11 C 96/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 224 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 176 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 176 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 2. 6. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 18 176 Kč sestávající ze zapůjčené částky a poplatku ve výši 5 376 Kč ve 3 měsíčních splátkách. Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet zápůjčku tím, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila dle předložených dokumentů. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil včas, když uhradil pouze 2 848 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny a poplatku ve výši 18 176 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 4. 9. 2025 do zaplacení. Smluvní pokuta byla uhrazena započtením úhrady žalovaného.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 12. 5. 2026, č. j. 11 C 96/2026-10, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala sdělení, že nebude k prověřování úvěruschopnosti doplňovat žádná skutková tvrzení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 6. 2025 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku v celkem třech měsíčních splátkách žalobkyni vrátit spolu se zaplacením poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 376 Kč. V čl. 2.4 si strany ujednaly, že v případě prodlení se splacením zápůjčky či její části žalovaný zaplatí žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V čl. 2.5 smlouvy si strany sjednaly ceník za úkony žalobkyně v případě prodlení žalovaného.

9. Z výpisu běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 2. 6. 2025 byla z tohoto bankovního účtu na bankovní účet žalovaného zaslána částka 12 800 Kč.

10. Z upomínek ze dne 6. 7. 2025 a 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky dlužných splátek.

11. Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě ze dne 5. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni smlouvu o zápůjčce zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 20 019 Kč.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že dne 2. 6. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol připsána částka 12 800 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 21 562 Kč. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.

14. Z dalších listin soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.

15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 6. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 12 800 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí ve 3 měsíčních splátkách a současně jí zaplatí částku 5 376 Kč představující poplatek ze zápůjčky. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně, žalobkyně celou smlouvu ke dni 5. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutou zápůjčku částku 2 848 Kč.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

24. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 6. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála, ke zkoumání úvěruschopnosti pouze obecně uvedla, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na dle předložených dokumentů. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Nadto soudu tyto listiny ani nepředložila, a to ani přesto, že k tomuto byla výslovně vyzvána. Žalobkyně na tuto výzvu sice reagovala, ale žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými listinami žalobkyně nedisponuje. Na základě tohoto pak leze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit majetkové poměry žalovaného. Tudíž nebyla naplněna podmínka, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 2. 6. 2025 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 9 952 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (12 800 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (2 848 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Ve zbývající části, tj. co do částky 8 224 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 176 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.

28. Žalobkyně ve věci byla převážně neúspěšná (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí), právo na náhradu nákladů řízení tudíž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok III.).

29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111009626. V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.