15 C 144/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 69 005 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 595 Kč spolu s náklady řízení ve výši 6 907 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyni domáhá zaplacení dalších 14 235 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 830 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, dále co do částky 8 175,18 Kč, a dále úroku ve výši 66,28 % ročně z částky 49 773,73 Kč od 25. 4. 2024 do 18. 5. 2024 ve výši 2 113,44 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 49 773,73 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2024 dosáhne částky 172 108 Kč, zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 005 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne 19. 12. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok, jehož sjednaná výše činila 66,28 % ročně, to vše ve sjednaných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek, kdy na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze dne 14. 2. 2024 částku 3 405 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou k datu 23. 4. 2024 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Tímto zesplatněním přirostly doposud nezaplacené úroky k nesplacené jistině úvěru a žalovaný tudíž k okamžiku zesplatnění dlužil na tzv. nové jistině úvěru celkem 57 981,13 Kč. Žalovaná částka sestávala z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57 981,13 Kč, smluvních pokut za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 998 Kč účtovaných dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou v pořadí první až třetí splátky úvěru, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou první až třetí splátky úvěru v celkové výši 600 Kč účtované dle bodu 6.2. smlouvy a ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 8 175,18 Kč, která odpovídala shora uvedené denní sazbě z dlužné nové jistiny úvěru za období od 25. 4. 2024 do 13. 9. 2024, a z dlužných úhrad za sjednané pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr v celkové výši 1 251 Kč (celkem tři měsíční splátky za pojištění po 417 Kč). Žalobkyně si dále nárokovala smluvní úrok v nominální sazbě dle smlouvy (66,28 % ročně) z původní nesplacené jistiny úvěru za dobu od prvního dne následujícího po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu ze smlouvy (tj. od 19. 5. 2024), do 90. dne trvání prodlení žalovaného, za následující období od do zaplacení pak v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění požadovala smluvní úrok odpovídající sazbě zákonného úroku z prodlení dle příslušných právních předpisů. V neposlední řadě se pak domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 60 830 od 25. 4. 2024 do zaplacení.

2. U jednání, které se ve věci konalo dne 22. 10. 2024, žalobkyně na podané žalobě setrvala s tím, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prokázána. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 66,28 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 405 Kč. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 143 424 Kč. V bodě 6.1. smlouvy bylo obsaženo ujednání, podle něhož měl žalovaný být v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty měla být žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně bude mít v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s tímto prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení v trvání alespoň 15 dnů. Dle bodu 6.3. smlouvy pak v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy. V rámci této smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, , uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a , právnická osoba, . jako pojistitelem. Měsíční úhrada za pojištění byla sjednána v částce 417 Kč měsíčně.

4. Z listiny s názvem hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně při posuzování žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 31 000 Kč, výdaje včetně nákladů na bydlení má ve výši 9 479 Kč měsíčně. Splácí úvěr u žalobkyně po 7 328 Kč měsíčně.

5. Z písemného prohlášení z 19. 12. 2023 se podává, že žalovaný vůči žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru mimo jiné prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný rovněž prohlásil, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., proti jeho osobě nebyl podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl takový návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

6. Z potvrzení o příjmu ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného v době od 1. 9. 2023 do 31. 11. 2023 činil 31 070 Kč.

7. Z potvrzení o provedené platbě vzal soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho účet dne 13. 12. 2023 připsána částka 34 893 Kč od jeho zaměstnavatele.

8. Z potvrzení o vlastnictví účtu ze dne 18. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem účtu č. , č. účtu, .

9. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze 15. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v tomto systému.

10. Z potvrzení o vyplacení peněžních prostředků předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 12. 2023 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. 02631008016/3030 částku 50 000 Kč.

11. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil dne 14. 2. 2024 částku 3 405 Kč.

12. Z dopisů z 20. 3. 2024 a 18. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného celkem dvakrát písemně vyzvala k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že v případě jejich nezaplacení dojde k 65. dni prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek k zesplatnění úvěru.

