10 C 63/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 068 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 8 182 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 250 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení a dalších 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne 26. 8. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 700 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 26. 8. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Dne 19. 10. 2024 žalovaná uzavřela s žalobkyní navýšení zápůjčky o 1 300 Kč, které jí byly zaslány na stejný účet dne 19. 10. 2024. Jistina a poplatek byly splatné dne 25. 10. 2024. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR na svůj dluh uhradila 4 932 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 1. 11. 2024, 8. 11. 2024, 15. 11. 2024, 24. 11. 2024 a 9. 12. 2024. Celková výše dluhu žalované činí 15 750 Kč (jistina + poplatek 13 250 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč). Nárok dále sestává ze smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 8 700 Kč od 26. 10. 2024 (den po splatnosti zápůjčky) do 12. 3. 2026 (datum vyhotovení žaloby), což po zaokrouhlení činí 5 020 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne 4. 12. 2025, žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek a dodatku ke smlouvě o úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 26. 8. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované 8 700 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 26. 8. 2024. Dne 19. 10. 2024 žalovaná uzavřela s žalobkyní navýšení zápůjčky o 1 300 Kč, které jí byly zaslány na stejný účet dne 19. 10. 2024. Obě platby vzal soud za prokázané z listiny označené jako „údaje o provedených platbách“. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 25. 10. 2024. Procesní strany rovněž sjednaly v případě prodlení nárok na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy), a to v článku čl. 2.3 smlouvy a nárok na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky – jistiny.

5. Z jednotlivých upomínek vzal soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení vyzývána písemnými výzvami ze dne 1. 11. 2024, 8. 11. 2024, 15. 11. 2024, 24. 11. 2024 a 9. 12. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh zaplatila 4 932 Kč, ani žalovaná netvrdila, že by na dluh zaplatila více.

6. Žalobkyně tvrdila pouze zcela obecně, že prověřila úvěruschopnost žalované, kdy si od žalované vyžádala informace o rodinných, příjmových a výdajových poměrech. Je však zřejmé, že toto (navíc zcela obecné) tvrzení nebylo nijak doloženo, ani blíže strukturováno v rámci skutkových tvrzení a je nutno na ně pohlížet s pochybnostmi. Jinými slovy dle názoru soudu byl zde důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru-zápůjčce, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně jako věřitel neprověřila úvěruschopnost žalované, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když bylo namístě uvažovat pouze o uložení povinnosti žalované zaplatit toliko nezaplacenou část jistiny. Žalobkyně žalované poskytla zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná na dluh zaplatila 4 932 Kč, žalobkyni tedy náleží pouze nezaplacená jistina ve výši 5 068 Kč, a soud proto žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žádné jiné plnění citované ustanovení žalobkyni nepřiznává, a proto soud žalobu co do zbytku zamítl.

11. Žalobkyně i žalovaná měly ve věci částečný úspěch i částečný neúspěch a míra tohoto úspěchu a neúspěchu se u obou účastníků v zásadě rovná, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.