11 C 10/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 6 980 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 980 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně částku 759,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 269 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 7. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 980 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 3. 2024 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny, který bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději k 5. dni v měsíci a s jistinou splatnou kdykoli. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a rovněž z výplatních listů a výpisů z bankovního účtu žalovaného, přičemž následně bylo vyhověno žádosti o úvěr. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr navzdory zaslaným upomínkám, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 5. 8. 2024 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 980 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 26 980 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 20. 1. 2026, č. j. 11 C 10/2026-7 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.

4. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 4. 3. 2026, v němž uvedla, že při sjednávání smlouvy její právní předchůdkyně totožnost žalovaného ověřila z občanského průkazu a předloženého výpisu bankovního účtu. Dále byla úvěruschopnost žalovaného ověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a z tvrzení samotného žalovaného. Žalobkyně k podání přiložila i kopii občanského průkazu a výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce říjen 2023 až leden 2024.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

8. Z nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že na základě předmětné smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému od 6. 3. 2024 peněžní prostředky až do úvěrového limitu 30 000 Kč s tím, že žalovaný bude splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z již poskytnuté jistiny, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci. Poskytnutou jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli.

9. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný ke svým majetkovým poměrům sdělil, že jeho měsíční příjem činí 15 376 Kč a jeho výdaje za stejné období činí 7 000 Kč.

10. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.

11. Z fotokopie občanského průkazu soudu zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalovaného.

12. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 6. 3. 2024 platební bránou ThePay soud zjistil, že téhož dne byla z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, . na bankovní účet žalovaného zaslána částka v celkové výši 20 000 Kč.

13. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 10. 2023 do 31. 1. 2024 soud zjistil příjmy a výdaje žalovaného v tomto období. Soud takto zjistil, že žalovanému byla vyplácena měsíční mzda ve výši 15 371 Kč. Zároveň lze celkově říci, že v daném období byly příjmy a výdaje žalovaného vyrovnané. Žalovaný však v daném období opakovaně čerpal další zápůjčky a úvěry, když za zkoumané 4 měsíce načerpal celkem 32 360 Kč. Soud rovněž zjistil, že dne 6. 3. 2024 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 20 000 Kč.

14. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 5. 8. 2024 zesplatnila předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 57 857,17 Kč.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila společnosti , právnická osoba, . pohledávky z titulu uzavřených smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a jejími klienty. Ze seznamu pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

16. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni portfolio pohledávek. Z přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

17. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . tímto oznámila žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena žalobkyni a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 65 145 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 65 145 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025.

19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a zároveň jí bude platil každý měsíc 40 % z poskytnuté jistiny, dokud jistina nebude splacena. Dne 5. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025 byla postupně pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

20. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

28. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála.

29. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích a tvrzeného nahlédnutí do výpisů bankovních účtů a výplatních pásek žalovaného, přičemž výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce říjen 2023 až leden 2024 soudu předložila. Z těchto bylo prokázáno, že příjem žalovaného činil skutečně 15 371 Kč, ovšem po výdajové stránce není pravdivé tvrzení žalovaného uvedené v žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že jeho výdaje činí 7 000 Kč měsíčně. Naopak z předmětných bankovních výpisů soud zjistil, že příjmy a výdaje byly v případě žalovaného přibližně vyrovnány a pohybovaly se mezi cca 28 000 Kč až 34 000 Kč. Z výpisů dále bylo zjištěno, že žalovaný zápůjčky a úvěry čerpal v daném období od rozličných poskytovatelů nebankovních služeb opakovaně a za dané období načerpal nejméně 32 360 Kč. S ohledem na výši příjmu žalovaného nelze takovou částku považovat za nízkou a její čerpání svědčí o tom, že žalovaný již v době předcházející uzavření smlouvy o úvěru čerpal z několika dalších zdrojů finanční prostředky, které bude nucen vrátit. Této skutečnosti si z výpisů z bankovních účtů musela být právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vědoma, neboť z takto zjištěných skutečností je zcela nepochybné, že žalovaný v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy nebyl úvěruschopný, neboť již z listin předložených soudu je dáno důvodné podezření, že žalovaný by poskytnutý úvěr nebyl schopen splácet.

30. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 6. 3. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 20 000 Kč, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni z části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

31. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 980 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 980 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

33. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná z 62 %, žalovaný byl úspěšný z 38 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 24 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 3 164 Kč, představující odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč. Za každý z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 080 Kč a jeho doplatku ve výši 269 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 24 % činí celkovou částku 759,36 Kč (výrok III.).

34. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 080 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 269 Kč (výrok IV.).