13. Z oznámení z 23. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o tom, že v důsledku jeho prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru došlo k zesplatnění úvěru, a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 60 830 Kč, který měl sestávat ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 49 773,73 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 207,40 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a úhrad za pojištění ve výši 1 251 Kč. Dluh měl žalovaný dle uvedeného oznámení uhradit nejpozději do deseti dnů od data jeho odeslání14. Z předžalobní výzvy ze 20. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 60 830 Kč s příslušenstvím a běžící smluvní pokuty, který měl žalovanému vzniknout na základě shora uvedené úvěrové smlouvy, a upozornila ho, že pokud tento dluh neuhradí nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

15. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 66,28 % ročně, v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 405 Kč. Ve smlouvě dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru nebo její části delšího než 65 dní. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 499 Kč za každou splátku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou tohoto zůstatku. V rámci této smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, měsíční úhrada za pojištění byla sjednána v částce 417 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 23. 4. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradil 3 405 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“).

18. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle ust. § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Ust. § 9 z.s.ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

24. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Omezila se pouze na sdělení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a výdaje, prohlášení žalovaného o jeho dluzích, nechala si předložit potvrzení o příjmu žalovaného o jeho průměrném čistém měsíčním výdělku v době od 1. 9. 2023 do 31. 11. 2023 a potvrzení o připsání jedné jeho výplaty a provedla lustraci žalovaného v NRKI. Tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů a dluhů nebyla ničím podložena, např. výpisem z účtu. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně soudu předložila pouze výše uvedené listiny, které byly již připojeny k žalobě. Dle názoru soudu žalobkyně neměla k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohla před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přesto mu úvěr poskytla.

25. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 46 595 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh se shora uvedené smlouvy uhradil 3 405 Kč (50 000 Kč – 3 405 Kč = 46 595 Kč).

26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 14 235 Kč a částky 8 175,18 Kč včetně požadovaného příslušenství žalobu výrokem II. zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 69 005 Kč s příslušenstvím, žalobě bylo vyhověno pro částku 46 595 Kč a žaloba byla pro částku 22 410,18 Kč včetně požadovaného příslušenství zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 67,5 ku 32,5 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 35 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 451 Kč, který dosud nebyl zaplacen, a z nákladů jejího zastoupení ve výši 16 283,60 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 11 700 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání dne 22. 10. 2024) po 3 900 Kč podle § 7 bod 5 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 písm. b) cit. vyhl., tedy celkem paušální náhrady ve výši 900 Kč. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náklady spojenými s cestou zástupkyně žalobkyně k jednání konanému 22. 10. 2024 ve výši jedné poloviny (účast u dvou jednání), kterou absolvovala na trase , adresa, , na níž ujela celkem , hodnota, km osobním vozem tov. zn. Chevrolet s průměrnou spotřebou nafty 6,8 l/100 km. Sazba základní náhrady za použití vozidla (5,60 Kč/l) a průměrná cena pohonných hmot (38,20 Kč/l benzinu 95 oktanů), z nichž je třeba při výpočtu výše cestovních výdajů vycházet, se řídí vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb. Při zohlednění uvedených částek činily výdaje spojené s cestou zástupkyně žalobkyně k jednání soudu celkem 557,50 Kč (136 * 5,6 + 1,36 * 6,8 * 38,20 = 1115 : 2 = 557,50. Zástupkyni žalobkyně rovněž podle § 14 odst. 3 AT náleží náhrada za promeškaný čas cestou k jednání ve výši jedné poloviny (účast u dvou jednání) - 100 Kč za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě, tedy celkem ve výši 300 Kč (6 * 100 Kč : 2). Shora uvedené částky v celkové výši 13 457,50 Kč je pak ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. navýšit o 21% sazbu daně z přidané hodnoty (tedy o částku 2 826 Kč), neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady spojené se zastoupením žalobkyně činily 19 734,60 Kč ( 3 451 Kč + 16 283,60 Kč). Žalobkyně má nárok na 35 % nákladů řízení, tedy na částku 6 907 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 6 907 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud dodává, že žalobkyní nárokovaná odměna za doplnění důkazů nebyla přiznána, neboť se nejednalo o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 citované vyhlášky.

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku