15 C 20/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem anonymizováno , PSČ , obec zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: ; název žalované , IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovitostem <b>I. Určuje se, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemku číslo parcelní [číslo], o výměře 364 m2, způsob využití jiná plocha, druh pozemku ostatní plocha, a pozemku číslo parcelní st. [anonymizováno], o výměře 54 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou na pozemku bez č. p./č. ev. – stavba technického vybavení, včetně této stavby, vedených u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Svitavy, na [list vlastnictví], je žalobkyně.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 63 133 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 21. 1. 2021 se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 364m2, způsob využití jiná plocha, druh pozemku ostatní plocha, a pozemku č. parc. st. [anonymizováno] o výměře 54 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, se stavbou na pozemku bez č.p./č.ev. – stavba technického vybavení, včetně této stavby, vedených u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví]. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, avšak z důvodů, které nejsou historicky známy, nebyla zapsána do katastru nemovitostí. Skutečnost, že je vlastníkem, je však nezpochybnitelná. Tuto skutečnost měl ostatně neformálně uznat i likvidátor žalované.

2. V podání ze dne 13. 12. 2021 žalobkyně dále mj. uvedla, že měla plné právo se domnívat, že jí vlastnické právo patří, protože řádně uzavřela smlouvu o převodu vlastnického práva a také proto, že nebylo nikoho jiného, kdo by se o nemovitosti staral a udržoval je. Nikdo jí rovněž v udržování nemovitostí nebránil.

3. Žalovaná v podání ze dne 3. 5. 2021 sdělila, že žalobní návrh považuje za nedůvodný a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná je státním podnikem, který dne 18. 12. 1997 vstoupil do likvidace. Na základě zákona č. 219/2000 Sb., náleží žalované právo hospodařit s věcmi ve vlastnictví státu. Jak vyplývá z výpisu katastru nemovitostí, je Česká republika výlučným vlastníkem pozemku st. parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří ve výměře 54m2 a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 364m2 tak, jak je zapsáno na [list vlastnictví], k. ú. [obec], [stát. instituce], [stát. instituce]. Právo hospodařit s předmětnými pozemky náleží žalované. V roce 2019 nabídla žalovaná žalobkyni k odkupu předmětné pozemky, a to za cenu v místě a čase obvyklou, jejíž výše byla určena znaleckým posudkem. Následně byla mezi účastníky vedena jednání, která však k uzavření kupní smlouvy nevedla. Vlastnické právo státu bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě nabývacích titulů, kterými jsou Protokol o rozdělení majetku delimitační ze dne 28. 3. 1997, Notářský zápis NZ [číslo] ze dne 28. 11. 2001 a Ohlášení zániku práva hospodaření a vzniku práva hospodařit [číslo jednací] ze dne 28. 3. 1997. Tvrzení, že vlastnictví sporných nemovitostí ve prospěch žalobkyně měl potvrdit i likvidátor žalované se nezakládá na pravdě, neboť žalovaná nikdy takovou skutečnost neuznala.

4. V podání ze dne 10. 6. 2021 žalobkyně setrvala na stanovisku, že nemovitost parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] a stavba na pozemku st. [anonymizováno] bez č.p./č.ev., vše na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], byly převedeny smlouvou ze dne 1. 8. 1994 uzavřenou mezi [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]. Žádné později datované listiny, nemohou na převodu vlastnictví ničeho změnit. Na základě předmětné smlouvy žalovaná prohlašovala, že uzná vlastnické právo, které bylo převedeno již v roce 1994 a dojde tak k odstranění odlišnosti stavu právního se stavem skutečným. Žaloba byla podána právě proto, že nedošlo k formálnímu naplnění předmětné smlouvy, podle níž je žalobkyně vlastníkem žalovaných nemovitostí. Pro případ, že by soud dospěl k jinému závěru, navrhla žalobkyně in eventum, aby ve prospěch žalobkyně byla určena existence věcného břemene umístění stavby na pozemku st. [anonymizováno], bez č.p./č.ev. – stavba technického vybavení, a to z právního titulu mimořádného vydržení a dále aby byla určena existence věcného břemene práva přístupu ke stavbě situované na pozemku st. [anonymizováno], bez č.p./č.ev. – stavba technického vybavení, přes pozemek parc. [číslo] o výměře 364m2, způsob využití jiná plocha, druh pozemku ostatní plocha, a to z právního titulu mimořádného vydržení tohoto práva. Tohoto rozhodnutí se žalobkyně domáhá z důvodu, že nemovitosti více než 20 let užívá jako vlastní.

