15 C 189/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 159 660 Kč s přísl. <b>I. Řízení se co do požadavku žalobkyně na úhradu smluvního úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení</b> <b>- z částky 81 503 Kč za období od 28. 2. 2018 do 21. 3. 2018 ve výši 398 Kč</b> <b>- z částky 81 003 Kč za období od 22. 3. 2018 do 19. 4. 2018 ve výši 528 Kč</b> - z částky 80 303 Kč za období od 20. 4. 2018 do 22. 6. 2018 ve výši 1 178 Kč <b>- z částky 79 803 Kč za období od 23. 6. 2018 do 18. 9. 2018 ve výši 1 616 Kč</b> <b>- z částky 79 603 Kč za období od 19. 9. 2018 do 17. 10. 2018 ve výši 549 Kč</b> <b>- z částky 79 403 Kč za období od 18. 10. 2018 do 20. 11. 2018 ve výši 646 Kč</b> <b>- z částky 79 153 Kč za období od 21. 11. 2018 do 26. 2. 2019 ve výši 1 893 Kč</b> <b>- z částky 78 903 Kč za období od 27. 2. 2019 do 18. 7. 2019 ve výši 2 971 Kč</b> <b>- z částky 78 403 Kč za období od 19. 7. 2019 do 27. 7. 2020 ve výši 8 021 Kč</b> <b>- z částky 78 403 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení,</b> <b>a dále smluvní pokutu ve výši 27 552 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 79 502 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 2. 2018 dosáhne částky 151 200 Kč,</b> <b>spolu s náklady řízení ve výši 12 384 Kč,</b> <b>to vše v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Ve zbývající části, tj. co do částky 59 606 Kč spolu s příslušenstvím nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 159 660 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 6. 6. 2017 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 105 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 97,96%, který měla žalovaná splácet ve 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč počínaje 1. 7. 2017. Žalovaná zaplatila celkem 35 520 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 26. 2. 2018 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 95 804,12 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 12 856,03 Kč, celkem tedy 109 660,15 Kč. Po dni zesplatnění žalovaná uhradila ještě 3 100 Kč, a to 500 Kč dne 21. 3. 2018, 700 Kč dne 19. 4. 2018, 500 Kč dne 22. 6. 2018, 200 Kč dne 18. 9. 2018, 200 Kč dne 17. 10. 2018, 250 Kč dne 20. 11. 2018, 250 Kč dne 26. 2. 2019 a 500 Kč dne 18. 7. 2019. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 600 Kč (žalovaná se ocitla v prodlení se splátkami 1, 6 a 7). Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 52 001 Kč, a to od 28. 2. 2018 do zaplacení. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 95 804,12 Kč ode dne 28. 2. 2018 do zaplacení, a to v nominální úrokové sazbě 70,27% ročně, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 744 Kč, tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy. Podáním ze dne 5. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. Nově tak požaduje smluvní úrok pouze ve výši 25,89% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 2. 2018 dosáhne částky 237, 744 Kč.

2. Žalovaná k věci v podání doručeném soudu dne 6. 10. 2020 a 19. 1. 2021 uvedla, že s žalovanou částkou nesouhlasí, nárok uznala pouze co do doplatku jistiny a zákonného úroku. V ostatním označila smlouvu za uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na výši smluvního úroku 97,96% ročně. Dále namítala nedostatečně prověřenou úvěryschopnost a z ní vyplývající absolutní neplatnost smlouvy.

3. Žalobkyně v reakci podáním ze dne 5. 11. 2020 uvedla, že úvěryschopnost ověřila na základě občanského průkazu, dokladů o příjmech za tři měsíce (2/ 2017 – 4/ 2017), pracovní smlouvou, výpisy z bankovních účtů, prohlášením dlužníka a dále jeho ověřením v databázi SOLUS, NRKI. Tímto bylo zjištěno, že žalovaná pobírala mzdu ve výši 20 203 Kč, měsíční náklady činily 6 110 Kč. Volné zdroje tak činily 13 093 Kč, přičemž výše měsíční splátky činila toliko 63% volných zdrojů žalované. Úvěryschopnost tak žalobkyně považuje za dostatečně ověřenou.

4. K jednání nařízenému na 20. 1. 2021 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast však řádně omluvila a s ohledem na skutečnost, že se nyní nachází v pracovní neschopnosti a následně nastupuje na mateřskou dovolenou, požádala o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách. Soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.

