11 C 30/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 062,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 974 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 16 088,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 721 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 1 453 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 700 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 062,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 4. 11. 2022. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 67 774 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úvěrem ve výši 24,49 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 3 600 Kč. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky v souladu se sazebníkem. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto s účinností od 4. 1. 2024 od smlouvy o úvěru odstoupila a celý úvěr včetně příslušenství byl tak zesplatněn. Dlužná částka činí 55 062,44 Kč a skládá se z jistiny ve výši 48 721 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 100 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z úroků z úvěru k datu odstoupení od smlouvy ve výši 3 741,44 Kč. Po datu 4. 1. 2024 žalovaný již na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupí pohledávek ze dne 28. 5. 2025 postoupena na současnou žalobkyni, která vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Kromě žalované částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 48 721 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 11 C 30/2026-11, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto její právní předchůdkyně posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 3. 3. 2026 sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, vyhledávala žalovaného v centrální evidenci exekucí, získala informace přímo od žalovaného a prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného. Zároveň předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období od 30. 9. 2022 do 28. 10. 2022 a daňové přiznání žalovaného za březen 2022.

5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 774 Kč, a to ve formě odložené platby za zboží Renault Kangoo s tím, že peněžní prostředky budou převedeny na účet obchodníka, s nímž žalovaný uzavřel kupní smlouvu. Úrok byl sjednán ve výši 24,49 % ročně, poplatek na poskytnutí činil 3 % z financované částky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 24 měsíčních splátkách po 3 600 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč za 1. písemnou upomínku a 600 Kč za druhou odeslanou upomínku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Poplatek pro případ ukončení smlouvy z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce činil 1 500 Kč.

8. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, . soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z hlavního čistého příjmu žalovaného ve výši 176 836 Kč měsíčně, nákladů na bydlení 20 000 Kč měsíčně a z lustrace žalovaného v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku a registru CRIF. Žalovaný byl shledán jako úvěruschopný.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 30. 9. 2022 do 28. 10. 2022 soud zjistil, že příjmy žalovaného na tomto účtu ve zmiňovaném období činily 97 414,95 Kč, výdaje činily 121 720,58 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 30 120,45 Kč, koneční zůstatek byl ve výši 5 814,82 Kč.

10. Z daňového přiznání žalovaného za březen 2022 bylo zjištěno, že základ daně žalovaného za toto období činil 771 092 Kč.

11. Z torza výpisu z účtu předloženého žalobkyní soud zjistil, že dne 4. 11. 2022 byla na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, odeslána částka 65 800 Kč.

12. Z rozkladu splátek bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 28 800 Kč.

13. Z dopisu ze dne 5. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu porušení podmínek žalovaným odstupuje od smlouvy o úvěru. Dle přiloženého poštovního podacího archu byl dopis odeslán žalovanému 7. 12. 2023.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a z relevantní části přílohy k této smlouvě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy.

15. Z dopisu z 23. 6. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni.

16. Z předžalobní výzvy z 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětného úvěru ve výši 68 112,92 Kč ve lhůtě do 20. 10. 2025 s upozorněním na možnost následného soudního vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému 13. 10. 2025.

17. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

18. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému úvěr ve výši 67 774 Kč, když rozdíl mezi výší úvěru a odeslanou částkou představuje poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, zaplatit úrok ve výši 24,49 % a poplatek za poskytnutí ve výši 3 % z financované částky. Žalovaný na svůj dluh uhradil 28 800 Kč. Dopisem ze dne 5. 12. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

27. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrovala v bankovních i nebankovních registrech, vyhledávala žalovaného v centrální evidenci exekucí, získala informace přímo od žalovaného a prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného. K těmto svým tvrzením předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období od 30. 9. 2022 do 28. 10. 2022 a daňové přiznání žalovaného za březen 2022. Lustraci žalovaného v registrech žalobkyně neprokázala, z výpisu z účtu žalovaného za období od 30. 9. 2022 do 28. 10. 2022 se pak podává, že v tomto období příjmy žalovaného činily 97 414,95 Kč, výdaje činily 121 720,58 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 30 120,45 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 5 814,82 Kč. Z daňového přiznání žalovaného za jediný měsíc, které navíc předchází uzavření úvěrové smlouvy o 8 měsíců, a z výpisu z účtu žalovaného rovněž za období jednoho měsíce není možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, navíc za situace, kdy jeho výdaje ve zmiňovaném období převýšily příjmy o více jak 24 000 Kč. Tato informace rozhodně měla být indicií pro právní předchůdkyni žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podrobněji. Pakliže žalobkyně, ač k tomu soudem vyzvána, nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 3. 11. 2022 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatné. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 38 974 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (67 774 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (28 800 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 16 088,44 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 48 721 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 54,4 %, žalovaný byl úspěšný z 45,6 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 8,8 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalobkyně za celkem tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 3 340 Kč dle § 7 bodu 5 cit. vyhlášky a tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Shora uvedené částky v celkové výši 11 370 Kč je pak ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. navýšit o 21% sazbu daně z přidané hodnoty (tedy o částku 2 387,70 Kč), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 054 Kč a jeho doplatku ve výši 700 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 453 Kč (8,8 % z 16 511,70 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 054 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 700 Kč (výrok IV.).