5. Žalovaná při jednání dne 25. 10. 2021 odkázala na svá dřívější podání a uvedla, že dle jejího názoru pro mimořádné vydržení absentují podmínky. Žalované pak svědčí zápis do katastru nemovitostí. Žalobkyně pak odkázala na smlouvu ze dne 1. 8. 1994, jakož i na skutečnost řádného i mimořádného vydržení, neboť do nemovitostí pravidelně docházela a starala se o ně jako o vlastní. Jestliže dále docházelo k převodu majetku navzdory uzavřené smlouvě, kterou měla žalobkyně se státem, pak byl i stát v pozici nepoctivého držitele. Žalovaná pak pouze uvedla, že není pravdou, že by se o nemovitosti nestarala, naopak její aktivitu dokládají předložené listiny. Žalobkyně se o nemovitosti začala zajímat teprve nedávno, v podstatě až v moment, kdy jí byly nemovitosti nabídnuty k odkupu.

6. Okresní soud vydal ve věci rozsudek ze dne 25. 10. 2021, č.j. 15 C 20/2021 – 53, kterým žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně se věcí dále zabýval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který usnesením ze dne 30. 3. 2022, č.j. 27 Co 34/2022 – 105, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud ve svém zrušujícím usnesení sice potvrdil závěry okresního soudu stran toho, že žalobkyně nemohla pozemky, které jsou předmětem žaloby nabýt na základě uzavřené smlouvy, ani je řádně vydržet, nicméně nevyloučil možnost, že žalobkyně by v dané věci mohla uspět s vydržením mimořádným. Jelikož však dosavadní skutkové a právní posouzení věci okresním soudem bylo v této otázce neúplné a závěry okresního soudu minimálně předčasné, rozhodl o vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně uložil soudu, aby vyzval žalobkyni k tvrzení skutečností ohledně dlouhodobého užívání sporných nemovitostí, resp. toho, že po dobu 20 let vykonává práva odpovídající věcnému břemeni. Žalovanou pak měl soud vyzvat k prokázání nepoctivého úmyslu v jednání žalobkyně.

7. Při jednání dne 27. 6. 2022 účastníci řízení učinili nesporným vlastnictví neoznačené nemovitosti na pozemku st. [parcelní číslo], k níž není veden list vlastnictví. Účastníci shodně prohlásili, že nemovitost je ve vlastnictví žalobkyně. Soud následně vyzval účastníky k dotvrzení rozhodných skutečností a předložení důkazů o nich, ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu.

8. Žalovaná v podání ze dne 29. 8. 2022 k výzvě soudu sdělila, že nepoctivý úmysl žalobkyně je zřejmý již z pouhé skutečnosti, že vlastnické právo České republiky k předmětným nemovitostem a právo žalované s těmito nemovitostmi hospodařit jsou jednoduše zjistitelná při nahlédnutí do katastru nemovitostí. Dne 23. 9. 2022 pak dále odkázala na skutečnost, že nemovitosti, které jsou předmětem soudního řízení, zahrnula do daňových přiznání, což doložila přiznáním k dani z nemovitých věcí za období roku 2016, 2017, 2018, 2019 a 2021, což rovněž prokazuje, že s těmito nemovitostmi řádně hospodařila.

9. Žalobkyně k výzvě soudu v podání ze dne 10. 11. 2022 předložila soudu soupis prací realizovaných na předmětu žaloby, který obsahuje soupis činností a jejich četnost v průběhu roku, které svědčí o užívání nemovitostí. Odkázala přitom na sdělení [právnická osoba] ze dne 10. 10. 2022, podle kterého probíhá pravidelná péče o nemovitosti minimálně od roku 1994 zpravidla 1 x měsíčně.

