15 C 146/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 069,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 110,15 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 411,015 Kč, do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dalších 32 959 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 694,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 782,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 069,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 13. 3. 2022 mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24,81 % ročně za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 22 432 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 318 Kč. Celkem se žalovaný zavázal v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 32 959 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně v 21 pravidelných týdenních splátkách po 2 999 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 12. 2023. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30. 4. 2022. Ke dni 10. 9. 2022 dlužná jistina činila 29 260,37 Kč a dlužný poplatek 27 808,78 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil na svůj dluh celkem 1 500 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 29. 4. 2024, s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobou uplatněná částka činí 57 069,15 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 29 260,37 Kč a dlužných poplatků ve výši 27 808,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 694,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 782,81 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je zaměstnaný a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 38 470 Kč. Má odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Je svobodný, bydlí u rodičů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 22 432 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního splácení ve výši 3 222 Kč a poplatkem za službu flexibilního splácení ve výši 3 096 Kč v 21měsíčních splátkách po 2 999 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 2 979 Kč. V rámci uvedené smlouvy bylo dále sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, které bylo realizováno přistoupením žalovaného k Pojistné smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a , Anonymizováno, reg. č. , hodnota, , jako pojistitelem. V souvislosti s tímto pojištěním se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 129 Kč měsíčně.

6. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil dne 23. 4. 2022 částku 1 000 Kč a dne 30. 4. 2022 částku 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 30. 5. 2024.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 69 250,81 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému téhož dne.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 13. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 22 432 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního splácení ve výši 3 222 Kč a poplatek za službu flexibilního splácení ve výši 3 096 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky splatit v pravidelných 21měsíčních splátkách po 2 999 s tím, že výše poslední splátky činila 2 979 Kč. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 1 500 Kč. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).

12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

18. Ust. § 9 z.s.ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

20. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně se omezil pouze na sdělení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Z žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného sice vyplývá, že příjmy žalovaného byly ověřeny ze dvou výplatních pásek, toto tvrzení však není podloženo listinnými důkazy. Stejně tak nejsou podloženy žalovaným tvrzené výdaje 5 000 Kč měsíčně. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však soudu žádné takové listiny nepředložila. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohl před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přesto mu úvěr poskytl.

21. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 24 110,15 Kč {30 000 Kč - [(30 000 Kč – 29 260,37 Kč) + (32 959 Kč – 27 808,78 Kč)]}. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že dluh žalovaného na jistině činí 29 260,37 Kč a na dlužných poplatcích 27 808,78 Kč, přičemž výše jistiny činila 30 000 Kč a výše poplatků včetně úroku 32 959 Kč Pokud žalovaný na svůj dluh žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci uhradil více, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten proto vycházel tvrzení žalobkyně.

22. Dle § 87 odst. 1 z.s.ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela nečinný. Soud tak vyšel pouze z listin prokazujících finanční možnosti žalovaného stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 2 600 Kč měsíčně, která by umožnila žalovanému splatit dlužnou částku za deset měsíců, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou.

23. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

24. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 32 959 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 694,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 782,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 29 260,37 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 42 %, žalovaný co do 58 %, nepočítaje v to požadované příslušenství, ohledně něhož žalobkyně nebyla úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 42 % ku 58 % ve prospěch žalovaného. Tomu proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 – 42 = 10). Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.