10 C 61/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 7 990 Kč a 12 % úroku z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne 18. 2. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jakožto úvěrujícím, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěrující přezkoumal úvěruschopnost žalované, když zjistil zejména, že žalovaná je důchodkyně, kde má čistý měsíční příjem 18 277 Kč a vedle toho pobírá sociální dávky ve výši 15 700 Kč. Úvěrující dále zjistil, že žalovaná žije ve vlastním domě/bytě, a to společně s 1 osobou. Společný příjem těchto osob poté činil částku 45 000 Kč měsíčně. Žalovaná přitom uvedla, že její náklady na energie a služby činí částku 3 200 Kč měsíčně, přičemž další náklady uvedla ve výši 600 Kč měsíčně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti bylo dále zjištěno, že žalovaná nesplácí žádné další úvěry. S ohledem na skutečnost, že úvěrující se na základě výše uvedeného rozhodl uzavřít s žalovanou smlouvu, získala žalovaná ve smyslu čl. II. smlouvy úvěr 10 000 Kč se splatností dne 20. 3. 2025. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 36,5 % ročně (ke dni splatnosti úvěru celkem 11 950 Kč). Ve smlouvě došlo rovněž ke sjednání poplatku za úvěr ve výši 1 800 Kč. S ohledem na skutečnost, že ke dni 20. 3. 2025 nebylo splaceno ničeho, byl úvěrující nucen uplatnit sankční instituty dle čl. VI. smlouvy. Dne 20. května 2025 došlo k postoupení pohledávky včetně všech nároků ze smlouvy z úvěrujícího na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Postupitel následně postoupil téhož dne celou pohledávku na aktuální žalobkyni. Takto postoupená pohledávka je ke dni (den předcházející podání žaloby) tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč; kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 150 Kč (ve výši 36,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 2. 2025 do 20. 3. 2025 dle čl. II. odst. 1. smlouvy); zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 800 Kč (nesplacená jistina + poplatek za úvěr) od 21. 3. 2025 do zaplacení (dle čl. VI. odst. 1.1.1. smlouvy); poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč (dle čl. II. odst. 1. smlouvy); smluvní pokutou ve výši 3 540 Kč (ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru od 21. 3. 2025 do 9. 3. 2026 dle čl. VI. odst. 1.2.1. smlouvy); smluvními náklady za upomínky dluhu ve výši 800 Kč – 50 Kč za každou zaslanou SMS (celkem 10x) a 30 Kč za každý zaslaný email (celkem 10x) (dle čl. VI. odst. 1.3.2. smlouvy); smluvními náklady za upomínky dluhu ve výši 1 000 Kč - 500 Kč za každý zaslaný dopis (celkem 2x) (dle čl. VI. odst. 1.3.2. smlouvy); a jednorázovým poplatkem za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 700 Kč (dle čl. VI. odst. 1.3.1. smlouvy). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 23. 5. 2025. Stejným dopisem byla odeslána rovněž předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 18. 2. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jakožto úvěrujícím, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě získala žalovaná ve smyslu čl. II. smlouvy úvěr 10 000 Kč se splatností dne 20. 3. 2025. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 36,5 % ročně (ke dni splatnosti úvěru celkem 11 950 Kč). Ve smlouvě došlo rovněž ke sjednání poplatku za úvěr ve výši 1 800 Kč. Pokud by nebylo na úvěr splaceno ničeho, byl úvěrující oprávněn uplatnit sankční instituty dle čl. VI. smlouvy, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru dle čl. VI. odst. 1.2.1. smlouvy, smluvní náklady za upomínky dluhu 50 Kč za každou zaslanou SMS a 30 Kč za každý zaslaný email (dle čl. VI. odst. 1.3.2. smlouvy); smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 500 Kč za každý zaslaný dopis (dle čl. VI. odst. 1.3.2. smlouvy); a jednorázový poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 700 Kč (dle čl. VI. odst. 1.3.

1. Smlouvy).

5. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující přezkoumal úvěruschopnost žalované, když zjistil zejména, že žalovaná je důchodkyně, kde má čistý měsíční příjem 18 277 Kč a vedle toho pobírá sociální dávky ve výši 15 700 Kč. Úvěrující dále zjistil, že žalovaná žije ve vlastním domě/bytě, a to společně s 1 osobou. Společný příjem těchto osob poté činil částku 45 000 Kč měsíčně. Žalovaná přitom uvedla, že její náklady na energie a služby činí částku 3 200 Kč měsíčně, přičemž další náklady uvedla ve výši 600 Kč měsíčně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti bylo dále zjištěno, že žalovaná nesplácí žádné další úvěry. Tyto skutečnosti prokazovala listinou editace profilu klienta.

6. Z přehledu SMS a e-mailových upomínek a dále z výzev k uhrazení pohledávky (včetně té předžalobní) vzal soud za prokázané, že žalovaná úvěr neuhradila, dokonce že na úvěr nebylo hrazeno ničeho.

7. Ze smluv o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky, které je současně i předžalobní výzvou, vzal soud za prokázané, že dne 20. května 2025 došlo k postoupení pohledávky včetně všech nároků ze smlouvy z úvěrujícího na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Postupitel následně postoupil téhož dne celou pohledávku na aktuální žalobkyni.

8. Tvrzení konkrétních skutečností o prověření úvěruschopnosti žalované úvěrujícím žalobkyně prokazovala listinou označenou jako editace profilu klienta. Dlužno poznamenat, že údaje v této listině uvedené nejsou ničím doloženy (například doklady o výplatě důchodu či sociálních dávek, či příjmu druhé osoby žijící v domácnosti, dále nejsou předloženy žádné důkazy týkající se výdajů žalované). Pokud jde o příjmy samotné žalované, lze zřejmě připustit, že údaj o pobíraném důchodu odpovídá skutečnosti, byť není doložen. Stejně tak sociální dávky ve výši 15 700 Kč. V této části úvěrující zjistil příjmy žalované zřejmě správně, podle názoru soudu však náležitě nevyhodnotil tyto příjmy zejména v souvislosti s výdaji žalované, zejména výdaje na bydlení 3 200 Kč se soudu jeví nepřiměřeně nízké a neodpovídající obecné zkušenosti o výdajích na bydlení. Stejně tak další náklady ve výši 600 Kč nemohou odpovídat životu a musely být značně vyšší. Není nijak doložen (a ani specifikován) příjem další osoby v domácnosti, kdy se uvádí jen celkový příjem domácnosti 45 000 Kč. Dle názoru soudu úvěrující nevyhodnotil položku příjmu žalované spočívající v sociálních dávkách ve výši 15 700 Kč. Jedná se pravděpodobně o příspěvek na péči a je tedy víc než pravděpodobné, že tento příspěvek je také za péči v nějaké podobě utrácen. Nelze podle názoru soudu sečíst tuto částku s částkou důchodu žalované a považovat tento součet za celkový příjem žalované tzv. bez dalšího. Lze si pak jen stěží představit, že žalovaná mohla během jednoho měsíce splatnosti zaplatit byť jen na jistině úvěru 10 000 Kč. Soud tedy dospívá k závěru, že úvěrující nesplnil svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.

12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.

13. Žalobkyně žalovala po žalované zaplacení částky v součtu a přepočtu běžícího úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu ve výši 19 290 Kč a bylo jí vyhověno co do částky 10 000 Kč, tedy částky jen nemálo převyšující polovinu požadované částky. Dle názoru soudu tak obě procesní strany měly v zásadě podobný úspěch a neúspěch ve věci, a proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

14. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 400 Kč zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.