11 C 28/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 543,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 413,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 130,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 725,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 562,10 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 36 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 1 614,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 369 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 543 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 12. 2024 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet čerpat peněžní prostředky až do výše 36 000 Kč, žalovaný tímto způsobem vyčerpal částku 36 499,81 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok i poplatky a dále se dohodly, že žalovaný bude splácet úvěr minimálními měsíčními platbami do uhrazení celkové dlužné částky, přičemž informace o výši, počtu a četnosti plateb bude žalovanému sdělována každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb zasílaných e-mailem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena informacemi z interních databází a externích registrů, kontrolou bonity a udržitelnosti příjmů dle předložených dokladů, především výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, proto byla smlouva ke dni 25. 5. 2025 zesplatněna. Žalovaný po celou dobu trvání smlouvy uhradil pouze celkovou částku 2 086,70 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 36 000 Kč, poplatku 900 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 5 643,39 Kč. Žalobkyně se mimo dlužné částky domáhá rovněž zaplacení kapitalizovaného úroku od 26. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 2 725,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 26. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 1 562,10 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 30. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 36 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 16. 2. 2025, č. j. 11 C 28/2026-14, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 6. 3. 2026 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována pomocí sociálních a demografických dat, informacemi z databází a registrů a zkoumáním bonity a udržitelností příjmů žalovaného a nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu. Dále žalobkyně soudu předložila i kopie výplatních pásek žalovaného za měsíce září až listopad 2024.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z přeložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, coby věřitelem a žalovaným coby zákazníkem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni takto zapůjčenou jistinu a dále jí zaplatí úrok ve výši 48 % ročně ze zapůjčené částky se splatností vždy k 22. dni kalendářního měsíce, přičemž výše splátky bude vždy žalovanému sdělena prostřednictvím on-line dostupného rozpisu plateb. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 46 245,16 Kč.

9. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalovaného.

10. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr vyčerpal celkem 36 499,81 Kč a uhradil 2 086,70 Kč. Výši čerpaní finančních prostředků soud zjistil i z potvrzení o provedení transakce vystavených bankou ČSOB.

11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že ve dnech 19. 12. 2024, 2. 1. 2025 a 27. 1. 2025 byla na bankovní účet žalovaného připsána celková částka 36 499,81 Kč z bankovního účtu společnosti , právnická osoba12. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce září až listopad 2024 soud zjistil, že žalovanému byla v září vyplacena čistá mzda ve výši 34 756 Kč a v říjnu 17 133 Kč a v listopadu 29 944 Kč.

13. Z výzvy datované ke dni 20. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

15. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho pohledávky za společností , právnická osoba, na žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému zasláno dne 14. 11. 2025.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2025, která dle přiloženého podacího lístku byla žalovanému odeslána téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 49 090,89 Kč.

17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 36 499,81 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a dále jí zaplatí úrok 48 % ročně z poskytnuté částky dle rozpisu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný vyčerpal celkem 36 499,81 Kč a uhradil 2 086,70 Kč Dne 29. 9. 2025 společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

26. V nyní projednávané věci soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Rovněž bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však společnost , právnická osoba, nedostála.

27. Žalobkyně totiž pouze obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného posuzovala informace z interních databází a externích registrů a kontrolovala bonitu a udržitelnost jeho příjmů dle předložených dokladů, přičemž se mělo jednat především o výpis z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu žalovaného. Z uvedených tvrzení však žalobkyně soudu předložila pouze výplatní pásky žalovaného za období od září 2024 do listopadu 2024. Soud tak konstatuje, že příjem žalovaného byl výplatními páskami řádně ověřen, a ač značně kolísavý činil v průměru za dané měsíce 27 277,66 Kč. Zároveň je však zapotřebí dodat, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila výdajovou stránku žalovaného, kdy tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti zkoumat a následně zohlednit. Žalobkyně soudu nedoložila žádnou jinou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, proto soud postup její právní předchůdkyně považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tří výplatních pásek bez dalších podkladů pro ověření rozhodných skutečností. Z takto učiněných zjištění tedy nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze doklady ověřující příjem žalovaného a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 18. 12. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 34 413,11 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (36 499,81 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (2 086,70 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení pasivní.

29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Ve zbývající části, tj. co do částky 8 130,28 Kč, kapitalizovaného úroku od 26. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 2 725,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 26. 5. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 1 562,10 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 30. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 36 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.

31. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 67 %, žalovaný byl úspěšný z 33 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 34 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalobkyně v projednávané věci činí 4 749 Kč a představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 700 Kč, ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 2 400 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 504 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 476 Kč a jeho doplatku ve výši 369 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 34 % činí celkovou částku 1 614,66 Kč (výrok III.).

32. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 476 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 369 Kč (výrok IV.).