10 C 212/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 212,29 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 23 841,32 Kč s 30% úrokem ročně od 15. 6. 2022 do 13. 9. 2022 a od 14. 9. 2022 s 11,75% úrokem ročně do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 23 841,32 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 427,28 Kč, dále 2 800 Kč, 482 Kč, a 10 370,97 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalšího kapitalizovaného úroku ve výši 19 672 Kč a 58% úroku ročně z částky 23 841,32 Kč od 15. 6. 2022 do 13. 9. 2022, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 1 244,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 841,32 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 899,28 Kč a 5 173,24 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 841,32 Kč od 14. 9. 2022 náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výš 482 Kč, částky 10 370,97 Kč s úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným dne 15. 12. 2020. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 30 892 Kč v 78 pravidelných týdenních hotovostních splátkách. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

2. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

3. Ze smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru s odkazem na ustanovení § 2390 a násl. obč. zák. uzavřené dne 15. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 28 552 Kč, který sestával z úroku ve výši 20 147 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč, a dále pojistné ve výši 2 340 Kč, to vše v 78 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 717 Kč, respektive 683 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdne. Výpůjční úroková sazba zápůjčky činila 88 % ročně, RPSN pak 152,37 %. Ve smluvních podmínkách si účastníci smlouvy sjednali smluvní pokutu 0,1% denně pro případ prodlení.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla s účinností k 20. 10. 2022 postoupena na žalobkyni.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzvala ho, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. Uvedené oznámení bylo dle přiloženého poštovního podacího archu odesláno žalovanému dne 16. 2. 2023.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 67 759,34 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 9. 6. 2023 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

7. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 12. 2020 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 30 852 Kč, který sestával z úroku ve výši 20 147 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč, a dále pojistné ve výši 2 340 Kč, to vše v 78 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 717 Kč, respektive 683 Kč, pokud jde o poslední splátku. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 20. 10. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácel řádně a včas. Žalobkyně v žalobě neuvedla informaci o tom, kolik žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce celkem uhradil, což však nebylo její povinností.

16. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Výše samotného sjednaného úroku dle smlouvy činila 20 147 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i tento poplatek za jakousi administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 21 647 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku, nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době trvání zápůjčky, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy nevznikl nárok i na úhradu této částky. Jako ještě přiměřený považuje soud roční úrok ve výši 30 % z jistiny zápůjčky. To v uvedené věci z jistiny 25 000 Kč a době trvání 78 týdnů představuje částku 11 220 Kč. Na úrok v této výši pak jistě žalobkyni respektive i jejímu právnímu předchůdci nárok vznikl. Nad tuto částku je však již úrok dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký, jde o ujednání smlouvy, které se příčí dobrým mravům s odkazem na ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 obč. zák. a je tedy neplatné.

17. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud ani v jednom případě nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní inkaso splátek takto navyšoval celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

18. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 12. 2020 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 11 220 Kč. Naopak žalobkyni nevznikl nárok na další úrok + inkasní poplatek ve výši 19 672 Kč. Žalovanému zbývá uhradit 23 841 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně smluvního úroku poníženého na 30 % ročně. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 2392 odst. 1 větu prvou o. z., výše nárokovaného smluvního úroku pak odpovídá příslušnému ujednání smluvních podmínek, které tvořily součást uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dále soud zavázal žalovaného k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 19 956,61 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, je za toto prodlení odpovědný a dle § 1970 o. z. je tedy povinen žalobkyni uhradit i úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.

19. Ve zbývající části, v které se žalobkyně zaplacení dalších 19 672 Kč a úroku požadovaného nad 30 % ročně, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Pokud jde o požadovanou smluvní pokutu, je zřejmé, že žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a smluvní pokuta byla jak shora uvedeno sjednána. Současně je také zřejmé, že jak procentní výše smluvní pokuty, tak její absolutní uplatněná výše nejsou nepřiměřené a proto soud žalobkyni i požadovanou smluvní pokutu podle § 2048 a násl. obč. zák. přiznal.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí 68 % ku 32 % ve prospěch žalobkyně, což odpovídá rozdílu ve výši 36 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni svědčí dle shora citovaného ustanovení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 %.

22. Žalobkyně účtovala na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 1 711 Kč a náklady svého zastoupení ve výši 2 178 Kč, které sestávaly z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 cit. vyhlášky, ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a z náhrady za 21% DPH z uvedených položek ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

23. Celkem tedy činí účelně vynaložené náklady žalobkyně 3 889 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 244,48 Kč (36 %), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.