15 C 154/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 500 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 17. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení dvou smluvních pokut vyplývajícího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 8. 2018. Tvrdila, že na základě této smlouvy pro žalovaného zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to v období do 30. 11. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně dva set top boxy CA MODUL sériových čísel M91623EEB742 a ACK73RWLACO05IDN a rovněž přístupovou kartu [číslo]. Svou povinnost však porušil, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušného smluvního ustanovení právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 5 000 Kč za nevrácení obou zařízení a částky 1 500 Kč za nevrácenou přístupovou kartu. Dne 13. 1. 2019 pak žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu [číslo] na základě které poskytovala žalovanému přístup k internetu, a to až do 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný měl dle smluvních podmínek vrátit zařízení modem TP-link TD-W9970B [číslo]. Jelikož tak neučinil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 16 500 Kč jakožto sumy tří smluvních pokut a ceny nevrácené přístupové karty a dále zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti těchto pokut tak, jak byl stanoven ve výzvě žalobkyně k plnění z 25. 1. 2021, tedy za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 8. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy poskytovala žalovanému službu kombinované televize DIGI TV, přičemž žalovaný se zavázal za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalovanému byla rovněž na podkladě uvedených smluv poskytnuta k užívání dvě koncová zařízení – set top boxy sériových čísel M91623EEB742 a ACK73RWLACO05IDN. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

4. Podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedené set top boxy ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze zařízení, resp. 1 500 Kč Smlouva byla ukončena k 30. 11. 2019. Žalovaná byla dopisem z 5. 11. 2019 žalobkyní písemně vyzvána jednak k vrácení předmětných koncových zařízení, jednak k zaplacení obou smluvních pokut. Dne 13. 1. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací – internetu, přičemž žalovaný se zavázal za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalovanému bylo rovněž na podkladě uvedených smluv poskytnuto k užívání koncové zařízení – modem TP-link TD-W9970B [číslo]. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

4. Podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedený modem, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení. Smlouva byla ukončena k 31. 3. 2020. Celková výši smluvních pokut tak činila 16 500 Kč. Současně byl v uvedeném dopise poučen o tom, že pokud technická zařízení nevrátí a nezaplatí požadované smluvní pokuty, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Dne 25. 1. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

5. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí uzavřené smlouvy rovněž ujednání, podle něhož byla žalovanému poskytnuta k bezplatnému užívání dvě koncová zařízení pro DIGI TV spolu s kartou a dále zařízení pro internet, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Oba požadované nároky na zaplacení smluvních pokut se přitom dotýkají právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě smlouvy o výpůjčce, neboť smluvními pokutami byla utvrzena povinnost žalované vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnutá koncová zařízení. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věcí poskytnutých žalované formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajících ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout.

6. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k 21. 8. 2018, resp. 13. 1. 2019 v případě internetu. Soud tedy vycházel z toho, že mu ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy obě koncová zařízení, která mu byla žalobkyní poskytnuta. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětná zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušného smluvního ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nesplnění uvedené povinnosti, a to ve vztahu ke každému z obou nevrácených koncových zařízení i modemu, tj. ve výši 15 000 Kč a 1 500 Kč za nevrácenou kartu. Celkem tedy 16 500 Kč Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již tyto smluvní pokuty žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 500 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované vzniklo.

7. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.