11 C 148/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 2 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 3. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že mezi žalovanou a původním věřitelem (právní předchůdkyní žalobkyně), společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , byla dne 25. 11. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Nicméně žalobkyně není schopna tuto uzavřenou úvěrovou smlouvu doložit. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně o danou částku obohatila a je tudíž povinna vydat, oč se obohatila. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2020 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní, jejímž předmětem je žalovaná pohledávka. Žalovaná částka sestává z bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z celkové žalované částky od 3. 12. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně ani žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřily, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z výpisu z podnikatelského konta , jméno FO, , právnická osoba, soud zjistil, že dne 25. 11. 2019 byla z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, . na bankovní účet žalované zaslána částka 12 000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2020 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 11. 2019.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 24 795 Kč. V předžalobní výzvě uvedla, že se zaplacení domáhá z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., přičemž tato pohledávka byla žalobkyni postoupena. Požadovaná částka přitom sestává z jistiny smlouvy ve výši 12 000 Kč a ve zbývající části sestává z poplatků a smluvních pokut. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 25. 11. 2024.

9. Z podání banky , právnická osoba, . ze dne 2. 7. 2025 soud zjistil, že dne 26. 11. 2019 byla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, připsána částka 12 000 Kč.

10. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že společnost , právnická osoba, . dne 25. 11. 2019 zaslala na bankovní účet žalované částku 12 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Pohledávka vzniklá z titulu této smlouvy byla následně dne 11. 2. 2020 společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku z titulu této smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně dne 25. 11. 2024 žalovanou vyzvala k zaplacení poskytnuté částky včetně dalších nároků vyplývajících ze smlouvy.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.).

12. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud v nyní projednávané věci předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2020 na ni byla pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci byla prokázána žalobní tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 25. 11. 2019 na bankovní účet žalované částku 12 000 Kč. Ačkoli finanční prostředky byly na bankovní účet žalované zaslány nikoliv bez právního důvodu, ale na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce, nedomáhá se žalobkyně zaplacení veškerého plnění dle této smlouvy, nýbrž pouze vrácení jistiny ve výši 12 000 Kč. V takovém případě je povinností žalované vrátit, oč se obohatila. Žalobkyně má proto právo na vrácení částky 12 000 Kč představující právě plnění provedené právní předchůdkyní žalobkyně, a to včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení od 3. 12. 2024, tedy za období následujícím po oznámení postoupení pohledávky a odeslání výzvy k zaplacení. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní. Soud proto dospěl k závěru, že je nárok žalobkyně uplatněný žalobou důvodný.

15. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto soud rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně v projednávané věci ve výši 2 573 Kč představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby. Z těchto 3 úkonů přiznal soud žalobkyni 2 úkony právní služby podle 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) ve znění do 31. 12. 2024, spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu) a zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 300 Kč. K těmto 2 přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 náhrada hotových výdajů á 100 Kč. Další 1 úkon provedený dne 3. 3. 2025 spočívající v podání žaloby pak soud posoudil, s ohledem na novelizaci advokátního tarifu a s odkazem na § 15 tohoto předpisu, dle jeho znění od 1. 1. 2025, kdy za tento úkon žalobkyni přiznal odměnu dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu á 400 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 300 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 273 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a jeho doplatku ve výši 200 Kč.

17. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok III.).