pozemku. Na převod tohoto pozemku se vztahoval zákon 95/99 Sbírky, podle kterého vzniklo státu trvalé předkupní právo, a toto právo zůstávalo tzv. navždy, byť došlo k úplnému zaplacení kupní ceny. Toto předkupní právo by tedy muselo být respektováno v případě, že by žalovaný chtěl s žalobcem uzavřít kupní smlouvu, musel by uvedený pozemek či pozemky nejprve nabídnout státu. Není výjimkou, že stát takové předkupní právo využije. To se v tomto řízení nestalo, tedy nabídka předkupního práva učiněna nebyla. Z tohoto důvodu tedy rovněž nemohla vzniknout žalovanému povinnost uvedené pozemky či pozemek na žalobce převést a uzavřít kupní smlouvu.

7. K vyjádření žalovaného žalobce dále namítal, že pokud jde o námitku promlčení, žalobci vznikla objektivní možnost domáhat se náhrady škody až od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně, do té doby žalobce žádat náhrady škody formou občanskoprávní žaloby nemohl. Současně považuje žalobce takovou námitku s ohledem na okolnosti tohoto případu za námitku, která je v rozporu s dobrými mravy, soud by k ní přihlížet neměl. Pokud jde o předkupní právo státu, tak tuto obranu žalovaného žalobce považuje za účelovou a irelevantní ve vztahu k otázce porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, kterýž se zavázal kupní smlouvu uzavřít a tuto povinnost nesplnil. Tato námitka navíc ani nezazněla v řízení o určení obsahu kupní smlouvy. Pokud jde o otázku splátkového kalendáře, i tu soud v původním řízení řešil, žalobce složil doplatek kupní ceny. Navíc tato otázka nemá souvislost s porušením právní povinnosti ze strany žalovaného.

8. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

10. Podle § 424 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

11. Podle § 442 odst. 1 a 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

12. Ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní č.j. 201/2006 ze dne 17. 5. 2006 soud zjistil, že touto smlouvou se žalovaný zavázal uzavřít se žalobcem kupní smlouvu na pozemku ve zjednodušené evidenci [číslo] v k. ú. [obec], za kupní cenu ve výši 74 895 Kč, která bude zaplacena tak, že částka 2 416 Kč bude zaplacena před podpisem smlouvy dne 23. 1. 2006 a dále vždy ke každému 20. 1. v každém roce v letech 2007 – 2036 bude zaplacena ročně částka 2 416 Kč. Pro úhradu doplatku byl sjednán nejzazší termín 20. 1. 2036. Budoucí prodávající i budoucí kupující se zavázali uzavřít kupní smlouvu k uvedenému pozemku nejpozději do 5 dnů ode dne, kdy budoucí prodávající obdrží výzvu k uzavření kupní smlouvy od budoucího kupujícího. Budoucí kupující se zavázal budoucího prodávajícího vyzvat k uzavření kupní smlouvy do pěti dnů po té, co mimo jiné budoucí kupující uhradí budoucímu prodávajícímu kupní cenu 72 479 Kč nejpozději do 20. 1. 2036. Žalovaný 1. ve smlouvě prohlásil, že je výlučným vlastníkem těchto pozemků, neboť k jejich koupi využil výlučně své finanční prostředky a tyto pozemky nepatřily do společného jmění manželů. Uzavření této smlouvy ostatně nebylo pro účastníky řízení sporné.

13. Z výpisu [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] ze dne [datum], vyplývalo, že žalovaný byl ještě k tomu datu v katastru nemovitostí veden jako výlučný vlastník mimo jiné i předmětného pozemku.

14. Ze souhlasného prohlášení žalovaného a jeho manželky ze dne 26. 9. 2016 (č.l. 93 – 95 spisu 5C 276/2015) soud zjistil, že uvedení prohlásili, že k datu nabytí v prohlášení popsaných pozemků trvalo jejich manželství, jakož i jejich společné jmění, když jeho zákonem stanovený rozsah nezúžili ani nevyhradili jeho vznik ke dni zániku manželství, ani nezaniklo žádným ze způsobů stanoveným zákonem. Dále prohlásili, že vlastnické právo k předmětným pozemkům není mezi manželi sporné ani chybné.

15. Dle vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] (č.l. 114 – 115 spisu 5C 276/2015) soud zjistil, že do 26. 10. 2016 byl v katastru nemovitostí žalovaný zapsán jako jediný vlastník předmětných pozemků. Od 26. 10. 2016 jsou tak předmětné pozemky vedeny v katastru nemovitostí jako součást společného jmění žalovaného a jeho manželky, a to na základě výše uvedeného souhlasného prohlášení.

16. Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 5C 276/2015 vzal soud za prokázané, že žalobce se v uvedené věci domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy a to právě na základě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní č.j. 201/2006. Rozsudkem ze dne 10. 7. 2017, č.j. 5C 276/2015 – 155, byla tato žaloba zamítnuta s odůvodněním, že předmětné pozemky náleží do společného jmění žalovaných (během řízení soud přibral na stranu žalovanou ještě manželku žalovaného [jméno] [příjmení]), a skutečnost, že všechny smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy uzavřel žalobce pouze se žalovaným 1 (v řízení 5C 276/2015)., pak soud shledal, že nelze nahradit projev vůle žalované 2., neboť tato se smlouvou o smlouvě budoucí k takovému budoucímu projevu vůle nezavázala. Nic na tom nemění ani fakt, že se žalovaná 2. nedovolávala neplatnosti smluv o smlouvě budoucí. Smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1. jsou platné, zavazují však k budoucímu projevu vůle pouze žalovaného 1.

17. Rozsudek soudu prvého stupně pak byl následně rozsudkem soudu odvolacího, a to Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 1. 2018, č.j. 27 Co 3/2018 – 182, jako věcně správný potvrzen. Citovaný rozsudek okresního i odvolacího soudu nabyl právní moci dne 12. 2. 2018. I odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani při vědomí toho, že procesní obrana prvního žalovaného, se ukazuje být ve světle obsahu smluv o budoucích kupních smlouvách, letité absence zápisu v katastru nemovitostí o tom, že předmětné nemovitosti náleží do SJM (možnosti právem předvídaným způsobem dosáhnout zápisu v katastru nemovitostí o tom, že pozemky jsou ve společném jmění žalovaných) i následného zápisu pozemků do katastru nemovitostí jako součásti společného jmění žalovaných, ryze účelová. Uvažovat lze nepochybně i o nepoctivosti jednání žalovaných. V tomto ohledu se jistě nabízí nahlédnout na souzený případ i z pohledu zásad nového občanského zákoníku (aplikovatelných na vztahy účastníků dle přechodného ust. § 3030 o.z.), tj. zásad vtělených do ust. § 6 odst. 1 a 2 a ust. § 8 o.z., které deklarují, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu a že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navzdory tomu (bez potřeby bližšího rozboru skutečností, v nichž žalobce spatřuje nepoctivost jednání žalovaných) má odvolací soud za to, že ani cestou aplikace výše zmíněných zásad nelze žalobě vyhovět. V tomto směru odvolací soud poukázal na letitou judikaturu k aplikaci ust. § 3 odst. 1 obč. zák. (aplikovatelnou dle názoru krajského soudu i v poměrech nového občanského zákoníku), z níž jednoznačně plyne, že na základě ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníka, neboť tento postup by vedl k porušení článku 4 odst. 4 a článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 190/94 či rozhodnutí téhož soudu sp. zn. I. ÚS 528/99). Dle odvolacího soudu lze odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není přípustné podle § 3 odst. 1 obč. zák. právo založit, ale lze jen odepřít jeho výkonu ochranu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1148/99). Z pohledu těchto judikatorních hledisek je zřejmé, že žalovaným nelze uložit kontraktační povinnost, která – jak bylo vyloženo shora – nevyplývá z na věc dopadající hmotněprávní úpravy, tedy neexistuje. K věci zbývá dodat, že je na úvaze žalobce, zda ve skutkových poměrech dané věci dovodí okolnosti nasvědčující odpovědnosti za škodu vzniklou chováním budoucího prodávajícího (prvního žalovaného).

18. Z uvedeného rozsudku je zřejmé, že žalobce zaplatil sjednanou kupní cenu a vyzval žalovaného k uzavření kupní smlouvy, k jejímuž uzavření se žalovaný ve smlouvě o smlouvě budoucí zavázal. Ten to však neučinil, když předtím žalobci toto svoje stanovisko oznámil. Doplacení kupní ceny vyplývá z inventurního seznamu k účtu, podle kterého žalobce zaplatil žalovanému celkem 24 160 Kč ve splátkách po 2 416 Kč v letech 2005 až 2015 a dále z výpisu z účtu žalobce.

19. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2015 pak vyplývá, že žalobce složil ve prospěch žalovaného částku 50 735 Kč jako doplatek kupní ceny ze smlouvy č.j. 201/2006.

