15 C 103/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 195 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 195 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 34 195 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 3 585,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 195 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 1. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a následně na základě dodatků poskytl žalovanému další částku 16 000 Kč (6 000 Kč na základě dodatku [číslo] ze dne 28. 1. 2019, 8 000 Kč na základě dodatku [číslo] ze dne 29. 1. 2019 a 2 000 Kč na základě dodatku [číslo] ze dne 30. 1. 2019). Žalovaný se zavázal k zaplacení 4 920 Kč s příslušenstvím, nejpozději do 21. 2. 2019. Žalovaný tak celkově čerpal částku 20 000 Kč, které mu byly poskytnuty na účet. č. [bankovní účet] a následně na účet č. [bankovní účet] Částku měl uhradit spolu s částkou 4 195 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 24 195 Kč, a to jednorázově nejpozději do 21. 2. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 došlo s účinností od 28. 8. 2020 k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni. Postoupená pohledávka činila 34 195 Kč a byla tvořena jistinou 20 000 Kč, smluvní pokutou 10 000 Kč a postoupeným úrokem 4 195 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. dne 21. 2. 2019. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Úrok byl sjednán ve výši 279,83%, RPSN úvěru činila 1 141,2 % Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 4 920 Kč. Ze sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou soud zjistil, že každá upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 50 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. dne 21. 2. 2019. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Úrok byl sjednán ve výši 255,20%, RPSN úvěru činila 1 580,7 % Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 24 195 Kč. Ze sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou soud zjistil, že každá upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 50 Kč.

6. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že dne 28. 1. 2019 zaslal žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč. Následně dne 29. 1. 2019 zaslal žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč a dne 30. 1. 2019 na tentýž účet částku 2 000 Kč.

7. Z listiny KIZAP [číslo] soud zjistil, že jistina činila 20 000 Kč, úrok 4 195 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč. Celková částka činila 34 195 Kč.

8. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 34 195 Kč. Dne 16. 3. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Věřitel poskytl žalovanému úvěr nejprve ve výši 4 000 Kč, který byl následně navýšen až na částku 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 195 Kč v den splatnosti 21. 2. 2019 Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Žalovaný ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně dlužnou částku neuhradil. V řízení bylo rovněž prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni.

10. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) za užití ust. § 1820 a násl. o. z., ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění novel.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinností vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o.z., neboť ji právní předchůdce žalobkyně uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou pomocí prostředků komunikace na dálku a adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 o.z., neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovaným vyvrácena. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradil zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné další jeho úhrady nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o celkovou žalovaným uhrazenou částku, z tvrzení žalobkyně.

17. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty.

18. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22. 1. 2019 s datem splatnosti 21. 2. 2019, tedy na dobu 30 dnů. Procentní sazba úroků byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, resp. Následně ve výši 255,20% ročně, přičemž úrok z celkově poskytnuté částky 20 000 Kč činil 4 195 Kč, tj. 21 % jistiny. V daném případě dospěl soud k závěru, že nelze vycházet z běžných úrokových sazeb poskytovaných bankami v daném období, neboť výše úroku je do značné míry ovlivněna krátkodobostí poskytnutého úvěru. V takových případech lze akceptovat vyšší sazbu smluvních úroků, neboť se jedná o sumu konečnou, která se nebude v průběhu času navyšovat. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaný dostal vyplaceny peníze na svůj účet bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků tedy shledal po právu.

19. Pokud jde o požadovanou výši smluvní pokuty tak i tuto považuje soud za sjednanou v souladu s dobrými mravy. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

20. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a činila 10 000 Kč. Za obecně přijatelnou považuje soud smluvní pokutu maximálně ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a to současně s přihlédnutím k časovému období, za které je požadována. Soud podpůrně přihlédl k ust. § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 122 odst. 2 a 3 tohoto zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Z uvedeného důvodu proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty přiznal.

21. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

23. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí procesně zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 710 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT – po 500 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a písemné podání; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a 250 Kč (jednoduchá výzva k plnění; § 11 odst. 2 písm. h) AT), celkem 1 250 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 325,5 Kč (0,21 x (1 250 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 3 585,5 Kč (1 710 + 1 250 + 300 + 325,5). Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.