11 C 323/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 045,07 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 2 814,02 Kč s úrokem ve výši 27,77 % ročně z částky 314,02 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 314,02 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 314,02 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 16 231,05 Kč s úrokem ve výši 27,77 % ročně z částky 18 531,05 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 18 531,057 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 531,05 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacen, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 26. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 045,07 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 21. 5. 2024. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž částka ve výši 27 500 Kč byla dne 22. 5. 2024 převedena na účet žalované a částka ve výši 2 500 Kč byla zaplacena jako provize zprostředkovateli úvěru. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžité prostředky spolu s úroky v celkové výši 43 230 Kč žalobkyni vrátí v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 27,77 % ročně, splatnost první splátky byla sjednána na 20. 6. 2024. Jelikož žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr, žalobkyně dne 27. 2. 2025 úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou tentýž den vyrozuměla. V době zesplatnění byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 27 131 Kč, přičemž tato částka se skládala z neuhrazených splátek ve výši 3 213 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 23 918 Kč. Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila částku 8 285,93 Kč, která byla započtena na úhradu dlužných splátek ve výši 3 213 Kč a zbývající část na dlužnou jistinu. Z přiložené bonity smlouvy a ze způsobu umoření pro smlouvu č. , hodnota, je zřejmé, že na jistinu nebyla ke dni zesplatnění umořena částka 18 845,07 Kč, která představuje žalovanou částku. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů za dvě upomínky po 100 Kč a dále úrok ve výši 27,77 % ročně z částky 18 845,07 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 18 845,07 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 845,07 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 31. 10. 2025, č. j. 11 C 323/2025-44, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. Podáním soudu doručeným dne 5. 12. 2025 žalovaná sdělila, že s požadovanou částkou nesouhlasí. Na účet jí bylo převedeno pouze 27 500 Kč, ona na svůj dluh již uhradila 29 781 Kč. Dále uvedla, že souhlasí jen s částkou k doplacení jistiny.

5. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 29. 12. 2026 sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované lustrovala žalovanou v databázi centrální evidence exekucí, databázi insolvenčního rejstříku a databázi registru CRIF, nechala si předložit dvě výplatní pásky žalované za období od března do dubna 2024, dále vycházela z čestného prohlášení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, z oznámení o zvýšení nájemného a ze skutečnosti, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy o úvěru vyživovací povinnosti. Rovněž zohlednila dva úvěry, které žalovaná v době uzavření smlouvy splácela, a to úvěr u Zaplo finance s. r. o. po 2 889 Kč měsíčně a bankovní úvěr po 2 213 Kč měsíčně. Současně vzala žalobkyně tímto podáním žalobu co do částky 314,02 Kč s příslušenstvím a částky 2 500 Kč zpět s tím, že chybou v psaní byla v žalobě nesprávně uvedena částka 18 845,07 Kč, měla však být uvedena částka 18 531,05 Kč, a dále s tím, že žalovaná částku 2 500 Kč dne 2. 10. 2025, tedy po podání žaloby, uhradila. Žalobkyně takto uhrazenou částku započetla na upomínací náklady ve výši 200 Kč, dále v částce 2 023 Kč na kapitalizovaný úrok a v částce 277 Kč částečně na kapitalizovaný úrok z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná na svůj dluh do zesplatnění úvěru uhradila 11 783 Kč, po zesplatnění uhradila 17 500 Kč. Celkem tak žalovaná uhradila 29 283 Kč, z toho 2 500 Kč až po podání žaloby.

6. Podáním soudu doručeným dne 9. 2. 2026 žalovaná sdělila, že žalobou uplatněný nárok považuje za neoprávněný, neodpovídající skutečném stavu, kdy nad úhrady tvrzené žalobkyní žalovaná na svůj dluh uhradila ještě dne 26. 11. 2024 částku 1 809 Kč a dne 2. 10. 2025 částku 2 500 Kč. Rovněž nesouhlasí žalobkyní tvrzené splátky úvěrů žalované v době uzavření smlouvy, v tuto dobu žalovaná splácela úvěry u , právnická osoba, po 4 441 Kč měsíčně (úvěr z února 2024) a 1 883 Kč měsíčně (úvěr z února 2024) a úvěry u Monety po 3 545 Kč měsíčně (úvěr z února 2024) a 4 586 Kč měsíčně (úvěr z března 2024), což bylo v registrech zaznamenáno.

7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

8. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 21. 5. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby zákazníkem soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 27 500 Kč měla být vyplacena ve prospěch bankovního účtu žalované č. , č. účtu, , částka 2 500 Kč představující provizi za zprostředkování úvěru pak měla být vyplacena přímo na účet zprostředkovatele, jímž byla , jméno FO, , IČO , IČO, , , adresa, , přičemž povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru vyplatit zmíněnou provizi na účet zprostředkovatele byla zakotvena v čl. II. písm. b) smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 27,77 % ročně, a to ve 33 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 310 Kč, a které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 6. 2024. Dle čl. IV. bodu 1 písm. d) smlouvy se poskytnutý úvěr nebo jeho část měl stát splatným v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Splatnost celé zbývající části úvěru v takovém případě měla nastat dnem, kdy žalobkyně odešle žalované oznámení o zesplatnění úvěru. Dle čl. IV. bodu 4 písm. a) a b) smlouvy měla žalobkyně v případě prodlení žalované s plněním dluhu plynoucího ze smlouvy právo požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením, a to mimo jiné poplatek za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek ve výši 100 Kč.

