11 C 22/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76 223,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 965,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 37 309,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 303,31 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení a částky 3 948,84 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 762 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 24. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 223,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne 31. 8. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiného než na bydlení až do výše 67 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný byl povinen splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 30. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 6. 2026. Žalovanému bylo postupně vypláceno dne 31. 8. 2024 částka 10 000 Kč, dne 14. 9. 2024 částka 17 000 Kč, dne 4. 10. 2024 částka 15 000 Kč a 20 000 Kč, dne 13. 10. 2025 částka 9 998 Kč a 25 000 Kč, dne 29. 11. 2024 částka 20 000 Kč, dne 30. 11. 2024 částka 10 000 Kč a 12 000 Kč, dne 1. 12. 2024 částka 5 000 Kč, dne 13. 12. 2024 částka 7 998 Kč a dne 6. 1. 2025 částka 32 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle jeho sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 42 450 Kč, čímž byla zjištěna jeho schopnost úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 16. 4. 2025 smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Celkem žalovaný splatil částku 117 062,01 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 34 965,92 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 678,11 Kč, smluvního úroku 35 971,80 Kč a poplatků za služby Presto a Informační SMS servis celkem 659,28 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025 ve výši 3 948,84 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 36 303,31 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 11 C 22/2026-9, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 25. 3. 2026 sdělila, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným, počet těchto členů, kteří mají příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy uváděné žalovaným a ověřené čisté měsíční příjmy. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoStore, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a registru „sankční seznamy“. Současně s tím žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období od 4. 1. 2024 do 5. 1. 2025.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 31. 8. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 67 500 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí žalovaného. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru, následně byla splatnost úvěru sjednána jako denní se splatností 29. den po dni výpočtu dané splátky. Úvěr byl sjednán do 22. 2. 2026, úroková sazba byla sjednána na 0,933 % denně, výše poplatku za jednotlivá čerpání byla sjednána ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále si účastníci ve smlouvě sjednali, že v případě prodlení se splátkami žalobkyni vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení.

9. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovanému byla na jeho bankovní účet dne 31. 8. 2024 odeslána částka 10 000 Kč, dne 14. 9. 2024 částka 17 000 Kč, dne 4. 10. 2024 částka 15 000 Kč a 20 000 Kč, dne 13. 10. 2025 částka 9 998 Kč a 25 000 Kč, dne 29. 11. 2024 částka 20 000 Kč, dne 30. 11. 2024 částka 10 000 Kč a 12 000 Kč, dne 1. 12. 2024 částka 5 000 Kč, dne 13. 12. 2024 částka 7 998 Kč a dne 6. 1. 2025 částka 32 Kč.

10. Z listiny označené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že se jedná o bilanci žalovaného vytvořenou žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti, z níž vyplývá, že čistý měsíční příjem uvedený žalovaným činí 43 000 Kč, ověřený měsíční příjem činí 42 450 Kč, výdaje včetně výdajů na bydlení 22 700 Kč měsíčně, výdaje na splácení jiných půjček 6 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 16 535 Kč a disponibilní příjem 19 100 Kč. Úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.

11. Z výpisu z účtu žalovaného č. , IBAN, , za období od 4. 1. 2024 do 5. 1. 2025, přičemž soud se s ohledem na datum uzavření smlouvy zabýval pouze obdobím tří měsíců před uzavřením smlouvy, bylo zjištěno, že příjmy žalovaného v tomto období sestávaly ze mzdy 30 706 Kč za srpen 2024, 29 170 Kč za červenec 2024 a 29 081 Kč za červen 2024. Další pravidelný příjem žalovaného pak v témže období činily platby označené jako „, jméno FO, “ ve výši vždy 12 798 Kč. Další nepravidelné příjmy představovaly výplaty sázkových kanceláří a částka 15 000 Kč od dalšího poskytovatele nebankovních úvěrů ze dne 23. 8. 2024. Výdaje žalovaného v témže období dle těchto výpisů pak činily v červnu 59 086 Kč, v červenci 114 542,87 Kč a v srpnu 209 463,4 Kč.

12. Z listiny datované ke dni 16. 4. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy o úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 76 349,78 Kč.

13. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 19. 1. 2026 soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného byly žalobkyní zaslány finanční prostředky tak, jak bylo popsáno v žalobě.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 78 129,63 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 2. 9. 2025.

15. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 0,933 % denně ze zapůjčené částky a další sjednané poplatky, a to v pravidelných denních splátkách sjednaných ve smlouvě, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po prvním čerpání úvěru. Žalovaný si od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy půjčil celkovou částku 152 028 Kč. Dne 16. 4. 2025 žalobkyně smlouvu zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky, neboť žalovaný dluh neuhradil. Celkově žalovaný splatil žalobkyni částku 117 062,01 Kč.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

25. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.

26. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho výplatních pásek, výpisu bankovního účtu a lustrací v rozličných rejstřících. Výsledky zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně shrnula v listině onačené jako Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., kterou předložila soudu. Listiny prokazující lustraci žalovaného ve výše uvedených registrech žalobkyně soudu nepředložila, předložila však výpis z účtu žalovaného, z něhož zkoumal soud jeho finanční transakce za tři měsíce bezprostředně předcházejících měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Z tohoto výpisu soud zjistil, že pravidelné měsíční příjmy žalovaného v daném období tvořila nejen mzda pohybující se okolo 30 000 Kč a pravidelná výplata částky 12 798 Kč, u které lze předpokládat, že se jedná o některou z dávek sociálního zabezpečení, ale i další finanční částky, z nichž v jednom případě se jedná o nebankovní úvěr. Dále je zřejmé, že žalovaný se opakovaně účastní hazardních her, z těchto byly připisovány na jeho účet nepravidelně finance, které soud nemůže považovat za pravidelný příjem žalovaného. Co se týče výdajů za dané období soud konstatuje, že ve zkoumaných třech měsících výdaje žalovaného výrazně narůstaly a násobně přesahovaly nejen výdaje, které žalobkyně deklarovala při posuzování úvěruschopnosti, ale i výši pravidelných příjmů žalovaného. S ohledem na zjištěné zásadní rozpory mezi zjištěními soudu a závěry žalobkyně při uzavírání smlouvy stran úvěruschopnosti žalovaného tak soud konstatuje, že je nepochybné, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného správně, neboť zde byla zjevně dána důvodná pochybnost o tom, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.

27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 31. 8. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 34 965,99 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (152 028 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (117 062,01 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Ve zbývající části, tj. co do částky 41 257,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 303,31 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 3 050 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 762 Kč (výrok IV.).