11 C 91/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 87 614 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 232 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 26 382 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 620,11 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 84 921 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 5 651,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 86 651 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 4 101,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 876 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 23. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení 87 614 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. SSU24/103081 uzavřené mezi účastníky 27. 7. 2024. V žalobě uvedla, že na základě předmětné smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč za účelem nákupu zboží. Žalovaná se smlouvou zavázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatí spolu s úrokem ve výši 24,82716 % ročně, a ro ve 48 měsíčních splátkách po 2 971 Kč. Celkově se žalovaná zavázala uhradit 142 608 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy na základě kontroly žalované posouzením její příjmové a výdajové stránky a v externích registrech a databázích. Žalovaná porušila sjednané podmínky splácení úvěru a na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem žalobkyni uhradil pouze 28 768 Kč. S ohledem na prodlení žalované se splácením úvěru žalobkyně dne 12. 9. 2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka pak sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 73 466 Kč, dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 11 455 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 963 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 8 620,11 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 84 921 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 651,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 86 651 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 4. 5. 2026, č. j. 11 C 81/2026-10 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětných smluv o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 15. 5. 2026 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě tvrzení žalované a z výpisů z databází NRKI a SOLUS.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené dne 27. 7. 2024 mezi žalobkyní coby poskytovatelem úvěru a žalovanou coby klientem soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky za účelem koupě automobilu ve výši 90 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,82716 % ročně. Žalovaná se tak zavázala splatit celkem 142 608 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 971 Kč.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a matričního listu klienta soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je důchodkyně, bydlí v podnájmu a její příjem činí 22 498 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 4 500 Kč.

10. Z listiny označené jako saldo úvěrové smlouvy č. Anonymizováno soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 28 768 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 87 614 Kč. Tato výzva dle přiloženého podacího archu byla žalované odeslána dne 15. 9. 2025.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 97 964,78 Kč. Tato výzva dle přiloženého podacího archu byla žalované odeslána následujícího dne.

13. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.

14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 27. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 90 000 Kč za účelem koupě automobilu. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že poskytnuté finanční prostředky bude splácet spolu s úrokem ve výši 24,82716 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 971 Kč. Žalobkyni však uhradila pouze částku 28 768 Kč. Dne 12. 9. 2025 žalobkyně úvěrovou smlouvu zesplatnila.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

23. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 7. 2026 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.

24. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z tvrzení žalované a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Jediné listiny vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované jsou však vlastní interní listiny žalobkyně a její závěry o schopnosti žalované úvěr splatit pochází pouze z tvrzení žalované, aniž by tato tvrzení byla následně ověřována. Takový postup pak soud hodnotí jako nedostatečný. Při zkoumání úvěruschopnosti je nezbytné aktivně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pouze úplným nahlédnutím do bankovní historie žadatele o spotřebitelský úvěr si lze učinit úplný a jasný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, protože pouze z takového zdroje má poskytovatel úvěru nejlepší možnost získat nejobjektivnější informace o hospodaření spotřebitele a následně tedy i tom, zda bude při stávajících podmínkách v silách spotřebitele úvěr splácet. Takto však žalobkyně v daném případě neučinila, když se pouze spokojila s tvrzeními žalované, že její příjem činí 22 498 Kč z důchodu a další příjem domácnosti je 40 000 Kč. Žádné z těchto tvrzení však nebylo prokázáno, resp. Žalobkyně žádný důkaz o pravdivosti těchto skutečností soudu nepředložila. Pro soud rovněž není dán věrohodný závěr o výdajích žalované ve výši 4 500 Kč, kdy takto vyčíslené výdaje se soudu jeví být zcela nepravdivé. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalované pouze na základě interních listin a modelů bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaná byla schopna úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami, které již byly přiloženy k samotné žalobě. Další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 27. 7. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 61 232 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalované (90 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaná zaplatila (28 768 Kč). Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.

26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Ve zbývající části, tj. co do částky 26 382 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 620,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 651,30 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 84 921 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 86 651 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

28. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 58 %, žalovaná byla úspěšná z 42 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 16 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 22 785,10 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), v zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) á 4 620 Kč. Ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 15 210 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 194,10 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 3 505 Kč a jeho doplatku ve výši 876 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 18 % činí celkovou částku 4 101,32 Kč (výrok III.).

29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 3 505 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 876 Kč (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111009126. V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.