15 C 123/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 506 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 549 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zbývající částky 6 942 Kč, částky 1 868 Kč, částky 100 Kč, částky 998 Kč a částky 1 049 Kč a dále úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 26 491 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 26 491 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 491 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 037 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 30 506 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 17. 7. 2023. Na podkladě této smlouvy žalobkyně měla poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s ujednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s jejich hrazením, proto žalobkyně k datu 26. 5. 2024 celý poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný však svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradil ani po zesplatnění. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 26 491 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 868 Kč (část dlužných splátek splatných před zesplatněním úvěru tvořená smluvním úrokem), z účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 100 Kč (poplatek za písemnou upomínku odeslanou žalovanému), ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč účtované za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru splatných před jeho zesplatněním v souladu s čl. IV. bodem 2 písm. c) smlouvy (za prodlení s úhradou každé splátky byla účtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč) a ze smluvní pokuty ve výši 1 049 Kč účtované za prodlení žalovaného se zaplacením zeplatněného zůstatku úvěru po jeho zesplatnění v souladu s čl. IV. bodem 2 písm. b) smlouvy, kdy shora uvedená smluvní pokuta odpovídá sjednané sazbě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 28 359 Kč za dobu od 27. 5. 2024 do 2. 7. 2024. Vedle shora uvedených částek si žalobkyně dále nárokovala zaplacení smluvního úroku ve výši 27,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 491 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 491 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z téže částky od 27. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 27 500 Kč měla být vyplacena ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu, částka 2 500 Kč představující provizi za zprostředkování úvěru pak měla být vyplacena přímo na účet zprostředkovatele, jímž byl jméno FO, adresa, přičemž povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru vyplatit zmíněnou provizi na účet zprostředkovatele byla zakotvena v čl. II. písm. b) smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 27,28 % ročně, a to ve 40 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 150 Kč a které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 8. 2023. Dle čl. IV. bodu 1 písm. d) smlouvy se poskytnutý úvěr nebo jeho část měl stát splatným v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Splatnost celé zbývající části úvěru v takovém případě měla nastat dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. V čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. V čl. IV. bodu 2 písm. b) smlouvy si pak účastníci sjednali další smluvní pokutu, a to pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným a žalovaný se dostane do prodlení se zaplacením neuhrazeného zůstatku úvěru. V takovém případě byl dle citovaného smluvního ustanovení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dle čl. IV. bodu 4 písm. a) smlouvy měla dále žalobkyně v případě prodlení žalovaného s plněním dluhu plynoucího ze smlouvy právo požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením, a to mimo jiné poplatek za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek ve výši 100 Kč.

5. Z tiskopisu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ z 18. 7. 2023, z čestného prohlášení žalovaného a z internetového výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že je žalovaný zaměstnaný, má příjmy 26 600 Kč měsíčně, příjmy domácnosti činí 68 000 Kč měsíčně. Je ženatý, bydlí v bytě své manželky, splácí hypoteční úvěr po 4 900 Kč měsíčně. Náklady na bydlení činí 8 900 Kč. Splácí úvěr po 2 400 Kč měsíčně. Nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Z výplatních pásek žalovaného za období květen 2023 a červen 2023 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného v tomto období činil 27 210 Kč.

7. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 18. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v tomto rejstříku s negativním výsledkem.

8. Z výpisu z centrální evidenci exekucí ze dne 18. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v této evidenci s negativním výsledkem.

9. Z výpisu z REPI ze dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v tomto registru. Nebyly nalezeny žádné závazky žalovaného po splatnosti. Žalovaný měl čtyři otevřené úvěrové smlouvy, uzavřené v době od března 2023 do července 2023. Výše úvěrového rámce celkem činila 42 930 Kč.

10. Z potvrzení o provedených platbách předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 19. 7. 2023 zaslal žalovaný ze svého shora uvedeného bankovního účtu ve prospěch bankovního účtu žalobkyně ověřovací platbu 1 Kč, čímž dle příslušných ustanovení shora uvedené smlouvy o úvěru projevil svou vůli být touto smlouvou vázán. Téhož dne žalobkyně vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného částku 27 500 Kč a ve prospěch bankovního účtu zprostředkovatele úvěru částku 2 500 Kč.

11. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z výše uvedené smlouvy uhradil celkem 7 951 Kč.

12. Z upomínky ze dne 24. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru a upozornila jej na riziko zesplatnění úvěru.

13. Z dopisu z 26. 5. 2024, který byl dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslán žalovanému téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru se dnem odeslání uvedeného dopisu stává jednorázově splatným celý jeho dluh z předmětné smlouvy, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 28 359 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 046 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč ve lhůtě deseti dnů od odeslání dopisu. Současně sdělila žalovanému, že tento dopis pro případ neuhrazení dluhu představuje předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř., a poučila jej o možnosti následného soudního vymáhání dluhu.

14. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč měla vyplatit ve prospěch bankovního účtu žalovaného a částku 2 500 Kč ve prospěch účtu zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 27,28 % ročně, tj. celkem částku 46 000 Kč, a to prostřednictvím 40měsíčních splátek po 1 150 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 8. 2023. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru nebo její části delšího, než dva měsíce je žalobkyně oprávněna úvěr jednorázově zesplatnit. Dále byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 499 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou tohoto zůstatku. Ve smlouvě dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky úvěru nebo její části delšího než dva měsíce. V takovém případě mělo k zesplatnění dojít dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému písemné oznámení o zesplatnění. Dopisem ze dne 26. 5. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradil 7 591 Kč.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“).

16. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Ust. § 9 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

24. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Omezila se pouze na sdělení žalovaného, jaké jsou jeho výdaje, nechala si předložit výplatní lístky žalovaného za měsíc květen a červen 2023, a provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru platebních informací. Tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů nebyla ničím podložena, např. výpisem z účtu. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně soudu předložila pouze výpis z REPI. Dle názoru soudu žalobkyně neměla k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohla před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přesto mu úvěr poskytla.

25. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 19 549 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh se shora uvedené smlouvy uhradil 7 951 Kč (27 500 Kč – 7 951 Kč = 19 549 Kč).

26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 942 Kč, částky 1 868 Kč, částky 100 Kč, částky 998 Kč a částky 1 049 Kč včetně požadovaného příslušenství žalobu výrokem II. zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 30 506 Kč s příslušenstvím, žalobě bylo vyhověno pro částku 19 549 Kč a žaloba byla pro částku 10 957 Kč včetně požadovaného příslušenství zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 64 % ku 36 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 28 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 500 Kč za úkon, tj. 3 x 500 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 526 Kč, celkem 3 704 Kč. Úkon žalobkyně za doplnění tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti (ve kterém žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které by již neobsahoval návrh) nepovažoval soud za úkon, za který by žalobkyni přiznával náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má nárok na zaplacení 28 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 037 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.