11 C 20/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 99 156,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 807,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 349,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 451,65 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 80 949,75 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 2 144,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 82 549,75 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 466,54 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 14 850,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 429,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 606,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 13 054,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 911 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 23. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 99 156,48 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále smlouva č. , hodnota, ) uzavřené mezi účastníky 16. 4. 2025, a dále z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále smlouva č. , hodnota, ) uzavřené mezi účastníky 27. 2. 2025. Tvrdila, že na základě smlouvy č. , hodnota, umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 85 000 Kč, který žalovaný vyčerpal. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,89 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný porušil sjednané podmínky splácení úvěru a na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem žalobkyni uhradil pouze 5 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně dne 14. 10. 2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy č. , hodnota, se tak žalobkyně domáhá zaplacení 82 549,75 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 80 949,75 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč. Ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, se žalobkyně dále domáhá zaplacení smluvního úroku ve výši 14 451,65 Kč kapitalizovaného ke dni sepisu žaloby, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 80 949,75 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 144,86 Kč od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 82 549,75 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.

2. Co se týče smlouvy č. , hodnota, , tak k této žalobkyně tvrdila, že umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaný z něho načerpal částku 16 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný porušil sjednané podmínky splácení úvěru a na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem žalobkyni uhradil pouze 2 692,64 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně dne 14. 10. 2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy č. , hodnota, se tak žalobkyně domáhá zaplacení 16 606,73 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 14 850,73 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč. Ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 466,54 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 14 850,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 429,08 Kč od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 16 606,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.

3. Shodně k oběma smlouvám pak žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před jejich uzavřením, a to na základě kontroly žalovaného v registrech a databázích a pomocí matematických modelů.

4. Usnesením ze dne 2. 2. 2026, č. j. 11 C 20/2026-10 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětných smluv o úvěru tuto posoudila.

5. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 17. 2. 2026 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě výpisů z jeho účtu za období od 16. 1. 2025 do 13. 4. 2025 a z výpisů z databází NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně zjistila, že tyto výdaje zahrnují i zbytné a jednorázové výdaje. Dále z výdajů žalovaného zjistila, že žalovaný část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem, když část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Dále uvedla, že žalovaný ve zkoumaném období pobíral mzdu odpovídající výši, kterou sám tvrdil.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

8. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (smlouvy č. , hodnota, ) uzavřené dne 16. 4. 2025 mezi žalobkyní coby poskytovatelem úvěru a žalovaným coby spotřebitelem soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 85 000 Kč při sjednané úrokové sazbě ve výši 27,9 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal k úhradě měsíčních splátek úvěru ve výši 2,894 % z dlužné částky, tj. 2 460 Kč. Pro případ, že se žalovaný opozdí s úhradou některé splátky úvěru, bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně může žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání spojené s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny i skutečnosti týkající majetkových poměrů žalovaného a to konkrétně, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí 43 000 Kč, další vedlejší měsíční příjem činí 8 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč. Co se týče výdajů, je zde uvedeno, že výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, splátky dalších úvěrů 10 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (smlouvy č. , hodnota, ) uzavřené dne 27. 2. 2025 mezi žalobkyní coby poskytovatelem úvěru a žalovaným coby spotřebitelem soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč při sjednané úrokové sazbě ve výši 26,28 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal k úhradě měsíčních splátek úvěru ve výši 4 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny i skutečnosti týkající majetkových poměrů žalovaného a to konkrétně, že je zaměstnán, jeho měsíční příjmy činí součtem 51 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč. Co se týče výdajů, je zde uvedeno, že výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, splátky dalších úvěrů 7 500 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.

11. Z listin s názvem karta klienta a ověření bonity MLS ve vztahu k oběma smlouvám společně soud zjistil, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z tvrzení žalovaného o jeho majetkových poměrech, které byly uvedeny v samotné smlouvě. Dále je v těchto listinách uvedeno, že žalovaný byl prověřován v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, JAP_PUJCKA s kódem odpovědi registru OK.

12. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 16. 1. 2025 do 13. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byla od společnosti SAINT-GOBAIN ADFORDS vyplácena mzda ve výši 42 562 Kč za měsíc únor, ve výši 42 297 Kč za měsíc březen a ve výši 44 209 Kč za měsíc duben. Zároveň soud zjistil, že žalovanému byla pravidelně vyplácena z , právnická osoba, částka 8 515 Kč. Celkově soud z daného výpisu zjistil, že v lednu činily příjmy žalovaného 30 100 Kč, z toho finanční prostředky ve výši 25 000 Kč jsou příjmem žalovaného z poskytnutých úvěrů u dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů, výdaje žalovaného pak činily 30 645,12 Kč. V únoru činily příjmy žalovaného celkem 81 343,59 Kč, z toho finanční prostředky ve výši 20 000 Kč jsou příjmem žalovaného z poskytnutých úvěrů u dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů, výdaje žalovaného pak činily 79 353,09 Kč. V březnu činily příjmy žalovaného celkem 163 812 Kč, z toho finanční prostředky ve výši 97 200 Kč jsou příjmem žalovaného z poskytnutých úvěrů u dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů, výdaje žalovaného pak činily 172 325,98 Kč. V dubnu činily příjmy žalovaného celkem 78 614 Kč, z toho finanční prostředky ve výši 13 290 Kč jsou příjmem žalovaného z poskytnutých úvěrů u dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů, výdaje žalovaného pak činily 79 220,33 Kč.