10. Z tiskopisu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ z 22. 5. 2024 a z čestného prohlášení žalované soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z toho, že je žalovaná vdaná a má čtyři vyživovací povinnosti. Má pravidelní měsíční příjem ve výši 36 999 Kč, její náklady na bydlení činí 8 201 Kč měsíčně, splácí úvěry po 5 102 Kč měsíčně.

11. Z oznámení o zvýšení nájemného dle smlouvy o nájmu bytové jednotky č. 1 ze dne 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná k tomuto dni platila nájemné za bytovou jednotku ve výši 8 201 Kč měsíčně.

12. Z výplatních lístků žalované za období od března do dubna 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla v tomto období zaměstnaná a její průměrný čistý měsíční výdělek činil 36 999,50 Kč.

13. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a z lustrací v registru Cribis a REPI soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 5. 2024 lustrovala žalovanou v těchto rejstřících s negativním výsledkem.

14. Z torza výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že příjmy žalované na tomto účtu v dubnu 2024 činily 303 235 Kč, výdaje činily 207 585,67 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 18 628,57 Kč, konečný stav 114 277,90 Kč. Dne 12. 4. 2024 žalované přišla na účet částka 37 102 Kč z účtu č. , č. účtu, , částečný název účtu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

15. Z potvrzení o provedení transakcí u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 22. 5. 2024 na účet číslo , č. účtu, z účtu číslo , č. účtu, částku 1 Kč, a téhož dne byla z účtu číslo , č. účtu, zaslána částka 27 500 Kč na účet číslo , č. účtu, a částka 2 500 Kč na účet , č. účtu, .

16. Z listiny s názvem bonita smlouvy byly zjištěny jednotlivé předpisy splátek a úhrady žalované na předmětný dluh.

17. Z upomínky ze dne 26. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Zároveň ji informovala o zesplatnění úvěru. Dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalované odeslána téhož dne.

19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč měla vyplatit ve prospěch bankovního účtu žalované a částku 2 500 Kč ve prospěch účtu zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 27,77 % ročně, a to prostřednictvím 33 měsíčních splátek po 1 310 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 6. 2024. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky úvěru nebo její části delšího než dva měsíce. V takovém případě mělo k zesplatnění dojít dnem, kdy žalobkyně odešle žalované písemné oznámení o zesplatnění. Žalobkyně peněžní prostředky v souladu se smlouvou poskytla. Dopisem ze dne 27. 2. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh uhradila minimálně 29 283 Kč, jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků.

20. Soud nejprve s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v tom rozsahu, v němž žalobkyně vzala podanou žalobu zpět.

21. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

29. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.

30. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z lustrace žalované ve veřejných rejstřících, ze dvou výplatních pásek žalované, čestných prohlášeních žalované a z listiny prokazující výši nájemného. Současně s podanou žalobou žalobkyně předložila torzo výpisu z účtu žalované za duben 2024, ze kterého se podává, že příjmy na účtu žalované za toto období činily 303 235 Kč, výdaje činily 207 585,67 Kč. Co se týče příjmové stránky, tak soud nerozporuje, že jeho výše uvedená v zákaznické kartě žalovanou odpovídá skutečné výši jejích příjmů za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, když tato skutečnost byla prokázána výplatními páskami žalované. Ovšem v případě tvrzených výdajů žalované měla žalobkyně vycházet z čestného prohlášení žalované a z listiny s názvem oznámení o zvýšení nájemného dle smlouvy o nájmu bytové jednotky č.

1. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání výdajů žalované, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Nelze přehlédnout, že žalobkyně již při uzavírání smlouvy měla k dispozici výše uvedené torzo výpisu z účtu žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná měla v dubnu 2024 velmi vysoké příjmy, které neodpovídaly jejímu příjmu ze zaměstnání, a zároveň velmi vysoké výdaje násobně přesahující její výdaje. Žalobkyně si tak bezpochyby měla od žalované vyžádat úplný výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a zejména pak výdaje žalované v tomto měsíci, za účelem zjištění jejich zdroje. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně však žádné další důkazy k posuzování úvěruschopnosti žalované nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.

31. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 21. 5. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a bez nároku na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně žalované poskytla částku 27 500 Kč, žalovaná na svůj dluh žalobkyni uhradila minimálně 29 283 Kč, přičemž tato skutečnost byla mezi stranami nesporná. Žalobkyně tak nemá právo na úhradu žádné částky.

32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu ve zbývající části po jejím zpětvzetí zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

34. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).