11 C 17/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 200 463,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 164 768,43 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 35 694,77 Kč, úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 13 450,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 005 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 20. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 200 463,20 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , č. účtu, uzavřené dne 16. 1. 2024 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 500 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 203 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě dokladů předložených žalovaným, využitím statistických modelů a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a registru CBCB spolu s evidencí klientů. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku dne 26. 2. 2025 prohlásila za okamžitě splatnou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2025 tuto pohledávku postoupila na současnou žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 200 463,20 Kč a úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 5. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 29. 1. 2026 č. j. 11 C 17/2026-8, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 24. 2. 2026 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána potvrzením o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného s tím, že jeho příjem činí 24 246 Kč měsíčně. Dále byla úvěruschopnost zkoumána nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, databáze CBCB a interní evidence klientů. K tomuto podání žalobkyně dále předložila interní listinu její právní předchůdkyně, dle které měly být úvěruschopnost žalovaného posuzována.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby bankou a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 200 500 Kč, z něhož částka ve výši 10 500 Kč sloužila ke konsolidaci jiné smlouvy o úvěru. Žalovaný se smlouvou zavázal, že vrátí právní předchůdkyni žalobně částku 342 888 Kč ve 107 měsíčních splátkách v celkové výši 3 203 Kč. Poslední splátka pak měla činit 1 365 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 12,99 % ročně. Smluvní strany si rovněž sjednaly podmínky, při jejichž splnění by úroková sazba úvěru činila 10,7 % ročně.

9. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že v této žádosti žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. V této žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti PD Refractories CZ a.s. a jeho čistý měsíční příjem činil 24 246 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut, a že žalovaný v roce 2024 na úvěr splatil celkem 33 981,85 Kč.

11. Z listiny označené jako „podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 5. 2025 soud zjistil, že se jedná o výpis plateb, poplatků a úroků. Z tohoto výpisu pak soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 35 731,57 Kč.

12. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že se jedná o bilanci právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k majetkovým poměrům žalovaného. Z této listiny pak vyplývá, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 24 246 Kč, dle matematického modelu byly jeho výdaje vypočteny na částku 20 930 Kč a celkové splátky dalších finančních závazků byly zjištěny na částku 500 Kč.

13. Z listiny označené jako „poslední výzva k úhradě dlužné splátky“ ze dne 25. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradami splátek v celkové výši 10 967 Kč, proto jej k jejich doplacení společnost , právnická osoba, . vyzvala. Žalovaný byl zároveň poučen o možnosti zesplatnění celého úvěru, nebude-li dluh uhrazen.

14. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 26. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila k tomuto dni předmětnou smlouvu o úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 202 517 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 4. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , Anonymizováno, pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , Anonymizováno, . postoupila na současnou žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2025 a 11. 6. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, . i žalobkyně vyrozuměly žalovaného o postoupení jeho pohledávky.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 211 008,23 Kč. Dle přiloženého potvrzení o podání byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.

19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 500 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky ve 107 měsíčních splátkách po 3 203 Kč a s poslední splátkou 1 365 Kč, celkem 342 888 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěru celkem částku 35 731,57 Kč. Jelikož však nesplácel úvěr řádně, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 26. 2. 2025 celý úvěr zesplatnila. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. 4. 2025 a 30. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru postoupena na současnou žalobkyni.

20. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

28. V nyní projednávané věci soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. 4. 2025 a 30. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále bylo prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 16. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála.

29. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z lustrací v rozličných rejstřících a dále z tvrzení žalovaného, že jeho čistý měsíční příjem činil 24 246 Kč, což mělo být prokázáno i potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně však žádnou z listin, které měly soužit jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti, soudu nepředložila a rovněž soudu nepředložila žádné jiné podklady, na základě kterých by bylo možné osvědčit, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila. Soud proto postup její právní předchůdkyně považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, své interní listiny a pouze matematických modelů bez faktického zkoumání jeho výdajů, a bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však nereagovala adekvátně, když soudu předložila pouze bilanci její právní předchůdkyně, aniž by dále prokázala, z jakých listin čerpala vstupní data pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tudíž nelze uzavřít, že v době uzavření smlouvy neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

30. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že úvěrová smlouva ze dne 16. 1. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 164 768,43 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (200 500 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (35 731,57 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Ve zbývající části, tj. co do částky 35 694,77 Kč, úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 463,20 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

32. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 65 %, žalovaný byl úspěšný z 35 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 30 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 44 835,70 Kč, představující odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 9 140 Kč. Za každý z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 28 770 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 6 041,70 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 8 019 Kč a jeho doplatku ve výši 2 005 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 30 % činí celkovou částku 13 450,71 Kč (výrok III.).

33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 8 019 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 005 Kč (výrok IV.).