11 C 339/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 115 970,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 274 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 65 696,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 96 878 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 159 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 9. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 115 970,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 3. 6. 2024. Na základě této smlouvy byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 297 526 Kč sestávající ze zapůjčené částky a dále obchodní úrok ve výši 140 610 Kč a administrativní poplatek ve výši 83 916 Kč, a to v 83 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a v závěrečné splátce ve výši 3 291 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 7. 2024. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a ocitl se tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce, proto žalobkyně ke dni 25. 7. 2025 smlouvu zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 70 410 Kč, neuhrazených obchodní úroků za dobu do dne sjednané splatnosti ve výši 18 476 Kč, neuhrazených měsíčních poplatků za správu půjčky ve výši 7 992 Kč, úroku z prodlení v celkové souhrnné výši 3 471,35 Kč, smluvních pokut v celkové výši 12 920,85 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 700 Kč. Dále se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 96 878 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 19. 11. 2025 č. j. 11 C 339/2025-32, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 16. 12. 2025 sdělila, že při ověřování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného a vlastních scoringových systémů. Dále zjistila, že příjmy žalovaného činí 28 551 Kč měsíčně, jeho výdaje pak činí 13 876,61 Kč měsíčně, z nichž 500 Kč tvoří výdaje na bydlení a 8 000 Kč splátky dalších úvěrů. Uvedené skutečnosti ověřovala z výpisů z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky a formuláře příjmu a výdajů, které soudu rovněž předložila.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. K projednání věci soud nařídil na den 19. 2. 2026 jednání, ke kterému se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného. Na jednání nařízené na 28. 4. 2026 se nedostavil žádný z účastníků.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 3. 6. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázovou zápůjčku ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal, že zápůjčku žalobkyni vrátí v 84 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a s poslední splátkou ve výši 3 291 Kč. Mimo zapůjčené částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39 % ročně a další administrativní poplatky v konečné výši 224 773 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 297 773 Kč.

9. Z listiny označené jako Čestné prohlášení o příjmech a výdajích soud zjistil, že v tomto žalovaný uvedl že je zaměstnání u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč, jako své měsíční výdaje uvedl 8 000 Kč na splátky půjček, 3 000 Kč na výdaje domácnosti a 1 000 Kč jako náklady na bydlení.

10. Z elektronického výpisu informací soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů.

11. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla na bankovní účet č. , č. účtu, dne 3. 6. 2024 odeslána částka 73 000 Kč.

12. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.

13. Z výplatní pásky soud zjistil, že v dubnu 2024 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 29 116 Kč.

14. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období březen až květen 2024 soud zjistil, že za dané období činily příjmy žalovaného na tomto účtu 175 213,13 Kč a výdaje 175 197,66 Kč. Konkrétně pak v březnu byla žalovanému vyplacena mzda 27 310 Kč, dalších 26,50 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto účtu z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 1 770 Kč. V dubnu byla žalovanému vyplacena mzda 39 608 Kč, dalších 15 300 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto dalšího bankovního účtu žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 9 380 Kč. V květnu byla žalovanému vyplacena mzda 28 551 Kč, dalších 6 936,61 Kč bylo zasláno ve prospěch tohoto dalšího bankovního účtu žalovaného a žalovaný vydal na sázkové hry nejméně 52 261 Kč.

15. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky žalobkyni celkem 22 726 Kč.

16. Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných splátek.

17. Z listiny datované ke dni 29. 7. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění zápůjčky a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 106 660,55 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 111 534,12 Kč.

19. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 3. 6. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky ve výši 73 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí společně s úroky a poplatky v 83 měsíčních splátkách po 3 545 Kč a s poslední splátkou ve výši 3 291 Kč, celkem 297 773 Kč. Žalovaný zaplatil ve prospěch žalobkyně celkem částku 22 726 Kč.

20. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud pro věc jakkoli rozhodné skutečnosti.

21. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

29. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 6. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného, která ověřovala prostřednictvím výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu, lustrací ve veřejně dostupných databázích a pomocí vlastních scoringových modelů. Žalobkyně soudu rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného za 3 měsíce před uzavřením smlouvy. Žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená žalobkyní, již soudu nepředložila.

30. Soud tak konstatuje, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl jeho příjem výše uvedenými výpisy ověřen řádně, když závěry žalobkyně o průměrné mzdě žalovaného ve výši 28 551 Kč korespondují se zjištěními soudu. Zároveň je však zapotřebí dodat, že žalobkyně nedostatečně posoudila výdajovou stránku žalovaného, když tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti rovněž zkoumat a následně zohlednit. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalovaného, nicméně z těchto výpisů je na první pohled patrné, že žalovaný se účastní sázkových her, když především v měsíci předcházejícím uzavření smlouvy o zápůjčce jeho výdaje na sázky téměř dvojnásobně přesáhly jeho příjem ze mzdy. Rovněž je z těchto výpisů patrné, že žalovaný má přinejmenším další jeden bankovní účet, jehož historii však žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti neprověřovala nebo tuto skutečnost soudu zamlčela. Žalobkyně se rovněž nezabývala dalšími případnými závazky žalovaného, když sám žalovaný uvedl, že má další splátkové povinnosti ve výši 8 000 Kč, což je částka, která ve vztahu k příjmu žalovaného a k jeho nadměrným výdajům na sázky přinejmenším alarmující. Stejně tak nebyly prověřovány náklady na bydlení žalovaného, které se v žalovaným tvrzené částce 500 Kč měsíčně jeví být zcela nevěrohodnými. Soud proto postup žalobkyně považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interních listin bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací, v daném případě především bez bližších zjištěních o výdajích a závazcích žalovaného a rovněž i o všech jeho bankovních účtech. Ze zjištěných skutečností, jak tyto žalobkyně předestřela soudu, tudíž nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen zápůjčku splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami, které již byly přiloženy k samotné žalobě. Další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

31. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 3. 6. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 50 274 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (73 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (22 726 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. Ve zbývající části, tj. co do částky 65 696,20 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 96 878 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

35. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 4 640 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 159 Kč (výrok IV.).