10 C 316/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 53 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 53 200 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně od 5. 6. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalované zaplatit 36 249,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované 2 563 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaná byla při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavírala v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 3. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 31 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 4. 6. 2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše této sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední činí 21 700 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 31 000 Kč. Žalobkyně úvěr žalované vyplatila dne 27. 3. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 2 000 Kč celkem 53 200 Kč, nejpozději splatných dne 4. 6. 1924.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že v projednávané věci jde o její třetí závazek vůči žalobkyni v období od září 2023do března 2024, přičemž ty předchozí žalovaná přeplatila. Dne 29. 5. 2023 s žalobkyní uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě jí bylo vyplaceno 5 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala uhradit 2 % za každý den čerpání úvěru ode dne poskytnutí úvěru, doba úvěru byla 14 dní. Ve smlouvě není uvedeno, kolik měla uhradit na smlouvu celkem. Na úvěr postupně uhradila 49 520,14 Kč, kdy byl úvěr dne 23. 12. 2023 zcela uhrazen. Dne 2. 1. 2024 s žalobkyní uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě jíi byla vyplacena částka 29 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala uhradit 1 % za každý den čerpání úvěru ode dne poskytnutí úvěru, doba trvání úvěru byla 70 dní. Celkem v případě řádného splácení, tedy bez uplatnění případných sankčních mechanismů za nedodržení smlouvy, měla hradit 49 300 Kč. Na úvěr do 18. 3. 2024 uhradila celkem 53 330 Kč, kdy poslední úhradou byla smlouva ukončena. Dne 27. 3. 2024 jsem s žalobkyní uzavřela předmětnou smlouvu o podnikatelském úvěru. Pokud jde o tzv. podnikatelský charakter smlouvy, žalovaná je přesvědčena, že ani skutečnost, že ve smlouvě u svého jména uvedla IČ (ostatně bez toho by jí věřitel – oprávněný, dle jím sdělených jednoznačných informací úvěr neposkytl), ji spotřebitelské ochrany dané zákonem o spotřebitelském úvěru nezbavuje a je nutné na ni nahlížet jako na spotřebitele, tedy ve smyslu občanského zákoníku, zákona o spotřebitelském úvěru, a dalších předpisů. Úvěr si žalovaná brala v situaci, kdy v důsledku závislosti na gamblingu byla již vysoce zadlužená a hradila půjčku půjčkou. Žalovaná si živnostenský list zřídila kvůli jiné půjčce, kdy z jednání zprostředkovatele úvěrů vyplývalo, že se jedná o pouhou formalitu a takto se zřízeným živnostenským oprávněním žalovaná i zacházela. Po celou dobu od zřízení živnostenského oprávnění (23. 11. 2022) až po uzavření předmětné smlouvy (a i poté) byla žalovaná zaměstnaná na plný úvazek u jednoho zaměstnavatele a nikdy nepodnikala. Jediným příjmem žalované v době sjednání všech tří smluv byla mzda ze zaměstnání. O rozdílu mezi spotřebitelskými a podnikatelskými úvěry, resp., i o tom, že takové rozlišení existuje se žalovaná dozvěděla až od dluhového poradce a je si jistá, že o podnikatelský úvěr, úvěr na podnikání, nikdy nežádala. Žalovaná dále namítala, že smlouva byla uzavřena bez zajištění procesu verifikace a nezměnitelnosti smlouvy. Byla rovněž sjednána příliš vysoká RPSN (5 313,65 %). V neposlední řadě žalovaná namítla, že na ni mělo být při uzavírání smlouvy pohlíženo jako na spotřebitelku a měla být prověřena její úvěruschopnost. Žalobkyni k uzavření smlouvy stačilo pouze doložit doklad totožnosti a vyplnit kontaktní údaje k osobě žadatele o úvěr, datum narození a rodné číslo. Žalobkyně nijak neprověřovala příjmy ani výdaje žalované, ať už se jedná o náklady na živobytí nebo další závazky. Žalobkyně příjmy ani výdaje žalované neověřoval ani za účelem ověření, zda skutečně podniká a má výdaje podnikatelského charakteru. Pro nesplnění této povinnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být na úvěrové smlouvy pohlíženo jako na ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. Žalobkyně na všech třech smlouvách přeplatila částku 36 249,10 Kč. Pokud by soud došel k závěru, že účastníci se mají vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, pak žalovaná navrhuje, aby soud zohlednil všechny tři smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní a žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované částku 36 249,10 Kč. Žalovaná je však s žalobkyní ochotna uzavřít smír, pokud žalobkyně vrátí žalované bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč a náklady řízení si ponese každý z účastníků sám.

