11 C 14/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 58 218,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 76 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 13. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 58 218,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 3. 9. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, adresa. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 58 218,29 Kč sestávající ze zapůjčené částky a úroku ve výši 8 218,29 Kč, a to do 5. 5. 2024. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16. 6. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, úroku ve výši 8 218,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové žalované částky od 6. 5. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 7. 1. 2025 č. j. 11 C 14/2025-30, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 10. 3. 2025, v němž uvedla, že právní předchůdkyně hodnotila úvěruschopnost žalované na základě jejích tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále doplnila, že sama žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích, nicméně sama žalovaná v souladu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu ani není si vědoma, že by byla evidována v databázích dlužníků, v insolvenčním rejstříku nebo v centrální evidenci exekucí.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Usnesením ze dne 5. 2. 2025 č. j. 11 C 14/2025-35, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2025, soud řízení co do částky 12 797,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 797,76 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení zastavil, neboť podáním ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Jako důvod částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně uvedla písařskou chybu, kdy předmětem žalobního návrhu měla správně být pohledávka v celkové výši 45 420,53 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 37 202,24 Kč a ze smluvního úroku ve výši 8 218,29 Kč. Dále žalobkyně v tomto podání doplnila, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 46 662,56 Kč.

7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

8. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota uzavřené dne 3. 9. 2022 mezi společností právnická osoba coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaná tento úvěr splatí v 36 měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 % a celková výše spotřebitelského úvěru byla vyčíslena na částku 104 990,76 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu společnosti právnická osoba ze dne 3. 9. 2022 soud zjistil, že téhož dne byla z bankovního účtu této společnosti na bankovní účet žalované zaslána částka 50 000 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně touto výzvou zesplatnila smlouvu o úvěru č. hodnota a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 45 816,49 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přiložené tabulky této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.

12. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení jejího dluhu na žalobkyni.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 46 969,69 Kč.

14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí v 36 měsíčních splátkách a současně jí zaplatí částku 54 990,76 Kč představující úrok. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila z titulu uzavřené smlouvy částku ve výši 46 662,56 Kč. Dne 6. 12. 2023 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměn.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

24. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 9. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela toliko z lustrací ve veřejně dostupných databázích. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze sdělením o lustraci žalované ve výše zmíněných rejstřících a jejího prohlášení dle obchodních podmínek původního věřitele. Žádné konkrétní doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované ovšem soudu nepředložila, naopak soudu sdělila, že jimi ani nedisponuje. Z takového vyjádření soud učinil závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána.

25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 3. 9. 2023 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 50 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaná v rámci plnění dle úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila 46 662,56 Kč, přičemž žalobkyně při částečném zpětvzetí žaloby žalovanou pohledávku vyčíslila na 45 420,53 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 37 202,24 Kč a ze smluvního úroku ve výši 8 218,29 Kč. Z výše uvedeného je pak patrné, že domáhala-li se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení částky 45 420,53 Kč a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a žalobkyni proto náleží pouze nárok na vrácení skutečně poskytnutého plnění, je nezbytné nárok žalobkyně zamítnout, neboť žalovaná již tento svůj dluh, vyčíslený při částečném zpětvzetí žaloby, zcela splatila. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Žalobkyně ve věci nebyla úspěšná, když v části, v níž bylo řízení zastaveno, nelze příčinu v částečném zpětvzetí žaloby shledávat v chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), neboť dle samotného tvrzení žalobkyně došlo ke zpětvzetí části žaloby pro písařskou chybu, a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Právo na náhradu nákladů řízení tudíž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalované. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok II.).

27. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 329 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, proto žalobkyni vznikla povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 583 Kč. Zároveň je však soud žalobkyni povinen vrátit přeplatek soudního poplatku vzniklý zastavením řízení (§ 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích) ve výši 507 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 76 Kč odpovídající rozdílu mezi přeplatkem a doplatkem soudního poplatku (výrok III.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111001425. V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.