10. Z informací o pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že vlastnické právo k předmětné parcele svědčí České republice, přičemž právo hospodařit s tímto majetkem státu má žalovaná. Shodné informace pak byly zjištěny též k parc. č. st. [anonymizováno] na témže listu vlastnictví.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku st. parc. [číslo] parc. [číslo] svědčí České republice a právo s těmito nemovitostmi hospodařit žalované. Jako nabývací tituly jsou v katastru uvedeny Protokol o rozdělení majetku delimitační ze dne 28. 3. 1997, Notářský zápis NZ [číslo] ze dne 28. 11. 2001 a Ohlášení zániku práva hospodaření a vzniku práva hospodařit [číslo jednací] ze dne 16. 3. 2004.

12. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 12. 1996 č.j. 5285/96 – 2010 soud zjistil, že dnem 31. 12. 1996 došlo ke zrušení státního podniku [anonymizována tři slova] [obec], a to bez likvidace. Státní majetek se kterým předmětný státní podnik hospodařil, přešel dnem 1. 1. 1997 na státní podnik [anonymizováno], přičemž převod majetku, práv a závazků zanikajícího státního podniku bude uveden v delimitačním protokolu ke dni 31. 12. 1996, který bude uzavřen nejpozději ke dni 31. 1. 1997 a předložen Ministerstvu zemědělství ČR.

13. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 12. 1997 č.j. 3936/97 – 2010 soud zjistil, že dnem 31. 12. 1996 došlo ke zrušení státního podniku [anonymizováno], který dnem 18. 12. 1997 vstoupil do likvidace. Po dobu trvání likvidace pak státní podnik [anonymizováno] bude užívat dodatek„ v likvidaci“ 14. Ze zápisu z jednání ústřední inventarizační komise s.p. [příjmení] [příjmení]. [příjmení] ze dne 30. 8. 1994 soud zjistil, že k 31. 7. 1994 proběhla mimořádná inventarizace vydávaného majetku sdružení Teplice. Předmětem inventarizace byl hmotný investiční majetek účet 021, 022 a pozemky účet 031.

15. Ze smlouvy ze dne 1. 8. 1994 uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [země] ([anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec] (strana přejímající) soud zjistil, že v článku I. se uvádí, že na základě privatizačního projektu [číslo] schváleného dne 18. 3. 1993 přešel do vlastnictví [anonymizována tři slova] [země] ke dni podpisu dohody majetek s.p. [anonymizována tři slova] [obec], a to nemovitosti - [katastrální uzemí] st.p. [číslo] o výměře 52m2 a p.p. [číslo] výměra 364m2. V článku II. se dále uvádí, že strana převádějící převádí bezúplatně majetek uvedený v článku I. se všemi právy a povinnostmi k němu se vztahujícími na stranu přejímající a strana přejímající tento majetek přejímá. V článku IV. se uvádí, že po účinnosti této dohody se do katastru nemovitostí zapíše v oddíle A – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], v oddíle B majetek uvedený v článku I. dohody. V článku V. se pak uvádí, že dohoda nabývá účinnosti podpisem smluvních stran. Do katastru nemovitostí se provádí zápis záznamem, který podá nabyvatel.

16. Z návrhu na záznam práv k nemovitostem ze dne 28. 11. 2001 zn. M [číslo] soud zjistil, že na základě osvědčení prohlášení ze dne 28. 11. 2001 NZ [číslo] požádala žalovaná Krajský úřad ve Svitavách o provedení záznamu práv k nemovitostem uvedeným v seznamu, přičemž nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, jsou uvedeny pod bodem 1.

17. Z notářského zápisu NZ [číslo], N 471/2001 ze dne 28. 11. 2001 soud zjistil, že notářka sepsala osvědčení prohlášení o tom, že dle delimitačního protokolu ze dne 28. 3. 1997 převzala žalovaná (od 18. 12. 1997 v likvidaci) majetek, práva a závazky státního podniku [anonymizována tři slova] [obec], který byl zrušen rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 19. 12. 1996, a to ke dni 31. 12. 1996. Z bodu II. soud dále zjistil, že v delimitačním protokolu ze dne 28. 3. 1997 nebyly uvedeny níže uvedené nemovitosti, mezi nimiž figurují i nemovitosti, ohledně nichž se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva. Současně v bodě III. ředitel a likvidátor žalované mj. i ohledně předmětných nemovitostí čestně prohlásil, že tyto jsou ve vlastnictví přejímající organizace, tj. žalované a že žádná třetí osoba tyto nemovitosti nevlastní a nemá o ně zájem.

