15 C 161/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 43 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 404 Kč od 1. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 818,51 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 904 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 9 026,27 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 7,36 % ročně z částky 16 404 Kč od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 70 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 16 404 Kč od 23. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 508 Kč a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 13 904 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 3. 2022 dosáhne částky 41 074 Kč.

II. Ve zbývající části, tj. co do částky 15 744 Kč a částky 4 975,73 Kč představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 634 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 650 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 17. 5. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 74,85 % ročně, který měl žalovaný splácet v 24 měsíčních splátkách po 2 443 Kč vždy k 22. dni příslušného měsíce počínaje 22. 6. 2021. Žalovaný zaplatil celkem 15 000 Kč, do prodlení se dostal se 7. splátkou. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 27. 2. 2022 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná částka 30 350,70 Kč (25 987,18 Kč činila dlužná jistina a 4 363,52 Kč představoval úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění). Po dni zesplatnění žalovaný uhradil dne 3. 8. 2022 ještě 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení 2 smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Celková částka za tyto smluvní pokuty činí 998 Kč. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaném, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 800 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 4, 5, 7, 8). Žalobkyně tak požaduje uhrazení částky 29 648 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 148 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 1 626,38 Kč a dále od 4. 8. 2022 do zaplacení z částky 29 648 Kč. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to z částky 30 350,70 Kč od 1. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 4 734,60 Kč a dále z částky 27 850,70 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, požadováno do 7. 7. 2023, ve výši 9 267,40 Kč Celkem tedy žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 14 002 Kč (4 734,60 + 9 267,40). Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny ve výši 74,85 % ročně z částky 25 987,18 od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 1 138,28 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 987,18 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne od 1. 3. 2022 částky 70 358 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy).

2. K jednání nařízenému na 4. 10. 2023 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě setrval, přičemž uvedl, že žalovaný nehradil ničeho nad rámec plateb uvedených již v žalobě. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 17. 5. 2021 a z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 74,84 % ročně (RPSN 106,68 % ročně) splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 443 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 58 632 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 19. 5. 2021 oznámila žalovanému, že úvěr schválila s úrokem 74,85 % ročně a zaslala mu splátkový kalendář.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 30 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě, tj. účet č. bankovní účet dne 18. 5. 2021.

5. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 24. 1. 2022 a 22. 2. 2022 vyzývala k úhradě dlužných splátek.

6. Z oznámení ze dne 27. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění podmínek úvěru tento úvěr ke dni 27. 2. 2022 zesplatnila a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 32 148 Kč.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 8. 2022 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil 8 splátkami celkem 17 500 Kč. Splátka 2 500 Kč byla uhrazena po zesplatnění dne 3. 8. 2022. Následně již neuhradil ničeho. Jednotlivé splátky byly hrazeny dne 7. 7. 2021, 5. 8. 2021, 26. 8. 2021, 12. 10. 2021, 15. 11. 2021, 7. 12. 2021 a 3. 8. 2022. V souvislosti s opožděnými platbami byly žalovanému zaslány upomínky dne 28. 6. 2021, 28. 7. 2021, 29. 9. 2021, 29. 10. 2021, 29. 11. 2021, 28. 12. 2021, 24. 1. 2022 a 22. 2. 2022. Neuhrazená výše pokut činila 998 Kč.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalovaného ze zaměstnání u spol. právnická osoba činí 21 926 Kč. Pokud jde o výdaje, započetla na ně žalobkyně životní minimum ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení u rodičů pak činily 2 603 Kč. Celková výše výdajů tedy činila 6 463 Kč. Volné prostředky tak činily 14 463 Kč.

10. Z výpisů z účtu soud zjistil příjmy žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba za březen 2021 činily 22 237 Kč, za duben 2021 pak 19 695 Kč.

11. Z výpisu registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný nemá žádný příznak. Z výpisu registru NRKI a následného scoringu soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 507, které jej zařadilo do kategorie III, tedy do nízkého rizika a nejlepšího segmentu klientů. Žádný příznak nebyl žalovanému vyplněn.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 443 Kč měsíčně a úrokem ve výši 74,85 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil 17 500 Kč (před zesplatněním 15 000 Kč). Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.

13. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

14. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

15. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že ač žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (s přihlédnutím k výši úvěru, výši měsíční splátky a potvrzení o příjmech žalovaného) tak tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

19. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 74,85 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

21. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

22. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

23. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v květnu 2021, tedy v době uzavření smlouvy, činila 7,36 % ročně. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný dostal vyplaceny peníze na účet, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 7,36 % ročně. Soud přitom vychází např. i ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 7. 2023, č. j. 22 Co 153/2023- 95 Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 74,85 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou sazbu. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 7,36 % ročně, ve výši nad tuto částku považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovená výše úroků ve výši 74,85 % je dle soudu nepřiměřená. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaný splácel úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem 7,36 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 22. 6. 2021 do 27. 2. 2022. Za toto období by činily úroky částku 1 404 Kč. Žalobkyně nicméně k datu zesplatnění vyčíslila dlužnou částku 30 350,70 Kč představovanou dlužnou jistinou 25 987,18 Kč a přirostlým úrokem 4 363,52 Kč. Žalobkyně tak ke dni zesplatnění požadovala částku 30 350,70 Kč, na kterou žalovaný následně dne 3. 8. 2022 uhradil ještě částku 2 500 Kč. Dlužná částka tak nakonec činila 27 850,70 Kč. Nicméně, jak uvedeno soud dospěl k úroku nižšímu, než požaduje žalobkyně. Ke dni zesplatnění celková dlužná částka stanovená soudem činí 16 404 Kč ( (30 000 Kč na poskytnuté jistině + 1 404 Kč jako soudem stanovený úrok) – 15 000 Kč, které již žalovaný uhradil do zesplatnění). S ohledem na úhradu žalovaného ve výši 2 500 Kč dne 3. 8. 2022 pak celková dlužná částka činila 13 904 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal.

24. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. K datu zesplatnění úvěru přibyly k úvěru úroky ve výši 1 404 Kč. Od součtu těchto dvou částek soud odečetl jak shora uvedeno částku 17 500 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Celková dlužná částka tak představuje částku 13 904 Kč (31 404 – 17 500).

25. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., a to ve výši 11,75 % ročně z částky 16 404 Kč od 1. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 818,51 Kč a dále z částky 13 904 Kč ve výši 11,75 % ročně od 4. 8. 2022 do zaplacení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

27. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do splacení celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z jí požadované nové jistiny 25 987,18 Kč od 1. 3. 2022 do 3. 8. 2022 ve výši 4 734,60 Kč. Soud jak shora uvedeno dospěl k jiné výši dlužné jistiny, konkrétně k částce 16 404 Kč Smluvní pokuta 0,1 % denně z této částky za požadované období však představuje nižší částku, konkrétně 2 542,62 Kč. Tuto smluvní pokutu, soud přiznal. Za období od 4. 8. 2022 do 7. 7. 2023 pak žalobkyně z částky 27 850,70 požadovala smluvní pokutu ve výši 9 385,69 Kč (neboť celková požadovaná výše pokuty činila 14 002 Kč). Soud nicméně vycházel z částky 13 904 Kč, přičemž za předmětné období činila výše smluvní pokuty částku 4 685,65 Kč. Zatímco tedy žalobkyně za celkové období od 1. 3. 2022 do 7. 7. 2022 požadovala smluvní pokutu ve výši 14 002 Kč (4 734,60 Kč + 9 385,69 Kč), dospěl soud k smluvní pokutě v nižší výši, konkrétně ve výši 7 228,27 Kč (2 542,62 Kč + 4 685,65 Kč). Smluvní pokutou je však zjevně i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pouty za porušení zaplacení jednotlivých splátek v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované se splátkami ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč). Celková výše smluvní pokuty by tak měla činit 9 026,27 Kč (7 228,27 + 998 + 800). Smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru, což soudem stanovená výše smluvní pokuty splňuje, a jelikož byly splněny podmínky pro její uložení, soud smluvní pokutu ve stanovené výši přiznal.

28. Soud také shledal oprávněným požadavek žalobkyně na přiznání smluvního úroku, ovšem nikoliv ve výši 74,85 % ročně, který soud považuje za nehorázně nepřiměřeně vysoký, nýbrž jak shora uvedeno pouze ve výši 7,36 % ročně. Tento úrok byl žalobkyni přiznán za období od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 z částky 16 404 Kč ve výši 70 Kč. S ohledem na znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náleží dále žalobkyni pouze nárok na úrok požadovaný ve výši 8,5% ročně. Žalobkyně počínaje dnem 23. 3. 2022 požadovala přiznání úroku ve výši 8,5% ročně z částky 25 987,18 Kč do zaplacení ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na úhradu žalovaného dne 3. 8. 2022 činil úrok v požadované výši z částky 16 404 Kč za období od 23. 3. 2022 do 3. 8. 2022 celkem 508 Kč. Následně soud přiznal žalobkyni i nárok na běžící úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 13 940 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení. S ohledem na znění smlouvy pak limit pro smluvní úrok představuje 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy. V kontextu s výše uvedeným by měl tento limit činit částku maximálně 75 985 Kč. Soud vychází pro potřeby tohoto limitu z úvahy, že 7,36 % p. a. úrok z půjčené částky 30 000 Kč představuje za období od 22. 6. 2021 do 22. 5. 2023, na které byla sjednána smlouva částku 4 228 Kč, celkem tedy měl žalovaný max. zaplatit 34 228 Kč, 120 % z částky 34 228 Kč pak představuje právě uvedenou částku 41 074 Kč.

29. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Výrokem II. pak soud rozhodl o tom, že žaloba se ve zbývající části, tj. co do částky 4 150,35 Kč, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, zamítá.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 43 650 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 22 930,27 Kč (13 904 + 9 026,27), naopak byla žaloba zamítnuta pro částku 20 719,73 Kč (15 744 + 4 975,73). Žalobkyně tedy byla úspěšná ohledně 53 % žalované částky, žalovaný ohledně 47 %. Podle rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem má tedy žalobkyně nárok na zaplacení 6 % jí vynaložených nákladů.

32. Náklady řízení žalobkyně byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 183 Kč a odměnou za právní služby. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby § 14b bod 1 bod 3 AT – po 500 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvy; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) celkem 1 500 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a dále o jeden úkon dle § 7 bod 5 AT – po 2 860 Kč (1 500 + (40 x 34)) za účast u jednání soudu dne 4. 10. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), a o náhradu hotových výdajů spojených tímto úkonem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem tedy 4 960 Kč (1 500 + 300 + 2 860 + 300). Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání dle § 14 odst. 3, tj. celkem 600 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činí za ujetých 146 km na trase obec – obec a zpět celkem 1 366,74 Kč {146 x (5,2 + (0,101 x 41,20)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 454,62 Kč (0,21 x (4 960 + 600 + 1 366,74)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 10 564,36 Kč (2 183 + 4 960 + 600 + 1 366,74 + 1 454,62). Jak shora uvedeno, náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 6% z celkové částky, tj. částka 634 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.