11 C 65/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 16 360 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 960 Kč od 17. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 25. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 960 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č.hodnota-Anonymizováno uzavřené mezi účastníky dne 20. 1. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na částku 20 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal mimo vrácení zapůjčené částky zaplatit žalobkyni i souhrnný poplatek 16 360 Kč, to vše v opakujících se týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Poplatek sestává z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, z nákladů na jízdy s tím spojené, z administrativního zpracování úvěru, ze zavedení do systému účtování, z tisku a zhotovení potřebných dokumentů a dalších. Nejedná se však o sjednaný úroky úvěru, nýbrž o poplatky za zpracování a vedení úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla řádně posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií žalovaného u žalobkyně, čestným prohlášením žalovaného, vlastních odborných vědomostí obchodního zástupce žalobce a kontrolou předložených dokumentů. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 19 400 Kč, nicméně úvěr splácel nepravidelně, a z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 16. 3. 2023 zesplatnila. Dlužná částka sestává z 83,47 % z nesplacené jistiny a z 16,53 % z úroku za poskytnutí úvěru. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 17. 3. 2023 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 4. 2. 2025 č. j. 11 C 65/2025-17, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 20. 2. 2025 zopakovala skutečnosti již uvedené v žalobě a dále soudu předložila 2 kopie výplatních pásek žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 20. 1. 2022 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 6 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 606 Kč s úhradou první splátky dne 27. 1. 2022.

8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný si zapůjčil uzavřením smlouvy o úvěru od žalobkyně 20 000 Kč a zavázal se vrátit jí částku 36 630 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč.

9. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že v této žalovaný vyplnil své osobní údaje a dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor u společnosti P-D Refractories CZ a.s. s měsíčním výdělkem 29 086 Kč. Své měsíční výdaje pak vyčíslil na částku 9 232 Kč.

10. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2021 soud zjistil, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného 34 570 Kč a byly z něj provedeny srážky ve výši 18 906 Kč.

11. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2021 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 25 647 Kč.

12. Z listiny označené jako informace o smlouvě: 13-434155 soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 19 400 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně k témuž dni zesplatnila celý úvěr a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 19 400 Kč.

14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 16 360 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v pravidelných splátkách. Dopisem ze dne 17. 7. 2024 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 19 400 Kč.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

23. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z následujícího odstavce § 86 ZSÚ, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného totiž vycházela pouze z lustrací ve veřejně dostupných databázích, dvou výplatních pásek a tvrzení žalovaného. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v daném případě spoléhala především na tvrzení žalovaného, nicméně tato samotná nemohou bez dalších zjištění obstát. Ačkoli žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky z období předcházejícího podpisu úvěrové smlouvy, ani v takovém případě nelze uzavřít, že by vylo možné přijmout závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, tím spíše, že v měsíci listopadu byly ze mzdy žalovaného provedeny významné srážky převyšující polovinu čisté mzdy. Bez nahlédnutí do výpisu účtu žalovaného nelze zjistit jeho skutečné měsíční výdaje ani případné závazky, není tak ani jasné, zda žalovaný splácel v dané době více závazků obdobného charakteru. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze zasláním dvou výplatních pásek a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.

24. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 22. 1. 2022 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Na tomto závěru nemohl nic změnit ani rozpor mezi tvrzeními žalobkyně a zjištěními soudu stran sjednaného úroku, když žalobkyně tvrdila, že k poskytnutému úvěru nebyl sjednán úrok, ale pouze poplatky, nicméně ze samotné úvěrové smlouvy vyplývají jiné skutečnosti. S ohledem na závěry přijaté stran neplatnosti smlouvy se soud tímto rozporem již dále nezabýval. Z obdobných důvodů se soud již nezabýval rozporem v datu zesplatnění smlouvy o úvěru a výzvy k jejímu doplacení.

25. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v dosud nezaplacené výši a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 600 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni zcela nebo z větší než tvrzené části 19 400 Kč splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že žalovaný na smlouvu zaplatil právě částku 19 400 Kč. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Ve zbývající části, tj. co do částky 16 360 Kč a zákonného úroku z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

28. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111006525. V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.