13. Z úvěrových zpráv soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy č. , hodnota, splácel úvěr ve výši 841 091 Kč po 29 499 Kč měsíčně a v době uzavření smlouvy č. , hodnota, splácel hypoteční úvěr ve výši 750 141 Kč po 9 363 Kč měsíčně.

14. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 85 000 Kč a uhradil 5 000 Kč.

15. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 16 500 Kč a uhradil 2 692,64 Kč.

16. Ze dvou výzev k zaplacení datovaných ke dni 14. 10. 2025 a odeslaných žalovanému téhož dne soud zjistil, že žalobkyně těmito výzvami zesplatnila obě smlouvy o revolvingovém úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek ve výši 91 288,18 Kč, resp. 18 092,71 Kč.

17. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2025 a zaslané žalovanému téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek z předmětných smluv, přičemž v součtu dluh žalovaného vyčíslila 115 658,78 Kč.

18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 16. 4. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 85 000 Kč. Na tento úvěr uhradil celkem 5 000 Kč. Dále byla mezi účastníky dne 27. 2. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 16 500 Kč. Na tento úvěr uhradil celkem 2 692,64 Kč. Dne 14. 10. 2025 žalobkyně obě smlouvy zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

27. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejichž základě žalovaný čerpal finanční prostředky. Pro obě smlouvy společně pak platí, že se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho mimo jiné vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.

28. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela v případě obou smluv z vlastní metodiky, lustrací ve veřejně dostupných databázích a výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně předložila soud výpisu z účtu žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy č. , hodnota, a za jeden měsíc před uzavřením smlouvy č. , hodnota, . Nahlédnutím do předmětných výpisů soud zjistil, že žalovaný má jednak velmi vysoké výdaje, kterým neodpovídají jeho příjmy, resp. které žalovaný není schopen financovat pouze ze své mzdy a renty, jejich výše zjištěná žalobkyní koresponduje se zjištěními soudu. Zároveň je však nezbytné zmínit i finanční prostředky, které žalovaný získal od nebankovních poskytovatelů úvěrů, a které žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela zjevně nezohlednila. Z výpisů z účtů přitom vyplývá, že žalovaný takto v lednu načerpal 25 000 Kč, v únoru 20 000 Kč, v březnu 97 200 Kč a v dubnu 13 290 Kč. Je přitom zřejmé, že čerpal-li žalovaný finanční prostředky z těchto zdrojů, bude v budoucnu povinen je i vrátit. Výdaje žalovaného pak zcela nekorespondují se zjištěními žalobkyně, když tyto byly ve všech zkoumaných měsících téměř rovné příjmům žalovaného, tj. výrazně převyšovaly jeho příjmy ze zaměstnání a renty. S ohledem na výší příjmů a výdajů žalovaného je zcela nepochybné, že žalovaný v době uzavřené předmětné úvěrové smlouvy nebyl úvěruschopný. Žalobkyně tedy úvěruschopnost žalovaného posoudila nesprávně. Žalobkyně dále tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databází NRKI, SOLUS, CEE a ISIR, toto své tvrzení však neprokázala. Z takto zjištěných skutečností nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala již výše zmiňovaným výpisem z účtu a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila, když pouze odkázala na své matematické modely. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného oba spotřebitelské úvěry splácet.

29. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětné úvěrové smlouvy ze dne 16. 4. 2025 a 27. 2. 2025 jsou dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatné. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistin spotřebitelských úvěrů a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 80 000 Kč v případě smlouvy č. , hodnota, , neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (85 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (5 000 Kč), a na částku 13 807,36 Kč v případě smlouvy č. , hodnota, , neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (16 500 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (2 692,64 Kč). Pokud žalovaný svůj dluhy z předmětných smluv žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

30. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni celkovou částku 93 807,36 Kč.

31. Ve zbývající části, tj. co do částky 5 349,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 451,65 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 80 949,75 Kč od 20.1.2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 21 44,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 82 549,75 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 466,54 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 14 850,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 429,08 Kč od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 606,73 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.

32. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 76 %, žalovaný byl úspěšný z 24 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 52 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 25 104,50 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), v zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 5 100 Kč. Ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 16 650 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 496,50 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 3 967 Kč a jeho doplatku ve výši 991 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 52 % činí celkovou částku 13 054,34 Kč (výrok III.).

33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 3 967 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 991 Kč (výrok IV.).