15 C 124/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno příjmení anonymizována tři slova , příjmení jméno , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 170 Kč</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 11 170 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,50% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,75% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,25% ročně z částky 11 170 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>-) se zákonným úrokem z částky 11 170 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 3 830 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků ve výši 3 610 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 4. 2007, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 25 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 4. 2008. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze částku 6 830 Kč, která byla cele započtena na poplatek. Dlužná výše poplatku proto činila 3 610 Kč, dlužná výše jistiny 15 000 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 (jednalo se o smlouvu s přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], který pohledávku získal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 od původního věřitele žalované, tj. [právnická osoba] [anonymizováno]). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 4. 2007 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 440 Kč, celkem tedy částku 25 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy.

4. Součástí smlouvy o půjčce pak byli i smluvní podmínky smlouvy o půjčce, ze kterých z čl. 1 vyplývá sazba RPSN ve výši 206,8% při stanovených 53 splátkách. Dle čl. 8 smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na přechodného věřitele [právnická osoba] [anonymizováno] a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne 29. 7. 2015.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno], oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 19. 9. 2018.

8. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné pohledávky, a to nejpozději do 21. 4. 2021. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 14. 4. 2021.

9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o půjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 6 830 Kč, přičemž dle žalobkyně byla celá tato částka alokována na poplatek, jehož dlužná výše činí 3 610 Kč.

10. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) postupoval soud v případě smlouvy o půjčce podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

12. Uzavřená smlouva o půjčce se řídí ust. § 657 a násl. obč. zák., ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

13. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí půjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 10 440 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 15 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 69,6% (za 53 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá půjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal.

18. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 6 830 Kč na uvedenou půjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou půjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 10 440 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 69,6% půjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, tj. v částce 7 440 Kč (10 440 – 3 000), proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 11 170 Kč (15 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 3 000 Kč – 6 830 Kč, které žalovaná uhradila).

19. Dle názoru soudu žalobkyni dále svědčí i nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., z dlužné jistiny ve výši 11 170 Kč (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 2. 7. 2015.

20. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 830 Kč (15 000 – 11 170) a to včetně kapitalizovaného úroku neboli zbývající části poplatku ve výši 3 610 Kč, a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 300 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a po 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění §11 odst. 1 písm. h) AT), celkem tedy 750 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 220,5 Kč (0,21 x (750 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 270,5 Kč (1 000 + 750 + 300 + 250,5). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 000 Kč. Žalobkyni však bylo vyhověno pouze co do částky 11 170 Kč, žaloba byla pro částku 3 830 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 74% ku 26% ve prospěch žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 48% ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 090 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.