18. Z ohlášení změny práva hospodaření na právo hospodařit s nemovitostmi zn. M [číslo] ze dne 16. 3. 2004 soud zjistil, že žalovaná požádala Katastrální úřad pro Pardubický kraj o provedení změny práva hospodaření na právo hospodařit podle zákona č. 77/1997 Sb. (nikoliv dle zákona č. 219/2000 Sb.). Žádost o změnu se dle přiloženého seznamu týkala i [list vlastnictví] a tedy i sporných nemovitostí.

19. Z přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2016, 2017, 2018 a 2019 soud ze strany 22 a 23 a v případě přiznání za rok 2021 ze strany 11 soud zjistil, že žalovaná pozemky, které jsou předmětem této žaloby, zahrnula do svých daňových přiznání.

20. Z prohlášení [právnická osoba] provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu v obci [obec] na pozemcích p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ze dne 10. 10. 2022 a jeho doplnění z téhož dne, soud zjistil, že na dotčených pozemcích se nachází vodárenský objekt [příjmení] [příjmení] s akumulací, na kterém provozovatel infrastruktury na základě provozní smlouvy provádí pravidelnou kontrolu a údržbu spočívající mj. v kontrole stavu objektu a oplocení, čištění akumulace, odečtu vodoměrů, udržování travnatého povrchu v oplocení vodárenského objektu. Tyto činnosti provádí s četností 1x měsíčně, popřípadě 2x až 3x do roka, a to od uzavření Smlouvy o provozování infrastrukturního majetku-vodovod ze dne 11. 8. 1994.

21. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

22. Na základě smlouvy ze dne 1. 8. 1994 mělo dojít k bezúplatnému převodu nemovitostí, které jsou předmětem žaloby z [anonymizována tři slova] [země] (který tento majetek převzal od státního podniku [anonymizována tři slova] [obec]) na [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]. V článku IV bylo přitom uvedeno, že po účinnosti předmětné dohody dojde k zápisu předmětných změn do katastru nemovitostí. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčí České republice a právo hospodaření s nimi pak žalované. Z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 28. 11. 2001 bylo dále zjištěno, že podle delimitačního protokolu ze dne 28. 3. 1997 převzala žalovaná (nacházející se od 18. 12. 1997 v likvidaci) majetek, práva a závazky státního podniku [anonymizována tři slova] [obec]. V tomto protokolu pak nebyly uvedeny nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, viz bod II notářského zápisu. V bodě III. pak bylo obsaženo čestné prohlášení likvidátora žalované o tom, že žádná třetí osoba předmětné nemovitosti nevlastní a nemá o ně zájem. Na základě notářského zápisu podala žalovaná návrh ze dne 28. 11. 2001 zn. M [číslo] na záznam práv k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí. Právo hospodaření pak bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě ohlášení ze dne 16. 3. 2004. Z přiznání k dani z nemovitých věcí za období let 2016, 2017, 2018, 2019 a 2021 bylo zjištěno, že žalovaná zahrnula sporné nemovitosti do svých daňových přiznání. Z prohlášení [právnická osoba], bylo zjištěno, že nemovitosti udržuje pro žalobkyni na základě Smlouvy o provozování infrastrukturního majetku - vodovodu ze dne 11. 8. 1994, kdy mj. tato činnost zahrnuje nejen kontrolu vodárenského objektu [příjmení] [příjmení] a jeho oplocení, ale i např. udržování travnatého povrchu v areálu. Pokud jde o vlastnictví neoznačené nemovitosti na pozemku st. [parcelní číslo], k níž není veden list vlastnictví, učinili účastníci řízení nesporným, že vlastnictví této nemovitosti svědčí žalobkyni.

23. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

24. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Dle § 133 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1994, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

26. Dle § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Dle odst. 2 platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

27. Dle § 992 odst. 1 o. z. platí, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

28. Dle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

29. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

30. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

31. Dle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

32. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím závěrům.

