15 C 18/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 10 450 Kč od 31. 12. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších částek 8 950 Kč, jakož i kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 835 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 1. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 900 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 25 950 Kč (úvěr 15 000 Kč, náklady úvěru 10 950 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 30. 12. 2018 zesplatnila a požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 222,41 Kč a od 21. 5. 2020 zákonný úrok z prodlení z jistiny 15 000 Kč a 10,89% p. a. úrok z jistiny 15 000 Kč do zaplacení. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 28% z jistiny, úrok je požadován ve výši 10,89% podle úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 30. 11. 2017, [číslo] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za úplatu v celkové výši 10 950 Kč. Úrok představuje 28% ročně, RPSN potom 189,38%. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V článku V. bod 4 se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z předloženého výpisu úhrad vyplývá, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 7 550 Kč.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 30 934,06 Kč, a to nejpozději k 2. 1. 2021.

6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 73% (za 13 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 7 550 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 20% z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 000 Kč (15 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 10 450 Kč (15 000 Kč + 3 000 Kč – 7 550 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 7 950 Kč (10 950 – 3 000) však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (10 950 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 73% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 7 950 Kč žalobu zamítl.

13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28% z jistiny (25,85% p. a.) za období, na které, na které byl úvěr poskytnut. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Úrok představuje pevnou sazbu a soud považuje jeho výši jako fixní. Požadavek žalobkyně na zaplacení dalšího úroku ve výši 10,89% ročně od 21. 5. 2020 tedy soud považuje za neoprávněný a v rozporu s ujednáními ve smlouvě. Za této situace zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení běžícího 10,89% úroku z jistiny 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9% p. a. z jistiny zjištěné soudem 10 450 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 31. 12. 2018 do zaplacení.

14. Co se týká smluvní pokuty, tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky, požadováno je celkem 8 500 Kč. S ohledem na stanovení maximální výše smluvní pokuty v zákoně o spotřebitelském úvěru na polovinu poskytnutého úvěru, vyhověl soud žalobkyni pouze v částce 7 500 Kč a pro 1 000 Kč žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl.

15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 17 950 Kč (10 450 Kč z úvěru a 7 500 Kč smluvní pokuta) se zákonnými úroky z prodlení z částky 10 450 Kč od 31. 12. 2018 do zaplacení. Ve zbylé části pro 8 950 Kč (část souhrnného poplatku 7 950 Kč a část smluvní pokuty 1 000 Kč) a pro úroky ve výši 10,89% ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a pro 9% zákonné úroky z prodlení z částky 4 550 Kč (rozdíl mezi žalobkyní požadovanou jistinou 15 000 Kč a jistinou zjištěnou soudem 10 450 Kč) byla žaloba zamítnuta.

16. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 13 420 Kč (jistina ve výši 5 420 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč) a neúspěch v částce 6 640 Kč. Požadované úroky soud do úspěchu či neúspěchu žalobkyně nezapočítával. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 34% svých účelně vynaložených nákladů řízení.

17. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 9 892,2 Kč (3 úkony právní služby po 2 140 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 294 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 746 Kč (1 294 + 900 + 300 + 252). Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 26 900 Kč. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 17 950 Kč, žaloba byla pro částku 8 950 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 66% ku 34% ve prospěch žalované. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 32%. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 879 Kč.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.