10 C 218/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozený dne Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D o určení, že žalobkyně je závětní dědičkou I. Určuje se, že žalobkyně je závětní dědičkou zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , poslední adresa místa trvalého pobytu , adresa, , zemřelého dne , datum, podle závěti zůstavitele ze dne , datum, a dodatku k závěti ze dne , datum, .II. Žalovaní 1), 2) a 4) jsou povinni žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit každý částku 11 813,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je závětní dědičkou po zemřelém , jméno FO, , nar. , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, . Pozůstalostní řízení po zemřelém projednává soudní komisařka, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářka ve , adresa, pod spisovou značkou , spisová značka, . Žalobkyně předložila dne , datum, soudní komisařce vlastnoručně sepsanou závěť zůstavitele sepsanou dne , datum, , podle které zůstavitel odkázal veškeré bytové zařízení a věci, které se nacházejí v prostorách dvora, garáže a půdách a dále peněžní hotovost, která ke dni jeho smrti bude žalobkyni. Tentýž den žalobkyně předložila i dodatek ze stejného dne, psaný vlastní rukou zůstavitele, kterým zůstavitel odkazuje žalobkyni i automobil , adresa, GLS, který se nachází v garáži. Žalobkyně je dcerou zůstavitele, všichni žalovaní jsou rovněž dětmi zůstavitele – sourozenci žalobkyně. Žádný z dědiců dědictví neodmítl. Žalobkyně prohlásila, že považuje závěť za pravou a platnou. Žalovaní 1. a 3. prohlásili, že závěť sepsal a podepsal zůstavitel vlastní rukou, mají však za to, že zůstavitel byl k sepisu závěti i jejího dodatku donucen žalobkyní. Dále se domnívají, že nebyla sepsána v roce 2013, ale později, až byl zůstavitel umístěn v ústavu v , adresa, . Prvý žalovaný dále uváděl, že mu tatínek při jedné z návštěv řekl, že jej žalobkyně donutila závěť sepsat. Druhá žalovaná uvedla, že závěť je sepsaná a podepsaní vlastnoručně zůstavitelem, ale nedává smysl, zůstavitel byl člověk inteligentní a závěť by takto nesepsal. Podle ní mu závěť někdo nadiktoval. Čtvrtý žalovaný uvedl, že si myslí, že písmo a podpis jsou zůstavitele, ale nebyl si zcela jist. Pověřená soudní komisařka usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým uložila žalobkyni, aby podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou zůstavitele, což žalobkyně tímto činí. Poukazuje na to, že žalovaní v zásadě nezpochybňují to, že závěť a její dodatek jsou sepsány a podepsány zůstavitelem. Žalovaní 1. a 2. přímo či nepřímo namítají, že zůstavitel sepsal závěť z donucení. Žalobkyně však na otce nijak nenaléhala, aby závěť sepsal a už vůbec ne k tomu, co má závěť obsahovat. Žalobkyně závěť i dodatek nalezla v domácnosti zůstavitele, poté co byl stižen mozkovou mrtvicí, nejprve byl v nemocnici v , adresa, , následně na LDN a od února , Anonymizováno, v domově pro seniory v , adresa, . Tvrzení 1. žalovaného o tom, že mu měl zůstavitel sdělit, že jej žalobkyně přinutila závěť sepsat, musí žalobkyně odmítnout jako nepravdivé, poukazuje na to, že s 1. žalovaným měla spor, když ten požadoval po zůstaviteli automobil, ale zůstavitel jej nechal synovi žalobkyně. 4. žalovaný je adoptivní syn zůstavitele a s otcem se 30 let nestýkal. Otec sám se o sepsané závěti zmiňoval před žalobkyní a 2. žalovanou někdy v letech 2014 či 2015. Žalobkyně neví, kdy k sepisu závěti a jejímu podpisu došlo, má za to, že se tak stalo k datu, které je v závěti a dodatku uvedeno. Nemohlo to být po dubnu 2017, poté co otec utrpěl mozku mrtvici, neboť poté měl jiný podpis než ten, co je uveden v závěti. Pokud by byl k sepisu a podpisu závěti a dodatku nucen, nic mu nebránilo později sepsat závěť novou, a pokud tak neučinil, znamená to, že závěť vyjadřuje jeho skutečnou a pravou vůli.2. 1. žalovaný s žalobou nesouhlasil. Jako v pozůstalostním řízení potvrdil, že považuje závěť za sepsanou a podepsanou zůstavitelem, má ale za to, že byla sepsána pod tlakem žalobkyně. Zůstavitel byl inteligentní člověk a takto slátaně by závěť nesepsal. Poukázal na to, že si žalobkyně vyřídila opatrovnictví zůstavitele bez vědomí ostatních sourozenců a také na to, že žalobkyně zmařila darování osobního automobilu zůstavitelem 1. žalovanému i to, že žalobkyně měla v držení občanský průkaz zůstavitele. Závěť se podle něj navíc týká pouze hotovosti a věcí v domě, nikoliv finančních prostředků uložených na účtu zůstavitele nebo na účtu sociálních služeb , adresa, . Při jednání dne17. 10. 2025 doplnil, že mu otec řekl, že jej žalobkyně donutila sepsat a podepsat nějaký papír, ale neví o jaký papír se jednalo. 1. žalovaný neví, jakým způsobem ho nutila. To, co uvedl, se stalo v domově důchodců, asi 2 roky před tím, než zůstavitel zemřel.3. 2. žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 26. 11. 2024 (datováno dnem 25. 11. 2024) s žalobou souhlasila a uznala, že žalobkyně je zástavní dědičkou po zůstaviteli podle závěti ze dne 20. 7. 2013.4. 3. žalovaná rovněž uvedla, že závět sepsaná zůstavitelem byla sepsána a podepsána vlastnoručně zůstavitelem, ale má za to, že byla sepsána pod tlakem žalobkyně. Tatínek byl inteligentní člověk a závěť nedává smysl. Domnívá se, že mu žalobkyně závěť nadiktovala. K této domněnce ji vede to, že žalobkyně vždy při důchodu žalovaného tento cíleně vybrala a uložila u sebe doma, aby byly peníze v hotovosti. Proto nevěří tomu, že by žalobkyně o závěti nevěděla, jak uvádí v žalobě. Dalším důvodem je i skutečnost, že si žalobkyně vyřídila opatrovnictví zůstavitele bez vědomí ostatních sourozenců, aniž čekala, zda se tatínkům stav zlepší. Dále namítla, že zůstavitel projevil vůli odkázat žalobkyni pouze hotovost, která bude v den úmrtí, veškeré bytové zařízení a automobil uvedený v dodatku. Ten automobil tatínek přislíbil 1. žalovanému, ale když se měl převést, žalobkyně jako opatrovnice zůstavitele toto převedení znemožnila tím, že se ho nezúčastnila a nepředložila občanský průkaz. Automobil byl posléze převeden na syna žalobkyně. Dále uvedla, že podle ní nejsou předmětem závěti finanční prostředky zůstavitele na jeho účtu a na účtu organizace sociálních služeb , adresa, . Při jednání uvedla, že jí není známo jakým způsobem měla žalobkyně zůstavitele přinutit k sepisu a podpisu závěti.5. 4. žalovaný uváděl, že si není zcela jist pravostí závěti, s jejím obsahem však souhlasí. Závěť se podle něj netýká peněžních prostředků na účtu zůstavitele a účtu v domově pro seniory v , adresa, . Žalobkyně podle něj věděla o závěti od roku 2013 neboť od té doby přerušila styky se sourozenci a o všem rozhodovala sama až do otcovy smrti.

6. Z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vzal soud za prokázané, že tímto usnesením bylo žalobkyni uloženo aby podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou zůstavitele ze shora uvedené závěti a jejího dodatku.

7. Z protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne , datum, soud zjistil, že v rámci pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, předložila žalobkyně notářce , tituly před jménem, , jméno FO, jistinu – závěť s datem , datum, s tím, že listina byla sepsána a podepsána vlastnoručně zůstavitelem. Byla předložena v otevřené nezalepené obálce a byl zde i odepsaná dodatek k závěti. V listině nebylo mazáno ani prováděny opravy.

8. Ze závěti samotné vzal soud za prokázané, že je psána někým vlastnoručně a rovněž je podepsána, jménem, které je čitelné a připsáno rodné číslo. Text závěti je: „, adresa, . 7. , Anonymizováno, . , jméno FO, nar. , datum, , bytem , adresa, odkazuje v případě úmrtí, veškeré bytové zařízení v plném rozsahu a věci, které se nacházejí v prostorách dvora, garáže a půdách. Dále peněžní hotovost, která v den smrti bude. Odkazuji své dceři , Jméno žalobkyně, nar. , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, .“ Text dále obsahuje přání zůstavitele, aby byl umístěn na rozptylovou loučku v Brně. Dále následuje vlastnoručně psaný a podepsaný dodatek s textem: „dodatek k Závěti ze dne 20. 7. 2013 Jedná se o auto , adresa, , Anonymizováno, r. v. , Anonymizováno, , které se sice v garáži nachází, ale není uvedeno“. Dodatek obsahuje podpis „, jméno FO, “ a „r. č. , RČ, “.

9. Soudní komisařka odkázala žalobkyni na podání žaloby s odkazem na ustanovení §§ 1672 a 1673 odst. 1 obč. zák. a žalobkyně se tedy domáhá určení, že je dědičkou ze závěti a jejího dodatku. Ve smyslu § 565 obč. zák. bylo na žalobkyni, aby prokázala pravost a správnost závěti a jejího dodatku.10. 2. žalovaná nárok žalobkyně zcela uznala a podle § 153a odst. 1 o. s. ř. tak soud, pokud jde o část řízení, kde se žalobkyně domáhá uvedeného určení proti právě 2. žalované rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 2 o.s.ř. a určil, že žalobkyně je dědičkou ze závěti a jejího dodatku.