33. Předně pokud jde o pasivní legitimaci žalované, vyplývá tato z jejího práva hospodařit s majetkem státu, který převzala jako nástupnická organizace po zrušeném státním podniku [anonymizována tři slova] [obec]. Odkázat lze v tomto směru též na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 23/2002, ze dne 27. 2. 2003. Pasivní legitimace žalované je tedy dána. Soud se dále zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu, jakožto nezbytné náležitosti určovací žaloby (§ 80 o.s.ř.). I v tomto případě dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně je dán za situace, kdy žalované svědčí právo hospodaření se spornými nemovitostmi, v důsledku čehož je oprávněna hájit i primární vlastnické právo státu v řízení před soudem. Nesoulad mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí a stavem skutečným v případě, že soud dospěje k závěru oprávněnosti určovací žaloby, pak jednoznačně odůvodňuje naléhavý právní zájem žalobkyně, neboť rozhodnutí soudu bude sloužit jako podklad pro změnu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

34. Žalobkyně se vlastnictví ke sporným nemovitostem domáhala na základě smlouvy ze dne 1. 8. 1994, případně z titulu řádného či mimořádného vydržení. Přitom pokud jde o argumentaci mimořádným vydržením, objevila se tato argumentace ve vztahu k eventuálnímu petitu až v podání ze dne 10. 6. 2021, ve vztahu k primárnímu petitu až při jednání soudu dne 25. 10. 2021, viz odst. 5 tohoto rozsudku.

35. Podstatou věci však byla otázka, komu svědčí vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v žalobě. Novelou obč. zák. č. 264/1992 Sb., byl od 1. 1. 1993 zaveden princip platný do současnosti, stanovující, že vlastnické právo k nemovitostem se nabývá vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ačkoliv žalobkyně uzavřela s [anonymizována tři slova] [země] dne 1. 8. 1994 smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí uvedených v žalobě, z předložených listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že k vkladu (resp. ani záznamu jak požadovala samotná smlouva) vlastnického práva do katastru nemovitostí nikdy nedošlo. To ostatně uznala sama žalobkyně. Předmětné nemovitosti tedy de facto nadále zůstaly v majetku České republiky. Žalobkyně tedy nesplnila zákonnou podmínku nezbytnou k tomu, aby se stala vlastníkem dotčených nemovitostí. Z uzavřené smlouvy navíc vyplývá, že záznam do katastru nemovitostí měla učinit právě žalobkyně a jde tedy pouze k její tíži, že k naplnění smlouvy nedošlo. Z tohoto důvodu proto soud nemohl žalobě na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem z titulu uzavřené smlouvy z roku 1994 vyhovět.

36. Vyhovět žalobě nebylo možné ani z důvodu řádného vydržení. Jak ostatně uvedl i odvolací soud principiálním východiskem řádného vydržení je existující, prokazatelný a platný titul držby. Dle ustálené judikatury přitom omyl nabyvatele, který v roce 1994 na základě smlouvy o převodu nemovitostí, ohledně níž nebyl proveden vklad (záznam) do katastru nemovitostí, jak předpokládalo jednoznačně formulované ustanovení obč. zák. není objektivně omluvitelný. Právní důvod poctivé držby ani domnělý titul tak žalobkyni jak v poměrech obč. zák., tak i v poměrech o. z. nesvědčil a nelze proto nelze uvažovat ani o nabytí vlastnického práva z důvodu řádného vydržení. Stejný závěr pak platí i v poměrech o.z. i proto, že držba v rozporu se stavem v katastru nemovitostí (contra tabulas) není poctivá (srov. § 980 odst. 1 o. z.).