5. Podáním doručeným soudu dne 5. 11. 2020 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do smluvního úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení.

6. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. S ohledem na shora uvedené soud řízení částečně zastavil co do smluvního úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. Rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Z předložených důkazů zjistil soud následující:

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2017 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 105 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 97,96% ročně (RPSN 97,95% ročně) splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 198 120 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.10 smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 7. 6. 2017 oznámila žalované, že úvěr schválila a zaslala jí splátkový kalendář.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že částka 105 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě, a to dne 6. 6. 2017.

11. Dopisem ze dne 27. 10. 2017 požádala žalovaná o odklad jedné splátky z důvodu hrazení doplatku za předělání topení.

12. Sdělením ze dne 31. 10. 2017 bylo žalobkyní žalované sděleno, že žádosti o odložení splátek bylo vyhověno, k čemuž byl žalované zaslán nový splátkový kalendář. Z něho je patrno, že byl žalované povolen odklad 4. splátky.

13. Z karty klienta ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 38 620 Kč, a to do zesplatnění částku 35 520 Kč, po zesplatnění 3 100 Kč. Splátka č. 4 byla odložena. Poslední platba před zesplatněním byla uskutečněna 23. 2. 2018 ve výši 2 500 Kč.

14. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 23. 1. 2018 vyzvala k úhradě dlužných splátek.

15. Součástí spisu je i předsmluvní formulář, hodnocení klienta a prohlášení klientů.

16. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 8. 2017 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a zároveň jí vyzvala k úhradě dlužné částky, která dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 69 811 Kč.

17. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 8. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 107 659 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

18. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS a vyjádření znalce k úročení pohledávek.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 6. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 105 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč měsíčně a úrokem ve výši 97,96% ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 38 620 Kč, částku 35 520 Kč uhradila před zesplatněním, částku 3 100 Kč po zesplatnění. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou.

20. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

21. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

22. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

24. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši 97,96% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11).

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

26. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

27. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

28. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v červnu 2017, tedy v době uzavření smlouvy, činila 9,50% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaná dostala vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 97,96 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy a nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu co do smluvního úroku ve výši 44,38% ročně zpět. Stanovenou výši úroků ve výši 97,96% tak považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaná splácela úvěr ve výši 105 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 1. 7. 2017 do 23. 9. 2017 a od 24. 10. 2017 do 26. 2. 2018 (v období od 24. 9. 2017 do 23. 10. 2017 byl žalované povolen odklad splátky, po tuto dobu neběžel sjednaný úrok, viz upravený splátkový kalendář. Za toto období by činily úroky částku 12 023 Kč (4 832 + 7 191), nikoliv tedy částku 13 856,03 Kč požadovanou žalobkyní. Pro zjednodušení měla žalovaná zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 105 000 Kč a dále úrok ve výši 12 023 Kč. Od součtu těchto dvou částek je nutno odečíst částku 38 620 Kč zaplacenou žalovanou (byť částečně po splatnosti) a zbylá část jistiny tedy představuje částku 78 403 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na smluvní úrok ve výši 12 023 Kč a na běžící smluvní úrok ve výši 20 % ročně z jistiny zjištěné soudem ve výši 78 403 Kč (105 000 + (12 023 – 38 620)) od 28. 2. 2018 do zaplacení, namísto žalobkyní požadovaného úroku ve výši, která i po zpětvzetí žaloby činí 25,89 % ročně, který soud také považuje za nepřiměřeně vysoký. S ohledem na znění smlouvy pak limit pro smluvní úrok představuje 120% částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy. V kontextu s výše uvedeným by měl tento limit činit částku maximálně 72 001 Kč. Soud vychází pro potřeby tohoto limitu z úvahy, že 20% úrok z půjčené částky 105 000 Kč představuje 21 000 Kč, celkem 126 000 Kč 120% z částky 126 000 Kč pak představuje právě uvedenou částku 151 200 Kč.

29. Nároky žalobkyně na zaplacení smluvní pouty za porušení zaplacení jednotlivých splátek v celkové výši 499 Kč a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované se splátkami ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) soud považuje za oprávněné a v souladu s ujednáními ve smlouvě. Proto tyto částky žalobkyni přiznal.

30. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že celková dlužná částka představuje 79 502 Kč (78 403 + 499 + 600).