11. Pokud jde o zbylé žalované (č. , hodnota, , 3. a 4), ti v zásadě nezpochybňovali pravost závěti a jejího dodatku, a to žalovaní 1. a 3. konzistentně již od pozůstalostního řízení tak pokud jde o jejich vyjádření ve věci včetně toho, které přednesli při jednání. 4. žalovaný pravost závěti a dodatku sice nezpochybňoval, ale uváděl, že si není pravostí jistý. Toto stanovisko zastával v pozůstalostním řízení v rámci svého písemného vyjádření v této věci. Při jednání pak již námitku, že si není jistý neuplatňoval. Soud tedy pravost listin, tedy, že byly skutečně sepsány a podepsány zůstavitelem. Všichni tito zbylí žalovaní však namítali, že žalobkyně zůstavitele k sepisu závěti s tímto obsahem, a tedy i k popisu nutila. Žádný z nich však nedokázal specifikovat jakým způsobem tak žalobkyně činila, aby bylo možné posoudit, zda případné například násilí či výhrůžka násilím nebo jiným jednáním či nejednáním, které by zůstavitele mělo uvést do jakého stavu bezvýchodnosti, kdy byla vyloučena svobodná vůle zůstavitele při sepisu uvedených listin.

12. Z vyjádření žalovaných a rovněž z účastnického výslechu 3. žalované víceméně vyplývalo, že zůstavitel byl do té míry pod vlivem žalobkyně, že podle nich na přání žalobkyně (dokonce snad na přímý diktát) závěť a její dodatek sepsal a podepsal. Žalovaní ani nepopisovali takové jednání, ze kterého by nedostatek vůle zůstavitele závěť sepsat měl vyplývat.

13. Závěť je datována dnem 20. 7. 2013, kdy byl platný a účinný občanský zákoník č. 40/1964 sb. ve znění pozdějších předpisů platný a účinný do 31. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že závěť ani její dodatek dle názoru soudu neodporují právní úpravě uvedeného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., řídí se právem platným ke dni úmrtí zůstavitele, tedy aktuálním občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to s odkazem na ustanovení § 3069 a 3070 tohoto občanského zákoníku.

14. Vzhledem k tomu, že žádný z žalovaných 1., 3. a 4. netvrdil žádnou skutečnost, v níž by bylo možno spatřovat důvod neplatnosti uvedené závěti a jejího dodatku ve smyslu úpravy neplatnosti právních úkonů podle § 574 a násl. obč. zák. č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy soud vychází zejména z ustanovení § 574, podle kterého je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je závětní dědičkou ze závěti a jejího dodatku ze dne 20. 7. 2013. Na okraj soud dodává, že námitka žalovaných, že se závěť a její dodatek netýká finančních prostředků zůstavitele složených na jeho účtu nebo těch, které byly uloženy na jeho účtu sociálního zařízení, kde byl umístěn, může být i správný, soud ji však v tomto řízení neřeší a ani nemůže řešit. Jde o výklad závěti a jejího dodatku, kterým se bude bezpochyby zabývat soudní komisařka.

15. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkům, kteří ve věci úspěch neměli. Toto jistě platí ve vztahu mezi žalobkyní a 1., 3. a 4. žalovaným. Dle názoru soudu je však situace odlišná u 2. žalované. Ta na výzvu soudu sdělila, že nárok žalobkyně uznává a soud vydal rozsudek pro uznání. , adresa, . žalované se tak oproti dědickému řízení změnilo, soud však má za to, že její původní stanovisko bylo ovlivněné tím, že ji v pozůstalostním řízení zastupoval 1. žalovaný, který platnost výpovědi napadá. Vhledem k tomu, že tato žalovaná projevila v tomto řízení vlastní úvahu a nárok uznala, má soud za to, že je zde důvod žalobkyni vůči této žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř.

16. Náklady řízení žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč (žaloba byla podána proti 4 žalovaným, při přepočtu na každého z nich se každého týká 500 Kč), třemi úkony právo pomoci u každého z žalovaných 1., 3. a 4 po 2 500 Kč u prvých dvou úkonů (převzetí věci a podání žaloby) a 3 300 Kč u odměny za účast při jednání, a to s odkazem na ustanovení § 7 a § 9 odst. 3 advokátního tarifu (částka 2 500 Kč za úkon odpovídá znění před 1. 1. 2025 a částka 3 300 Kč znění od 1. 1. 2025), třemi paušály z toho 2 po 300 Kč a jeden po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (opět paušál ve výši 300 Kč odpovídá znění tarifu před 1. 1. 2025 a paušál ve výši 450 Kč znění tarifu od 1. 1. 2025) a 21 % DPH z odměny a paušálů. Celkem náklady řízení u každého z žalovaných činí 11 813,50 Kč.