11 C 194/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 395,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 400 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 995,89 Kč, smluvního úroku z prodlení z částky 2 995,89 Kč ve výši 0,5 % denně od 6. 4. 2025 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 400 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 4 034,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 224 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 22 395,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 20. 1. 2025 č. C1C02/155391. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit žalobkyni ve 3 měsíčních splátkách po 7 232,63 Kč měsíčně. Mimo poskytnuté částky se žalovaná zavázala zaplatit 6 697,89 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a dále 300 Kč jako poplatek za přijetí a posouzení žádosti o úvěr. Mimo to si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení bude úrok z prodlení činit 0,5 % denně z dlužné částky, a rovněž smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15 dnů od počátku prodlení. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 7 600 Kč. Celkově žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 850 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 547,89 Kč, smluvní pokuty 7 198 Kč a poplatků za účelně vynaložené náklady. Mimo to se žalobkyně domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 397,89 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřenou mezi účastníky dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet 15 000 Kč na nákup zboží nebo materiálu a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a dále žalobkyni zaplatit poplatek ve výši celkem 6 997,89 Kč ve třech měsíčních splátkách po 7 232,63 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit 21 697,89 Kč. V čl. VIII. odst. 1 písm. a) a písm. c) si pak smluvní stravy sjednaly jednak smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a dále i smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě prodlení delšího než 15 dnů.

6. Z výpisu , právnická osoba, . soud zjistil, že na základě výše uvedené smlouvy byla dne 22. 1. 2025 zaslána z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Z výpisu komunikace se žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr, který žalovaná následně nehradila a byla vyzývána k úhradě dlužných plátek.

8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 4. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení splátky ve výši 8 388,48 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 30 713,97 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiložené dodejky datové zprávy bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 17. 4. 2025.

10. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalované soud zjistil, že této vzniklo živnostenské oprávnění dne 14. 6. 2024 v oboru výroby, obchodu a služeb jinde nezařazených.

11. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, a že na tento bankovní účet byla v lednu 2025 připsána částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

12. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 1. 2025 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky ve 3 měsíčních splátkách žalobkyni vrátí a současně žalobkyni zaplatí částku 6 997,89 Kč coby poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná se rovněž smlouvou zavázala v případě prodlení úhrady smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 7 600 Kč. Žalovaná je dle veřejně dostupné části živnostenského rejstříku osobou samostatně výdělečně činnou, a to od 14. 6. 2024.

13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. V nyní projednávané věci dospěl soud k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou, ve smlouvě mimo jiného uvedla i své identifikační číslo a jako účel úvěru byl uveden nákup materiálu a zboží. Tyto skutečnosti prokazují, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena na straně žalované jako s podnikatelem a nikoliv spotřebitelem. Dle tohoto závěru se tak žalobkyně nemusela zabývat úvěruschopností žalované. Rovněž žalovaná nerozporovala, že by smlouvu neuzavřela jako podnikatelka.

17. Soud pak považuje nárok žalobkyně za důvodný v části, v níž se domáhá zaplacení jistiny ve výši 10 850 Kč. V otázce poplatku však s jeho celkovou výší 6 997,89 Kč nesouhlasí. Poplatek v daném případě ve skutečnosti představuje úrok. Soud pak považuje takto sjednaný úrok ve výši 46,65 % za tři měsíce za nepřípustný. Za horní hranici úroku považuje při daném typu úvěru ve vztahu mez podnikateli 30 % ze zapůjčené částky (tj. 5 000 Kč). Tato hranice byla v nyní projednávané věci překročena, proto soud v částce, jež přesahuje přípustný úrok v dané věci ve výši co do 1 997,89 Kč žalobu zamítl. Celkově tak soud na poplatku za úvěr přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 1 550 Kč namísto požadovaných 3 547,89 Kč.

18. S ohledem na to, že soud nárok žalobkyně ve výše uvedené části zamítl, bylo nezbytné, aby byla rovněž v souvislosti s tím moderována smluvní pokuta, které se žalobkyně domáhá. Soud na tomto místě konstatuje, že smluvní pokuta byla mezi účastníky řádně sjednána. Výpočet smluvní pokuty pak žalobkyně odvozuje od výše celkové dlužné částky, která byla soudem snížena na částku 12 400 Kč. Má-li výše smluvní pokuty činit 50 % z dlužné částky, je pak nezbytné konstatovat, že soud smluvní pokutu přiznal žalobkyni ve výši 6 200 Kč, ve zbývající části, tj. co do částky 998 Kč, tento nárok zamítl. Soud žalobkyni rovněž přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč, neboť žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzývala k zaplacení dlužných splátek, a to prostřednictvím SMS zpráv i výzvou k zaplacení dluhu. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni zcela nebo z části splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní. S ohledem na to, že předmětem řízení byl vzájemný závazek mezi podnikateli přiznal soud žalobkyni i náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

19. Soud rovněž nemohl žalobě zcela vyhovět v otázce požadovaného příslušenství. Co se týče požadovaného smluvního úroku z prodlení, jenž byl smluven ve výši 0,5 % denně z částky 14 397,89 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, tak v tomto případě soud konstatuje, že úrok z prodlení považuje za nepřiměřeně vysoký, a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Soud si je přitom vědom smluvní volnosti stran. Zásada smluvní volnosti je modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků, a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní (blíže viz Nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07). V nyní projednávané věci se sice jedná o závazkový vztah dvou podnikatelských subjektů, i přesto se soud domnívá, že smluvní úrok z prodlení v přepočtu 182,5 % ročně je nemravný, neboť neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky, neboť sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Proto v této části soud přistoupil k moderaci smluveného úroku z prodlení, když žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 400 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení zamítl a ve stejné části žalobkyni přiznal.

20. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 19 400 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 400 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení.

21. Ve zbývající části, tj. co do částky 2 995,89 Kč, smluvního úroku z prodlení z této částky ve výši 0,5 % denně od 6. 4. 2025 do zaplacení a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12 400 Kč od 6. 4. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná ze 70 %, žalovaná byla úspěšná z 30 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 40 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 10 086,10 Kč, které představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby. Sazba za jeden úkon právní služby byla určena podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Soud pak žalobkyni přiznal náklady řízení za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 2 020 Kč. K takto přiznaným úkonům přísluší v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 7 410 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 1 556,10 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 896 Kč a jeho doplatku ve výši 224 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 40 % činí celkovou částku 4 034,44 Kč (výrok III.).

23. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 896 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 224 Kč (výrok IV.).