31. Jelikož se dlužník dostal do prodlení se splácením dlužné částky, vznikl žalobkyni též nárok na zákonný úrok ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a činí v případě žalované po celou dobu 8,5% ročně. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni zákonný úrok z částky 81 503 Kč (105 000 + (12 023 – 35 520)) za období od 28. 2. 2018 do 21. 3. 2018 ve výši 398 Kč, z částky 81 003 Kč za období od 22. 3. 2018 do 19. 4. 2018 ve výši 528 Kč, z částky 80 303 Kč za období od 20. 4. 2018 do 22. 6. 2018 ve výši 1 178 Kč, z částky 79 803 Kč za období od 23. 6. 2018 do 18. 9. 2018 ve výši 1 616 Kč, z částky 79 603 Kč za období od 19. 9. 2018 do 17. 10. 2018 ve výši 549 Kč, z částky 79 403 Kč za období od 18. 10. 2018 do 20. 11. 2018 ve výši 646 Kč, z částky 79 153 Kč za období od 21. 11. 2018 do 26. 2. 2019 ve výši 1 893 Kč, z částky 78 903 Kč za období od 27. 2. 2019 do 18. 7. 2019 ve výši 2 971 Kč, z částky 78 403 Kč za období od 19. 7. 2019 do 27. 7. 2020 ve výši 8 021 Kč a z částky 78 403 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení.

32. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

33. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do splacení celé dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu na částku 52 001 Kč z jí požadované jistiny 109 660,15 Kč od 28. 2. 2018 k datu vyhotovení žaloby. Soud dospěl k částce jistiny, která je nižší, než jakou uvádí žalobkyně, konkrétně k částce 78 403 Kč, přičemž dále zohlednil platby žalované učiněné po splatnosti smlouvy. Smluvní pokuta z částky 78 403 Kč za období od 28. 2. 2018 do 21. 3. 2018 činí 1 646 Kč, z částky 77 903 Kč za období od 22. 3. 2018 do 19. 4. 2018 ve výši 2 181 Kč, z částky 77 203 Kč za období od 20. 4. 2018 do 22. 6. 2018 ve výši 4 863 Kč, z částky 76 703 Kč za období od 23. 6. 2018 do 18. 9. 2018 ve výši 6 673 Kč, z částky 76 503 Kč za období od 19. 9. 2018 do 17. 10. 2018 ve výši 2 142 Kč, z částky 76 303 Kč za období od 18. 10. 2018 do 20. 11. 2018 ve výši 2 670 Kč, z částky 76 053 Kč za období od 21. 11. 2018 do 26. 2. 2019 ve výši 7 377 Kč Celkem tedy smluvní pokuta činí 27 552 Kč.

34. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud nároku žalobkyně nevyhověl a žalobu zamítl.

35. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 7 983 Kč a dále náklady právního zastoupení. Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 Náklady řízení tak činí odměna advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 7 500 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby vyjádření ve věci a jednání u soudu (dne 20. 1. 2021) – celkem 30 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) a dále náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 4 úkonů vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 1 200 Kč. Žalobkyni též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 6 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), tj. celkem 600 Kč a náhradu cestovného, která za cestu k jednání dne 20. 1. 2021 dle § 1 vyhl. č. 589/2020 Sb., ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, činí za ujetých 142 km z Brna do Svitav a zpět celkem 968 Kč {142 x (4,4 + (0,087 x 27,8)) }. Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 6 881 Kč (0,21 x (30 000 + 1 200 + 600 + 968)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 47 632 Kč (7 983 + 30 000 + 1 200 + 600 + 968 + 6 881). Žalobkyně se domáhala přiznání částky 159 660 Kč, žaloba však byla pro částku 59 606 Kč zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná z 63%, neúspěch tedy zaznamenala ve 37%. S ohledem na tuto skutečnost tak žalobkyni náleží náhrada ve výši 26%, tj. ve výši 12 384 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud vyhověl požadavku žalované na umožnění splácet dlužnou částku ve splátkách s ohledem na její finanční situaci, kdy soud s ohledem na výši přiznané pohledávky uložil výši splátky uprostřed pásma navrženého samotnou žalovanou. Možnost hrazení dlužné částky soud podmínil výhradou ztráty splátek v případě prodlení byť jen s jedinou splátkou. Bude tedy pouze na žalované, zda přistoupí k hrazení svých závazků zodpovědně, či zda se vystaví riziku okamžité splatnosti zbytku dluhu v případě nedodržování splátkového kalendáře.