15 C 193/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 910 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 140 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 99 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 140 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 140 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 6 770 Kč, jakož i kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a úroků z prodlení nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 6 910 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce č. 1201021771 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 13. 12. 2016. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 21 170 Kč (půjčka 12 000 Kč, souhrnný poplatek 8 880 Kč, pojištění 290 Kč) v 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaný uhradil 14 260 Kč (6 751,35 Kč na jistinu a 7 508,65 Kč na souhrnný poplatek). Úvěr měl být splacen nejpozději do 23. 1. 2018 Poslední splátka byla uskutečněna dne 19. 8. 2018. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 248,65 Kč, poplatku ve výši 1 661,35 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 3 762,61 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 5 248,65 Kč od 24. 1. 2018 do data postoupení 15. 1. 2021), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 348,32 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 5 248,65 Kč od 24. 1. 2018 do data postoupení 15. 1. 2021) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 248,65 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 248,65 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne 13. 12. 2016 žalobkyně (pr. předchůdkyně) na základě smlouvy o půjčce poskytla žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti, žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 170 Kč. Celkovou částku 21 170 Kč měl žalovaný uhradit v 58 splátkách 365 Kč RPSN činilo dle smluvních podmínek 204% při 58 splátkách. Postoupení pohledávky žalovaného bylo prokázáno smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Z připojeného přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že u smlouvy č. 1201021771 ze dne 13. 12. 2016 činí celková výše pohledávky 6 910 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Dne 13. 5. 2021 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 9 170 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 12 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 76,41% (za 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 2 400 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 2 400 Kč, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 140 Kč (12 000 Kč + 2 400 Kč – 14 260 Kč zaplacených žalovaným). Částka 2 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy ve výši 6 770 Kč (9 170 – 2 400), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (9 170 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 76% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy). Soudem stanovený poplatek činí 2 400 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 7 508,65 Kč, uhradil tak de facto celou výši poplatku a přeplatek v podobě 5 108,65 Kč byl použit na úhradu jistiny ve výši 5 248,65 Kč, jejíž výše tak činí uvedených 140 Kč (5 248,65 – 5 108,65).

14. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 680 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 23,72 % p. a. Žalobkyně podle názoru soudu má nicméně nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje ve výši 23,72% p. a. z dlužné jistiny, která činí 140 Kč, ode dne 24. 1. 2018, do data postoupení pohledávky, tj. dne 15. 1. 2021 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 99 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,50% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 140 Kč za období od 24. 1. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 35 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z jistiny ve výši 140 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 770 Kč (6 910 – 140), jakož i příslušenství nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 6 910 Kč, přiznáno jí ovšem bylo 140 Kč. Z uvedeného vyplývá, že byla úspěšná ve 2%, naopak v 98% byl úspěšný žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 96%. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.