15 C 134/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 657 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 595,50 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 441 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 250 Kč,</b> <b>-) s úrokem 19,98 % ročně z částky 2 595,50 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 595,50 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 14 061,50 Kč, jakož i kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 657 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o půjčce [číslo] ze dne 17. 5. 2013 (dále jen„ smlouva A“) a [číslo] ze dne 15. 11. 2013 (dále jen„ smlouva B“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [IČO] a žalovanou. Na základě smlouvy A právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 869 Kč Celkem měl tedy žalovaný původnímu věřiteli vrátit částku 23 869 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2014 Poslední splátku uhradil žalovaný dne 23. 2. 2016. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 5. 2017. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 13 004,50 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 864,50 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 628 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 236,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 131,98 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 643,19 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 628 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 628 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Na základě smlouvy B právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 688 Kč Celkem měl tedy žalovaný původnímu věřiteli vrátit částku 14 688 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2015. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 5. 2017. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 792,50 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 534 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 258,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 603,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 332,03 Kč, úroků ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 3 534 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 534 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy A soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 869 Kč, celkem tedy částku 23 869 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, resp. 387 Kč v případě poslední splátky. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 660 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 471 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6 738 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že převzal při podpisu smlouvy celou výši uvedené půjčky. Součástí smlouvy o půjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činilo 63,93 %, úrok pak 19,98 % ročně.

4. Smlouva B o půjčce nebyla soudu navzdory výzvě ze dne 12. 5. 2021, č. j. 15 C 134/2021-32 předložena.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávky za žalovaným postoupila současné žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 15. 6. 2017.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 19. 2. 2018 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 21 583,17 Kč nejpozději do 26. 2. 2018. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávek, poučila ho o postoupení pohledávek a dále žalovaného poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávek budou tato vymáhány soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 19. 2. 2018.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dvě smlouvy o půjčce, na základě nichž žalobkyně poskytla v případě smlouvy A žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 398 Kč. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 869 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh na jistinu 6 372 Kč a na souhrnný poplatek 6 632,50 Kč, neboť dluh na jistině činil 6 628 Kč a dluh na souhrnném poplatku 4 236,50 Kč Celkem tedy uhradil 13 004,50 Kč. Dlužná částka tedy činí v žalobě uváděných 10 864,50 Kč. V případě smlouvy B žalobkyně navzdory výzvě okresního soudu ze dne 12. 5. 2021, č. j. 15 C 134/2021-32, nedoložila smlouvu o půjčce ze dne 15. 11. 2013 a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Z uvedeného důvodu soud žalobu stran smlouvy B zamítl.

9. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) postupoval soud v případě smlouvy o půjčce podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

11. Uzavřená smlouva o půjčce se řídí ustanovením § 657 a násl. obč. zák., ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

12. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

13. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o půjčce, resp. pouze smlouvu A, neboť smlouvu B žalobkyně nedoložila a žaloba tak byla v tomto směru zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom dospěl k závěru, že smlouva A je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí půjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a jsou proto v této části neplatné. Pokud se týká smlouvy A a poplatku ve výši 10 869 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 13 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83,6% (za 60 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Ohledně ve smluvních podmínkách uváděného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky v případě smlouvy A ve výši 2 600 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy A poskytla žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem 10 869 Kč, celkem se zavázal zaplatit 23 869 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný kromě částky 13 004,50 Kč na uvedenou půjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou půjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 10 869 Kč, je dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 83,60% půjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 2 595,50 Kč (15 600 jako součet půjčky a soudem stanoveného poplatku – 13 004,50 Kč, které žalovaný uhradil). Jelikož soudem stanovený poplatek činí 2 600 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 6 632,50 Kč, uhradil tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 4 032,50 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 6 628, jejíž výše tak činí uvedených 2 595,50 Kč (6 628 – 4 032,50).

18. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl ve smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy a z článku 4 a 20 smlouvy vyplývá, že v případě prodlení se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 19,98% ročně pro celou dobu trvání smlouvy (smlouva A). Žalobkyně tedy podle názoru soudu má v případě smlouvy A nárok i na běžící smluvní úrok 19,98% z dlužné jistiny 2 595,50 Kč, ode dne 8. 7. 2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, a to do data postoupení pohledávky, tj. dne 15. 5. 2017 v kapitalizované výši 441 Kč. Jelikož se žalovaný ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,05 % (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 2 595,50 Kč za období od 2. 3. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 15. 5. 2017 v kapitalizované výši 250 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení. V případě smlouvy B jak shora uvedeno nárok na zaplacení jakékoliv částky nevznikl, neboť svá tvrzení neprokázala.

19. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 269 Kč (v případě smlouvy A) a 5 792,50 Kč (v případě smlouvy B), celkem tedy v částce 14 061,50 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

20. Pokud jde o výrok III. tohoto rozsudku, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 32 Kč, neboť žalobkyně se původně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, který však vydán nebyl. Soudní poplatek, který žalobkyně uhradila, činil 1 290 Kč, správně však s odkazem na Položku 2 bod. 2 resp. Položku 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl soudní poplatek činit 1 613 Kč. Rozdíl tak činí 323 Kč, které, jak shora uvedeno, je žalobkyně povinna doplatit na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 657 Kč, přiznáno jí však bylo pouze 2 595,50 Kč. Žalobkyně tak zaznamenala úspěch v 16%, žalovaný naopak v 84%. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 68%. Žalovaný však byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak v souvislosti s řízením nevznikly. Z uvedeného důvodu rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.