10 C 80/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 137 894,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 20 215 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dalších 117 679,75 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 38 965,63 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 137 894,75 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 6. 8. 2020. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který měla žalovaná splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč měsíčně s tím, že kromě částky 40 000 Kč představující jistinu měla uhradit ještě 23% úroky ročně ve výši 34 083 Kč Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou inkasní službu, na kterou měla žalovaná hradit měsíčně 164 Kč a doplňkovou službu podpora, za kterou měla měsíčně hradit 537 Kč. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář. Se splátkou splatnou dne 15. 12. 2020 se dostala do prodlení a dne 21. 1. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila. Po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 38 920,42 Kč, úroků ve výši 31 046,44 Kč, splátky za výkon inkasní služby ve 11 152 Kč (68 splátek po 164 Kč), splátky za doplňkové služby podpora (68 splátek po 537 Kč), náklady na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokutu za prodlení úvěru 87,57 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 7,38 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 460,21 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 59 180,63 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 47 668 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení.

2. Zástupce žalobkyně se k jednání soudu nedostavil, svoji nepřítomnost omluvil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Písemnost obsahující předvolání k jednání jí byla zaslána na adresu vedenou v příslušné evidenci jako její bydliště. Písemnost jí byla uložena na poště, což jí bylo oznámeno dne 13. 5. 2021. Žalovaná si zásilku uloženou na poště nevyzvedla, svoji nepřítomnost neomluvila.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 8. 2020 na základě e-mailové komunikace účastníků soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč (z toho 8 000 Kč představuje poplatek na náklady spojené s vyřízení úvěru, 20 865 Kč bude vyplaceno na úhradu předchozího závazku (smlouva č. 131189) a jen 11 135 Kč mělo být vyplaceno na účet dlužníka) a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci po 1 029 Kč a zaplatit úrok ve výši 23 % ročně, který činil celkem částku 34 083 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 38,71 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru mu žalobkyně zašle dvě písemné upomínky, první zpoplatněna částkou 300 Kč a druhá částkou 500 Kč Celkem tak poskytne žalobkyně žalované dodatečnou lhůtu 30 dnů k úhradě dluhu. Pro případ, že by ani na základě těchto upomínek žalovaná svůj dluh neuhradila, bylo ujednáno, že žalobkyni vznikne právo zesplatnit jistinu úvěru a smluvní pokuta nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny úvěru.

5. Ze smlouvy o inkasní službě, která tvořila přílohu shora úvěrové smlouvy, soud zjistil, že žalovaná udělila souhlas s inkasem plateb z jejího bankovního účtu žalobkyní a zavázala se uhradit za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku v celkové výši 11 808 Kč v měsíčních splátkách po 164 Kč, které byly splatné společně se splátkami úvěru. Pro případ zesplatnění spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované byla ve smlouvě sjednána jeho povinnost uhradit žalobkyni zbývající část sjednané inkasní služby a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení.

6. Ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA soud zjistil, že tato služba byla žalované zřízena za celkový poplatek ve výši 38 664 Kč v měsíčních splátkách po 537 Kč. Tato služba v sobě zahrnovala možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců, dále možnost odkladu tří splátek a rovněž přerušení splácení na dobu až devíti měsíců.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 6. 8. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne byla z bankovního účtu žalobkyně vyplacena částka 11 135 Kč ve prospěch bankovního účtu žalované a částka 20 865 Kč na úhradu předchozího závazku žalované (z předchozí smlouvy č. 131189 u žalobkyně a částka 8 000 Kč na náklady poskytovatele. Tímto přípisem žalobkyně žalované sdělila, že jí byl vyplacen úvěr, a že z jeho účtu bude měsíčně strhávat částku ve výši 1 730 Kč.

8. Z upomínek ze dne 20. 12. 2020, respektive ze dne 5. 1. 2021, které byly dle přiložených poštovních podacích archů odeslány na adresu žalované uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně dvakrát písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky úvěru včetně poplatků za upomínání.

9. Z přípisu ze dne 21. 1. 2021, jenž byl rovněž zaslán žalované na adresu uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 154 737 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na základě e-mailové komunikace účastníků soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč (z toho 4 000 Kč představuje poplatek na náklady spojené s vyřízení úvěru a 16 000 Kč mělo být vyplaceno na účet dlužníka).

11. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 6. 8. 2018 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované reálně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 135 Kč, částka 20 865 Kč byla použita na úhradu předchozího závazku, zatímco částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč společně s úroky ve výši 23 % ročně, kapitalizovanými za celé trvání smlouvy na částku 34 083 Kč Smluvní strany si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu a poplatky za upomínky ve výši 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku. Tentýž den byla mezi účastníky uzavřena smlouva o inkasní službě, na základě které byla žalobkyně oprávněna provádět inkaso z bankovního účtu žalované a za tuto službu se žalovaná zavázala zaplatit částku 11 152 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 164 Kč a na doplňkovou službu podpora částku 537 Kč měsíčně (rovněž 72 pravidelných měsíčních splátek). Pro případ zesplatnění spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované byla ve smlouvě o inkasní službě sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni zbývající část sjednané inkasní služby a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné 15. 12. 2020. Žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu k úhradě dlužné splátky v trvání 30 dnů a poté úvěr dne 21. 1. 2021 zesplatnila. Mezi účastnicemi byla rovněž (dříve) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč (z toho 4 000 Kč představuje poplatek na náklady spojené s vyřízení úvěru a 16 000 Kč mělo být vyplaceno na účet dlužníka). Z časové souvislosti obou smluv je zřejmé, že žalovaná na tuto smlouvu nezaplatila ničeho, krom částky 20 865 z tohoto úvěru.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“) a podle § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 3 odst. 2 písm. č) zák. o spotř. úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 122 odst. 3 zák. o spotř. úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Podle § 433 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

19. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst.1 § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

21. Ze skutkových zjištění a z citované právní úpravy není pochyb o tom, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny. Jistinou však soud má na mysli částku (případně částky), které žalovaná jako úvěr, skutečně od žalobkyně obdržela. Soud nezjistil, že by to bylo více než 11 135 Kč, které žalovaná obdržela na účet a 16 000 Kč, které žalovaná obdržela na účet u předchozí smlouvy. Pokud jde o zbytek„ jistiny“ uváděné žalobkyní (rozdíl částek 38 920,42 a 11 135 Kč a 16 000 Kč) soud nepovažuje nárok žalobkyně za opodstatněný, neboť tento žalobní požadavek se opírá o smlouvu o úvěru, která se v této části příčí dobrým mravům a je tedy neplatná. Nemůže se dle názoru jednat o tzv. jistinu úvěru, neboť žalovaná tuto částku neobdržela, ani jí nemohl za tak krátkou dobu vzniknout závazek z předchozí smlouvy, pokud jde o sjednaný úrok. Tento nárok byl zamítnut rovněž včetně příslušenství, které tvořil úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

22. Současně je zřejmé, že úrok ve výši v jaké je uplatňován (31 046,34 Kč) naprosto neodpovídá poskytnutým částkám, je nepřiměřeně vysoký a z tohoto pohledu je nutno toto ujednání smlouvy o úvěru hodnotit jako v rozporu s dobrými mravy (příčí se dobrým mravům) a tedy ve smyslu §580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné v části, která přesahuje tuto míru přiměřenosti.

23. Za neopodstatněnou považoval soud žalobu i co do nároku na smluvní pokutu, kterou soud s ohledem na celkové vyznění smlouvy, která je velmi jednostranná ve prospěch žalobkyně. Současně je zřejmé, že sjednaná a zejména požadovaná smluvní pokuta s ohledem na skutečnost, že zajišťuje zaplacení toliko částek 11 135 Kč a 16 000 Kč, je zjevně nepřiměřená těmto částkách, zvláště, když na ně bylo žalovanou plněno 6 920 Kč, je tedy toto ujednání smlouvy rovněž v rozporu s dobrými mravy, respektive se jim příčí a nad míru přiměřenou je dle názoru soudu neplatné s odkazem na ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné.

24. Za neoprávněný naopak považuje soud nárok žalobkyně vyplývající z uzavřené smlouvy o inkasní službě ve výši 11 152 Kč, nárok na částku 38 664 Kč z doplňkové služby„ PODPORA“ a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně. Jak uvedla sama žalobkyně, výhoda dlužníka uzavřít smlouvu o inkasní službě spočívala v tom, že v rámci kontraktace byla dojednána sleva na úrokové sazbě na 23 %. Dle žalobkyně se jednalo o dobrovolnou službu, která však měla vliv na úrokovou sazbu sjednanou ve smlouvě o úvěru. Inkasní služba byla sjednána ve výši 11 152 Kč s tím, že měsíční splátka inkasní služby ve výši 164 Kč bude žalované strhávána z účtu zároveň s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Rovněž byla ve smlouvě o úvěru sjednána platba 537 Kč měsíčně za doplňkovou službu„ PODPORA“ v celkové výši 38 664 Kč. Uzavřenou smlouvu o inkasní službě i část úvěrové smlouvy týkající se služby podpora považuje soud za absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 588 OZ, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Soud má za to, že v době, kdy jsou bezhotovostní inkasní platby naprosto běžnou součástí obchodního styku, kdy valná většina obchodních subjektů (např. mobilní operátoři, dodavatelé energií, apod.) za provedení inkasa z účtů svých klientů nepožaduje žádnou další úhradu a kdy již nezanedbatelné množství bankovních ústavů provádí tyto platby bez jakýchkoliv poplatků, nemůže požadavek žalobkyně na zaplacení inkasní služby obstát. Žalobkyně jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů musela v rámci své podnikatelské činnosti počítat s tím, že bude muset zajistit příjem plateb v souvislosti s úhradou závazků svých klientů, a že na tuto službu vynaloží určité počáteční výdaje, nicméně tyto náklady by měla být žalobkyně schopna pokrýt z prostředků, které získá od jednotlivých spotřebitelů v rámci obchodního úroku. Rovněž tak náklad na službu podpora se soudu jeví jako samoúčelný, mající za cíl víceméně pohledávku navýšit. Ostatně žalobkyně nezmiňuje, že by možnosti z této služby žalovaná čerpala (byť se dostala do prodlení se splácením). V obou případech se dle názoru soudu jedná o postup, který se zjevně příčí dobrým mravům a jemuž nelze přiznat právní ochranu. Žalobkyně jakožto podnikatel vystupující vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, jak vyplývá z ust. § 433 odst. 1 a 2 o. z.

25. Pokud tedy žalovaná splácela svůj dluh, nemohla být žádná část splátky započítána na úhradu úroku, smluvní pokuty, inkasního poplatku a služby podpora, neboť na tyto žalobkyně neměla nárok. Soud tedy žalobkyni přiznal právo pouze na zaplacení jistin 11 135 Kč a 16 000 Kč, po odečtení přijatých plateb v celkové výši 6 920 Kč. Soud proto žalobu zamítl co do částky 117 679 Kč s úrokem z prodlení z částky 38 965,63 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 47 668 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení.

26. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci částečně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto soud žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

28. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 5 516 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 6 895 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 379 Kč.