10 C 57/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 124 808 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 73 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 19 218 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 92 218 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, 32 590,08 Kč a 3 803,05 Kč a dále 14,75% úrok z částky 73 000 Kč od 23.5.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 22. 1. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč a byl mu vyplacen dne 22. 1. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,49 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 153 splatných vždy ke 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy na dluh nezaplatil ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 3, 4, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 22. 2. 2024. K 28. 4. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 88 558,07 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 30. 4. 2024, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

3. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 88 558,07 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 73 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 558,07 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 4. 2024 do zaplacení, tj. 32 590,08 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 85,49 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 23. 5. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14,75 % p. a. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit.

4. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Na jednání, které bylo věci nařízeno se přes včas doručené předvolání nedostavil, když svoji nepřítomnost neomluvil. Žalobkyně, respektive její zástupkyně, se z účasti na jednání omluvila, proto soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně i žalovaného u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.

5. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že řádně zjišťovala úvěruschopnost. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 600 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného 8 775 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 10 825 Kč. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 4 860 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 4 860 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší, než 4 860 Kč a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho, došel k uvedené nižší částce. Jen pro pořádek, je třeba uvést, že životní minimum není minimální částkou stanovenou „k přežití“ (kterou je existenční minimum), ale částkou, která postačuje k obživě. Avšak další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, dopouští se porušení § 6 zák. č. 89/2012 Sb., kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalovaného by mohlo dojít též k porušení trestněprávních předpisů. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3 915 Kč (nájemné + inkaso). Žalobkyně stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku 3 915 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši 3 915 Kč. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost. Žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, se žalobkyní uzavřenu další souběžnou úvěrovou smlouvu. Žalobkyně k ostatním výdajům žalovaného nemá další doklady.

6. Ze smlouvy o úvěru, dodatku č. 1 k této smlouvě, z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 22. 1. 2024. Žalovanému poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč a byl žalovanému vyplacen dne 22. 1. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,49 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 153 Kč splatných vždy ke 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy věřiteli dále vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Dle 6.3. smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 4. 2024 vzal soud za prokázané, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky 1 o délce 65 dnů a k uvedenému datu tak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru.

8. Žalovanému tedy byl poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč. Zaplaceno nebylo žalovaným nic. To vyplynulo jednak již ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě a vyplynulo to rovněž z karty klienta.

9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, je možno říct, že soud v zásadě souhlasí s tím, k jakým zjištěním dospěla žalobkyně, pokud jde o příjmy žalovaného. V tzv. hodnocení klienta je uveden příjem (pravidelní, měsíční) 20 600 Kč, což v zásadě odpovídá potvrzení o příchozí úhradě ze dne 22. 1. 2024, podle kterého žalovanému na účet přišla dne 14. 9. 2023 přišla platba ve výši 25 315 Kč, a dne 12. 10. 2023 platba 19 353 Kč. Toto prověření příjmů se soudu jeví jako dostatečné. V hodnocení klienta je však rovněž uvedeno, že životní minimum klienta je 4 860 Kč a náklady bydlení 3 915 Kč. Uvedené náklady bydlení se soudu jeví jako zcela nereálné, dle názoru soudu obecné zkušenosti odpovídá, že v roce 2023/24 musely být náklady žalovaného jednoznačně vyšší, a to i za situace, že bydlí například u rodičů. Uvedená částka nákladů na bydlení se navíc objevuje ve více věcech, kde je žalobkyně věřitelem (například ve věci zdejšího soudu 10 C 287/2024 – žalovaný , jméno FO, ). Toto tvrzení navíc není ničím doloženo. Pokud jde o částku životního minima, s touto soud sice nijak nepolemizuje, nicméně tento údaj, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, nepovažuje soud za relevantní. Za relevantní by naopak považoval údaje o skutečných nákladech na život žalovaného. Takový údaj však hodnocení klienta neobsahuje. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně, a tedy i nesprávně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho náklady na bydlení a na život, když žádné jiné důkazy k těmto skutečnostem žalobkyně ani předložit nemohla (byla o tom poučena a přesto uvedla, že žádné jiné důkazy k tomuto nemá). Na tom nemohlo nic změnit ani to, že žalovaný neprochází tzv. nebankovním registrem, případně registrem SOLUS. Navíc dle názoru soudu se jeví pro účely prověření úvěruschopnosti i příjem žalovaného 20 600 Kč měsíčně jako příliš nízký.

10. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nevyhodnotila úvěru schopnost žalovaného náležitě dostatečně a správně, respektive to neprokázala a neprokázala tak ani to, že splnila povinnost důkladně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat tuto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 73 000 Kč jako jistina úvěru. Na tuto jistinu (a vlastně na celý úvěr) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně a dle karty klienta nezaplatil ničeho. Je tedy povinen zaplatit pouze poskytnutou a nevrácenou část jistiny ve výši 73 000 Kč. Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. S ohledem na citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalovanému soud uložil povinnost dlužnou částku zaplatit ve lhůtě tří dnů, jelikož žalovaný netvrdil nic o tom, kdy by dlužnou částku mohl podle svých schopností a majetkových poměrů zaplatit v jiném časovém horizontu.

12. Žalobkyně i žalovaný byli ve věci částečně úspěšní i neúspěšní, přičemž při přepočtu běžícího příslušenství na konkrétní částku ke dni rozhodování se míra jejich úspěchu a neúspěchu v zásadě rovná. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.