11 C 68/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41 015,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 32 215,89 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 015,89 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 410 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 6. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 41 015,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 76,03 % ročně, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr lustrací z veřejně dostupných databází SOLUS a NRKI a rovněž z výplatních listů, výpisů z bankovního účtu žalované a fotokopie jejího občanského průkazu. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 20. 10. 2024 zesplatnila. Žalovaná uhradila po dobu trvání smlouvy celkem 28 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 21. 10. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 30. 3. 2026, č. j. 11 C 68/2026-10, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.

4. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby poskytovatelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč s tím, že žalovaná jí vrátí částku celkem 118 752 Kč ve 48 měsíčních splátkách vždy po 2 820 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,03 % ročně.

9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že úvěr žalované byl schválen.

10. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalované poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.

11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná vyčíslila svůj pravidelný měsíční příjem na částku 12 600 Kč a své měsíční výdaje na částku 8 755 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 3 915 Kč. Dále zde žalovaná uvedla, že je zaměstnána od 1. 10. 2022 u společnosti , právnická osoba, .

12. Z listiny označené jako vybrané platby na účtu vystavené bankou , Anonymizováno, . ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalované byla vyplacena za srpen 2023 mzda 14 528 Kč, za červenec 2023 mzda 12 636 Kč, za červen 2023 mzda 10 636 Kč a za květen 2023 mzda 12 999 Kč.

13. Z fotokopie občanského průkazu žalované má soud prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalované.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 37 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalované dne 29. 8. 2023. Z výpisu z bankovního účtu žalované pak soud zjistil, že stejná částka byla následujícího dne na tento účet připsána.

15. Z výpisů nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalované.

16. Z dodatku č. , hodnota, smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2024, soud zjistil, že smlouva je uzavírána na dálku.

17. Z oznámení ze dne 20. 10. 2024 soud zjistil, že k tomuto dni právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalované se splátkami a žalovanou vyzvala, aby neprodleně žalobkyni zaplatila částku 45 709 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

18. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 spolu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni portfolio pohledávek, mezi nimiž je i pohledávka za žalovanou.

19. Z Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že společnost žalobkyně oznámila žalované, že její pohledávka za společností , právnická osoba, . byla postoupena na žalobkyni a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 58 886,33 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.

20. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 37 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí celkem částku 118 752 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, a to ve 48 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaná zaplatila na úvěru ve prospěch žalobkyně celkem částku 28 200 Kč.

21. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

29. V nyní projednávané věci soud v prvé řadě konstatuje, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek na ni byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena. Dále bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela její právní předchůdkyně z bankovních výpisů a výplatních pásek žalované a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně však soudu rovněž předložila výpis z účtu žalované, ale pouze v takovém rozsahu, z něhož bylo patrné, že žalované v měsících květen až srpen 2023 byla vyplácena mzda. Žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená, již žalobkyně soudu nepředložila.

30. Soud tak konstatuje, že při ověřování úvěruschopnosti žalované byl její příjem výše uvedenými výpisy ověřen, když závěry žalobkyně o průměrné mzdě žalované ve výši 12 600 Kč odpovídají zjištěním soudu. Zároveň je však zapotřebí dodat, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila výdajovou stránku žalované, když tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti rovněž zkoumat a následně zohlednit. Společnost , právnická osoba, . nezkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalované, pouze se spokojila s výpisy potvrzujícími připsání mzdy na její bankovní účet, nikoliv s úplným výpisem bankovního účtu. Soud proto konstatuje, že takto izolovaně získané informace z výpisu z bankovního účtu nemohou být dostatečné. Pouze úplným nahlédnutím do bankovní historie žadatele o spotřebitelský úvěr si lze učinit úplný a jasný závěr o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, protože pouze z takového zdroje má poskytovatel úvěru nejlepší možnost získat nejobjektivnější informace o hospodaření spotřebitele a následně tedy i tom, zda bude při stávajících podmínkách v silách spotřebitele úvěr splácet. Pro soud rovněž není dán věrohodný závěr o dalších výdajích žalované ve výši 3 915 Kč na bydlení a 4 840 Kč na další osobní náklady. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud postup její právní předchůdkyně považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalované pouze na základě interních listin a modelů bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaná byla schopna úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však nereagovala. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

31. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 29. 8. 2023 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 8 800 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalované (37 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaná zaplatila (28 200 Kč). Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.

32. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 32 215,89 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 015,89 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

34. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 641 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 410 Kč (výrok IV.).