10 C 221/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného t. č. Vězeňská služba ČR Věznice Pardubice ulice a číslo PSČ obec o zaplacení 20 809 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 16 189 Kč s 27% úrokem ročně od 19. 12. 2020 z částky 12 000 Kč do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 19. 12. 2020 z částky 12 000 Kč do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 602 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 923,03 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 4 620 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 1 396,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 208 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 809 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 062 Kč odpovídajícím sazbě 27 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu 28. 9. 2017 do 18. 12. 2020, úrokem ve výši 27 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 923,03 Kč z částky 12 000 Kč za dobu od 18. 12. 2016 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 27. 6. 2016. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 809 Kč, sestávající z úroků ve výši 2 356 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 833 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 1388 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 9. 2017. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu, když na svůj dluh nezaplatil ničeho. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 Ani po tomto postoupení žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 19 092,71 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 13 540,30 Kč.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 6. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným a ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 809 Kč, který sestával z úroku ve výši 2 356 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 833 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 620 Kč, to vše v 15 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 388 Kč, respektive 1 377 Kč, pokud jde o poslední splátku. Výpůjční úroková sazba zápůjčky činila dle smlouvy 27,96 % ročně, RPSN pak 60,15 %.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla s účinností k datu 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. Uvedené oznámení bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku odesláno žalovanému dne 25. 1. 2021.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 37 577,22 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 13. 7. 2021 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 6. 2016 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 809 Kč, který sestával z úroku ve výši 2 356 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 833 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620 Kč, to vše v 15 měsíčních splátkách po 1 388 Kč, respektive 1 377 Kč, pokud jde o poslední splátku. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácel řádně a včas. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce neuhradil nic.

17. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., rovněž na zaplacení smluvního úroku. Výše samotného sjednaného úroku dle smlouvy činila 2 356 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 833 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 4 189 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, lze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč, a době trvání zápůjčky (15 měsíců). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni a rovněž před tím právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 4 189 Kč.

18. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620 Kč. Soud toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud ani v jednom případě nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní inkaso splátek takto navyšoval celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

19. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 4. 2019 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 356 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 833 Kč, celkem tedy částku 16 189 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh něco uhradil. Soud proto od žalované částky odečetl poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 16 189 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného smluvního úroku. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 2392 odst. 1 větu prvou o. z., výše nárokovaného smluvního úroku pak odpovídá příslušnému ujednání smluvních podmínek, které tvořily součást uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dále soud zavázal žalovaného k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, je za toto prodlení odpovědný a dle § 1970 o. z. je tedy povinen žalobkyni uhradit i úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.

20. Ve zbývající části, v které se žalobkyně požadovala zaplacení dalších 4 620 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 20 809 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 16 189 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 4 620 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 78 % ku 22 % ve prospěch žalobkyně, což odpovídá rozdílu ve výši 56 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni svědčí dle shora citovaného ustanovení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 56 %.

22. Žalobkyně účtovala na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 833 Kč, (soud však doplatek doměřuje do 1 041 Kč) a náklady svého zastoupení ve výši 1 452 Kč, které sestávaly z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 cit. vyhlášky, ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a z náhrady za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

23. Celkem tedy činí účelně vynaložené náklady žalobkyně 2 493 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 396,08 Kč (56 % z částky 2 493 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

25. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 833 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1. b) sazebníku, tedy do výše 1 041 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 208 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.