20. Ze shora uvedeného je dle názoru soudu zřejmé, že žalovaný svým odmítnutím uzavřít kupní smlouvu a sepisem souhlasného prohlášení žalovaného a jeho manželky v průběhu řízení o nahrazení projevu vůle jednak porušil právní povinnost vyplývající ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní č.j. 201/2006 ze dne 17. 5. 2006 a na výzvu žalobce po splnění podmínek smlouvy neuzavřel kupní smlouvu k jejímuž uzavření se zavázal a současně se postup žalovaného, ukazuje být ve světle obsahu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, letité absenci zápisu v katastru nemovitostí o tom, že předmětná nemovitost náleží do SJM (možnosti právem předvídaným způsobem dosáhnout zápisu v katastru nemovitostí o tom, že pozemek je ve společném jmění žalovaných) i následného zápisu pozemků do katastru nemovitostí jako součásti společného jmění žalovaných, ryze účelový. Jde nepochybně i o nepoctivost jednání žalovaného.

21. Pokud jde o podmínky, které měly být splněny před výzvou k uzavření kupní smlouvy, tak soud má za to, že tyto byly splněny. Kupní cena byla zaplacena. Smlouva sice obsahuje zcela konkrétní splátkový kalendář ve kterém je uvedeno, že kupní cena má být zaplacena v ročních splátkách po 2 416 Kč s tím, že datum poslední splátky bylo stanoveno na 20. 1. 2036, jako podmínka uzavření kupní smlouvy však bylo uvedeno, že kupní cena má být doplacena nejpozději do 20. 1. 2036. Soud se tedy nedomnívá, že by musel být nutně dodržen uvedený splátkový kalendář jinak než, že uvedené částky mají zaplaceny nejpozději v uvedených datech a celková kupní cena nejpozději do 20. 1. 2036. Jednorázovým doplacením kupní ceny tak žalobce dle názoru soudu tuto podmínku pro výzvu k uzavření kupní smlouvy splnil.

22. Pokud jde o další podmínky odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 i § 424 obč. zák. č. 40/1964 ve znění pozdějších předpisů, tak soud se dále zabýval příčinnou souvislostí a dospěl k závěru, že právě neuzavřením kupní smlouvy a znemožněním jejího uzavření následně žalovaný porušil svou právní povinnost, respektive jednal v rozporu s dobrými mravy a tím způsobil žalobci škodu. Tato příčinná souvislost není přerušena ani skutečností, že na předmětném pozemku vázlo předkupní právo [anonymizována tři slova], neboť lze předpokládat, že pozemkový fond by tohoto práva nevyužil, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že žalovaný a jeho manželka již spoluvlastníky předmětného pozemku nejsou a tento se stal předmětem dalšího prodeje (nový vlastník [příjmení] [rok] [anonymizováno] – viz zpráva KÚ pro Pard. kraj, k. p. [obec] na č.l. 71).

23. Rovně úvaha o promlčení práva na náhradu škody a vznesená námitka promlčení dle názoru soudu neobstojí. Soud souhlasí s tím, že žalobci vznikla objektivní možnost domáhat se náhrady škody až od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně v řízení o nahrazení projevu vůle. Do té doby žalobce žádat náhrady škody formou občanskoprávní žaloby nemohl. Nárok na uzavření kupní smlouvy byl pro žalobce primární a toto právo řádně u soudu uplatnil žalobou ve věci 5C 276/2015 a po dobu tohoto řízení promlčecí doba dle názoru soudu neběžela. Současně považuje soud v souladu s žalobcem takovou námitku s ohledem na okolnosti tohoto případu za námitku, která je v rozporu s dobrými mravy a nepřihlíží k ní.

24. Soud se dále zabýval výší náhrady škody, tedy včetně toho v čem spočívala škoda, která žalobci vznikla. Soud v zásadě souhlasí s žalobcem, že tato škoda spočívá v ušlém zisku, tedy majetkové újmy spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem a ke zvětšení majetku žalobce, ačkoliv bylo možno očekávat, že splněním závazku žalovaného dojde u žalobce k očekávanému majetkovému přírůstku. Výše újmy jistě spočívá v rozdílu hodnoty předmětných pozemků, tedy ceny, za niž by žalobce mohl předmětné pozemky nabýt, a ceny pozemků, za niž měl žalobce předmětné pozemky nabýt dle kupní smlouvy předvídané smlouvou o budoucí kupní smlouvě. Nesouhlasí však s tím, že by měl soud zkoumat aktuální cenu pozemků, neboť dle názoru soudu žalobci škoda vznikla v okamžiku, kdy žalovaný odmítl smlouvu o smlouvě budoucí uzavřít a pokud se žalobce domáhal soudně nahrazení projevu vůle, tedy snažil se tuto povinnost na žalovaném vynutit, souhlasí soud i se stanoviskem, že škoda vznikla v okamžiku, kdy bylo jasné, že se nahrazení projevu vůle žalobce na žalovaném nedomůže, tedy v okamžiku právní moci věci vedené pod sp. zn. 5C 276/2015, tedy dnem 12. 2. 2018.

