10 C 231/2017

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO místem podnikání adresa žalovaného o zaplacení 135 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání <b>I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit 135 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce zaplatit částku 41 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 10. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky 135 000 Kč. V žalobě uváděl, že dne 12. 12. 2016 byla mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo [číslo]. Předmětem této smlouvy byla výroba a montáž nábytku do kuchyně v souladu s cenovou nabídkou NAB20160005. Cena díla byla sjednána ve výši 160 100 Kč, z níž částka 115 000 Kč jako záloha na cenu díla byla žalobcem uhrazena žalovanému dle zálohové faktury ZAL20160055 dne 12. 12. 2016. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy nedodržel a dostal se do prodlení s dokončením a předáním díla, k němuž mělo dojít dne 31. 1. 2017 Ani přes opakované urgence ze strany žalobce žalovaný dosud svůj závazek nesplnil. Nedokončení díla v termínu dohodnutém ve smlouvě ani v nejbližší době poté bylo podstatným porušením smlouvy o dílo, neboť pokud by žalobce předem věděl, že k takovému prodlení se zhotovením díla dojde, smlouvu by s žalovaným neuzavíral. Proto dopisem ze dne 30. 8. 2017 odstoupil od smlouvy o dílo a zároveň vyzval žalovaného k vrácení zálohy ve výši 115 000 Kč. Dopis byl žalovanému zaslán dne 5. 9. 2017 na adresu místa podnikání, žalovaný si jej však nevyzvedl a zálohu žalobci nevrátil. Dále se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení částky 20 000 Kč jako náhrady za způsobenou újmu, která vznikla žalobci a jeho rodině v důsledku trvajícího prodlení žalovaného s dokončením a předáním díla. Předmět díla žalobce nemohl využívat, což vedlo ke zvýšeným nákladům na živobytí a diskomfort v bydlení. Žalovaný byl k zaplacení náhrady za způsobenou újmu vyzván dopisem ze dne 30. 8. 2017, avšak bezúspěšně.

2. K jednání nařízenému na den 9. 1. 2018 byl žalovaný řádně a s dostatečným předstihem předvolán a v předvolání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Předvolání bylo žalovanému doručeno dne 27. 12. 2017, tedy více jak deset dní před konáním jednání ve věci samé. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. V průběhu jednání žalobce na podané žalobě setrval. Uvedl, že žalovaný na žalovanou částku nic nezaplatil. Dále navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

4. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.

6. Jelikož byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, postupoval soud podle § 153b odst. 1 o. s. ř. Považoval tedy shora uvedená skutková tvrzení žalobce týkající se okolností vzniku dlužné částky za nesporná.

7. Po právní stránce soud hodnotil spor o zaplacení částky 115 000 Kč jako spor z díla dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Mezi účastníky byla dne 12. 12. 2016 uzavřena smlouva o dílo. Na základě této smlouvy žalobce zaplatil žalovanému v den uzavření smlouvy zálohu na cenu díla ve výši 115 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dílo dokončit a žalobci předat do 31. 1. 2017. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a dostal se do prodlení s dokončením a předáním díla. Protože žalovaný takto podstatným způsobem porušil smlouvu o dílo ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z., vzniklo žalobci právo odstoupit od smlouvy o dílo podle § 1977 o. z., což učinil dopisem ze dne 30. 8. 2017. Odstoupením od smlouvy o dílo došlo ke zrušení závazku mezi účastníky od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a zániku práv a povinností účastníků podle smlouvy (§ 2005 odst. 1 o. z.). Žalobci proto vzniklo právo na vrácení plnění, které žalovanému poskytl bez právního důvodu, tedy zaplacené zálohy na cenu díla ve výši 115 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Pokud tedy žalovaný dlužnou částku žalobci nevrátil, je zřejmé, že nárok žalobce na její zaplacení je důvodný. Soud proto shledal nárok žalobce na zaplacení částky 115 000 Kč oprávněným.

8. Po právní stránce soud hodnotil spor v části o zaplacení 20 000 Kč jako spor o náhradu škody podle § 2894 a následujících o. z. Soud se předně zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady vzniku škody podle § 2913 o. z., tedy porušení smluvní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. Přitom dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobci vznikla. Žalovaný tím, že nesplnil svoji povinnost ze smlouvy o dílo a dostal se do prodlení s provedením a předáním díla, přičemž tuto svoji povinnost nesplnil ani v nejbližší době po dohodnutém termínu, porušil smluvní povinnost. Pro prodlení žalovaného s plněním smluvní povinnosti žalobce, popřípadě ostatní členové domácnosti, nemohl předmět díla užívat, a tak došlo ke zvýšení nákladů na živobytí a vzniku diskomfortu v bydlení. Zvýšením nákladů na živobytí došlo ke zmenšení majetku žalobce, a tedy ke vzniku škody ve výši 20 000 Kč, která je v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaným uvedenou výše. Žalovaný netvrdil ani nedokazoval, že by existovaly okolnosti, které by měly vést ke zproštění jeho povinnosti k náhradě škody. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je odpovědný za škodu způsobenou žalobci, jejíž náhrada požadovaná žalobcem s ohledem na délku prodlení žalobce s plněním jeho povinnosti do zániku závazku odpovídá v § 2952 o. z. stanovené hranici. Pokud tedy žalovaný nezaplatil žalobci způsobenou škodu, je nárok žalobce na zaplacení částky 20 000 Kč oprávněný.

9. S ohledem na výše uvedené proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 135 000 Kč.

10. Žalobce měl ve věci plný úspěch a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 750 Kč a náklady právního zastoupení advokátem ve výši 33 370 Kč (odměna podle § 7 bod 5. vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 26 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 6 500 Kč, čtyři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, to vše včetně 21% DPH, a cestovné vlakem z Prahy do Svitav a zpět ve výši 458 Kč dle § 13 odst. 1 téže vyhlášky). Náklady řízení ve výši 41 120 Kč je žalovaný povinen nahradit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.