3. Žalobkyně dále k argumentům žalované a k jejímu vzájemnému návrhu nebo návrhu na uzavření smíru vyjádřila, pouze tak, že poskytuje jen podnikatelské úvěry, což muselo být žalované známo. Omluvila svoji neúčast při jednání dne 5. 5. 2026. Soud proto věc projednal bez účasti žalobkyně u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 3. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 31 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 4. 6. 2024 (splátky po 6 200 Kč, včetně poplatku za poskytnutí úvěru 10 540 Kč splatné 9. 4. 2024, 23. 4. 2024, 7. 5. 2024, 21. 4. 2024 a 4. 6. 2024). Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky činil 21 700 Kč.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 9. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 1. 10. 2023. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 2. 1. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 29 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 11. 3. 2024 (splátky po 5 800 Kč, včetně poplatku za poskytnutí úvěru 9 860 Kč splatné 15. 1. 2024, 29. 1. 2024, 12. 2. 2024, 26. 2. 2024 a 11. 3. 2024). Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení.

7. Pokud jde o charakter každé uvedené smlouvy, tak v označení smlouvy se uvádí, že jde o smlouvu o podnikatelském úvěru. U označení žalované se neuvádí místo bydliště, ale adresa místa podnikání (, adresa, ), uvádí se IČO žalované , Anonymizováno, , ale rovněž datum narození a rodné číslo a že se smlouva uzavírá s fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění. Smlouva neobsahuje žádnou bližší specifikaci, na co je úvěr poskytován, na jaký konkrétní výdaj podnikatele, neuvádí ani obor podnikatelské činnosti žalovaného (uvedeno „bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru“). Úvěr je poskytován ve dvou případech na cca 70 dnů se 14 denními splátkami. V jednom případě na 14 dnů. Charakterem je smlouva velmi podobná smlouvám o spotřebitelském úvěru a sama žalobkyně uvádí v žalobě, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Z účastnické výpovědi žalované vyplynulo, že niky nepodnikala, živnostenské oprávnění si opatřila pouze za účelem sjednání úvěru, z podnikání nikdy neměla příjem, což je zřejmé i jejího daňového přiznání za rok 2023, dle kterého měla příjem jen ze závislé činnosti.

9. Dle názoru soudu tak žalobkyně při uzavření těchto smluv vždy obešla své povinnosti, které jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru (například prověřit úvěruschopnost žalovaného), když smlouvu o úvěru formulovala tak, že jde o podnikatelský úvěr. Dle názoru soudu však ve své podstatě jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalobkyně měla mimo jiné povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy je však zřejmé, že tak neučinila, zřejmě právě s ohledem na formulaci, že jde o podnikatelský úvěr.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

12. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

13. Z listiny , Anonymizováno, vybrané pohyby na účtu a potvrzení o provedení transakce stejné banky, potvrzení o obchodní úhradě , Anonymizováno, , Anonymizováno, a potvrzení o platbě kartou vzal soud za prokázané, že žalovaná na uvedené úvěry dne 31. 10. 2023 částku 9 780 Kč, dne 28. 11. 2023 3 640 Kč, dne 14. 12. 2023 8 840 Kč, dne 23. 12. 2023 částku 23 660 Kč, dne 7. 3. 2024 částku 50 140 Kč a dne 18. 3. 2024. Tyto platby rovněž vyplývají z přehledu plateb na jednotlivé smlouvy, ze kterého vyplývá i platba 9. 10. 2024 2 000 Kč, kterou zmiňuje sama žalobkyně.

14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě třech smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru nezkoumala příjmy a výdaje žalované a neprověřila tak její úvěruschopnost a nesplnila tak povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je neplatná s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházel z toho, že žalovaná měla ve všech třech případech zaplatit žalobkyni pouze poskytnuté částky 5 001 Kč, 31 000 Kč a 29 000 Kč ponížené o to co bylo žalovanou zaplaceno, tedy 101 250,14. Je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnuté jistiny úvěrů přeplatila o částku 36 249,10 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a vzhledem k tomu, že žalovaná podala vzájemný návrh právě pro tuto částku 36 249,10 Kč, soud tomuto vzájemnému návrhu vyhověl a uložil žalobkyni tuto částku žalované zaplatit s odkazem na citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalobkyně naopak zcela úspěšná se svým vzájemným návrhem. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ze vzájemného návrhu ve výši 1 813 Kč a ve dvou paušálních náhradách nezastoupeného účastníka řízení podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč a 450 Kč, celkem17. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 2 128 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, tedy do výše 2 660 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 532 Kč.