25. Žalobce prokazoval výši škody znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] č. 4565 – 191/ 2019 ze dne 23. 9. 2019, podle kterého tytéž pozemky (s ohledem na pozemkové úpravy - p. [číslo]) mohl žalobce nabýt za částku 630 435 Kč (k datu vypracování znaleckého posudku). Takový závěr soud však pro posouzení vzniku škody nepovažuje za významný, neboť dle názoru soudu škoda nemůže spočívat v rozdílu ceny sjednané smlouvou mezi účastníky a cenou, za kterou bylo možno pozemky aktuálně nabýt. To by mimo jiné znamenalo, že výše škody bude jiná vždy v závislosti na čase. Vzhledem k tomu, že posudek byl, zpracován soudním znalcem, opatřen znaleckou doložkou uložil soud znalci k návrhu žalobce zkoumat i cenu pozemků ke dni nesplnění povinnosti žalovaným (polovina září 2018), ke dni 12. 12. 2028 (nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle), dále ke dni podání žaloby (29. 1. 2020) a aktuální ceny pozemků.

26. Ustanovený soudní znalec ve svém znaleckém posudku č. 4874-82/ 2021 a v jeho doplněních stanovil cenu pozemků na 1 m2 k polovině září 2015 částkou 13 Kč, k 12. 2. 2018 částkou 18 Kč, k 29. 1. 2020 částkou 24 Kč a k roku 2021 částkou 25 Kč. Při celkové výměře 25 217 Kč pak cena k jednotlivým zadáním činila 327 821 Kč (polovina září 2015), 453 906 Kč (12. 2. 2018), 605 208 (29. 1. 2020), 630 425 Kč (rok 2021). K otázkám žalovaného znalec uzavřel, že poloha pozemků (jejich tvrzená nedostupnost) nemá zvláštní vliv na obvyklou cenu pozemků, ani skutečnost, že jsou pozemky pronajímány, ani pozemkové úpravy, ani ochranné pásmo nemá vliv na uvedenou cenu pozemků (omezuje spíše nájemce pozemků). Pokud jde o námitky žalovaného, že znalcem zvolená porovnávací metoda je nevhodná, neboť je nevhodné případné srovnání opírat o tzv. překupnické ceny, tak znalec se s touto námitkou vyrovnal tak, že v jím uváděných porovnávaných nemovitostech se nejedná o překupnické smlouvy. Námitku, že znalec udává jednotnou cenu jak za zemědělské tak nezemědělské pozemky, znalec objasnil tak, že pokud dojde ze strany vlastníka pozemků k nabídce k prodeji, prodávající se všechny pozemky bez rozdílu druhu za jednotnou kupní cenu, což vyplývá z vyjádření vlastníků [právnická osoba], [název žalobkyně], [anonymizováno] [právnická osoba] [obec]. Odkaz na vyjádření společností zabývajících se zemědělskou výrobou soud nepovažuje na rozdíl od žalovaného za nedostatečný, naopak je z tohoto odkazu zřejmá snaha znalce nalézt odpověď na uložené otázky co nejblíže skutečnosti.

27. Jak soud shora uvedl, vycházel soud z toho, že škoda spočívá v rozdílu ceny sjednané 74 895 Kč ve smlouvě o smlouvě budoucí a ceně ke dni ukončení řízení o nahrazení projevu vůle (12. 2. 2018). Byla-li cena k 12. 2. 2018 453 906 Kč, činila škoda rozdíl ceny k 12. 2. 2018 a ceny dle smlouvy o smlouvě budoucí, tedy 453 906 Kč – 74 895 Kč = 379 011 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit s odkazem na ustanovení § 420 odst. 1 a § 424 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

28. Co do zbytku, tedy co do částky 176 519 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Žalobce měl úspěch z 68% a neúspěch z 32%. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci tedy v rozsahu 36% Náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 27 770 Kč, v odměně advokáta podle § 7 advokátního tarifu po 10 540 Kč za úkon, za 9 úkonů právní služby, v devíti paušálech podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, v náhradě za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu na celkem 5 jednání tedy po 6 půlhodinách na každé jednání, náhradě cestovného na uvedených pět jednání dle vyúčtování právní zástupkyně žalobce a ve 21% DPH z uvedených položek vyjma soudního poplatku a částky která je žalobci ukládána k úhradě nákladů řízení státu ve výši 768 Kč.

30. S ohledem na úspěch žalovaného a žalobce ve věci uložil soud nahradit státu náklady řízení tedy 68% nákladů žalovanému a 32% nákladů žalobci (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívaly ve znalečném znalci [příjmení] [celé jméno znalce] ve výši 2 400 Kč. U žalovaného jde tedy o částku 1 632 Kč a u žalobce o částku 768 Kč.