11 C 98/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 452 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 140 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 452 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 274 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 28. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 452 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 7. 2024 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (tehdy vystupující pod obchodní firmou právnická osoba). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Smluvní úrok žalobkyně požaduje jen za jeden měsíc od čerpání úvěru. Žalovaný se zároveň zavázal, že v případě prodlení se splacením úvěru uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v níž se ocitne v prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prokázáním vlastnictví bankovního účtu a prostřednictvím služby Kontomatik UAB. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr navzdory zaslaným upomínkám, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 10. 11. 2024 zesplatnila. Celkově žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 9 688 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává po odečtení dílčích úhrad z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 7 452 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 27 452 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 13. 5. 2026, č. j. 11 C 98/2026-9 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.

4. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno uzavřené mezi společností právnická osoba coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že na základě předmětné smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný bude splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Ve smlouvě si smluvní strany dále sjednaly, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru vzniká společnosti právnická osoba právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaný v prodlení.

9. Z fotokopie občanského průkazu soudu zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalovaného.

10. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 9. 7. 2024 platební bránou ThePay soud zjistil, že téhož dne byla z bankovního účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. na bankovní účet žalovaného zaslána částka v celkové výši 20 000 Kč.

11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba. za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že dne 9. 7. 2024 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 20 000 Kč z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

12. Z listiny označené jako oznámení zesplatnění zápůjčky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 10. 11. 2024 zesplatnila předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 47 543,90 Kč.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že touto smlouvou společnost Anonymizováno právnická osoba. postoupila společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. pohledávky z titulu uzavřených smluv o zápůjčce uzavřených mezi společností Anonymizováno právnická osoba. a jejími klienty. Ze seznamu pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že touto smlouvou společnost De Vries právnická osoba. postoupila žalobkyni portfolio pohledávek. Z přílohy č. hodnota soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.

15. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2025 soud zjistil, že společnost Anonymizováno právnická osoba. tímto oznámila žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena žalobkyni.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 56 125,49 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026.

17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a zároveň jí bude platil každý měsíc úrok 40 % z poskytnuté jistiny, dokud jistina nebude splacena. Dne 10. 11. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 23. 1. 2026 byla postupně pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

26. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z prokázání vlastnictví bankovního účtu žalovaného a využitím služby Kontomatik UAB. Takový postup bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností tvrzeními žadatele a jejich řádnému doložení, však soud považuje za nedostatečný. Žalobkyně soudu ani netvrdila žádné další skutečnosti, kterými měla její právní předchůdkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, soud proto usuzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost vůbec nezkoumala. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala a žádné doklady soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými listinami žalobkyně nedisponuje. Na základě tohoto pak leze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit majetkové poměry žalovaného. Tudíž nebyla naplněna podmínka, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 7. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 10 312 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (20 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (9 688 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Ve zbývající části, tj. co do částky 17 140 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 452 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 099 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 274 Kč (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111009826. V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.