37. Podmínky mimořádného vydržení jsou však od podmínek řádného vydržení značně odlišné a dalo by se říct, že benevolentnější. K podmínkám mimořádného vydržení se ostatně pregnantně vyjádřil i odvolací soud ve svém shora uvedeném zrušujícím usnesení. Okresní soud proto ve stručnosti na závěry odvolacího soudu odkazuje a uvádí, že dle § 1095 o. z. je možné vydržet vlastnické právo k nemovitostem pouze na základě jejich dlouhodobého užívání (uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, tj. dvacet let), když základní podmínkou je poctivý úmysl držitele. Poctivý úmysl spočívá v tom, že předmětnou věc skutečně užívá, i když nemá k dané věci žádný nabývací titul, kterým by mohl prokázat své vlastnické právo. Hlavním specifikem mimořádného vydržení je tedy to, že není nutné prokazovat právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (srov. § 1090 o. z.). Pro mimořádné vydržení se proto nevyžaduje řádná držba, zákon výslovně nestanoví ani požadavek na pravou držbu. Z ust. § 1095 o. z. dále neplyne požadavek na poctivou držbu ve smyslu § 992 o. z. Ten je nahrazen požadavkem absence nepoctivého úmyslu, jinými slovy řečeno platí, že k mimořádnému vydržení nemůže dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Občanský zákoník vychází z předpokladu dobré víry (srov. § 7 o.z.), tudíž opak se musí prokazovat. Důkaz nepoctivého úmyslu tak leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává. Při výkladu pojmu držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ lze poukázat na důvodovou zprávu, z níž vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně„ zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že„ nepoctivý úmysl“ má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. V situaci, kdy zjevný nepoctivý úmysl chybí, se mimořádné vydržení připouští. To dopadá i na případ nabytí nemovitosti, u níž nebude následně proveden vklad práva do katastru nemovitostí, kde nebude rozhodovat, zda nabyvatel nenechal převod registrovat z důvodu neznalosti zákona, anebo v důsledku vlastní nedbalosti (k tomu viz uznávaná komentářová literatura – Beck-online - § 992: Poctivá držba. § 1095: Mimořádné vydržení. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474), 2. vydání, 2021, s. 95-105 a s. 376-378). Mimořádné vydržení se tak zřejmě vztahuje i na držbu vykonávanou contra tabulas. To platí i pro případ vlastnické držby, bude-li skutečný stav v rozporu se stavem v katastru. V tomto ohledu jde o poctivost či nepoctivost v obecném smyslu. Pokud se nabyvatel ujme držby nemovitostí na základě smlouvy, která nebyla vložena do katastru nemovitostí, poctivým držitelem (ve smyslu § 992 o.z.) nebude, nicméně jeho držba nebude nepoctivá ve smyslu § 1095 o.z. Stěží lze činit závěr, že poté, co budou splněny podmínky mimořádného vydržení, bude vydržitel držitelem s nepoctivým úmyslem.

38. Na základě shora uvedeného, jakož i s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu dospěl okresní soud k závěru, že podmínky pro mimořádné vydržení ve vztahu k určovací žalobě jsou dány. Jak vyplývá ze shora uvedeného, bylo na žalované, aby prokázala nepoctivý úmysl žalobkyně. Žalovaná však i po poučení soudu de facto pouze odkázala na skutečnost, že nepoctivý úmysl žalobkyně vyplývá z veřejně zjistitelných skutečností, tedy ze skutečnosti, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem vyplývá z katastru nemovitostí, stejně jako právo hospodařit s nimi. Tuto skutečnost pak dále měly prokázat přiznání k dani z nemovitých věcí. Okresní soud má však za to, že jak shora vysvětleno, samotná skutečnost, že nedošlo k vkladu, resp. k záznamu, do katastru nemovitostí mimořádnému vydržení nebrání. Stejně tak soud dospěl k závěru, že zahrnutí předmětných nemovitostí do daňových přiznání neprokazuje nepoctivý úmysl žalobkyně. Daňová přiznání totiž dle soudu neprokazují nic jiného, než že žalovaná, jakožto v katastru nemovitostí zapsaný vlastník řádně plní svou povinnost platit z těchto nemovitostí daně. Nikterak z těchto skutečností nevyplývá, že by se žalobkyně svým chováním dopouštěla„ zjevné lsti a podvodu“ za účelem jednoznačné zištnosti, neboť je třeba opět poukázat na řádně uzavřenou smlouvu z 1. 8. 1994. Soud tedy uzavřel, že žalovaná nepoctivý úmysl žalobkyně neprokázala. Již tato skutečnost by tedy stačila k tomu, aby žalobě bylo vyhověno. O oprávněnosti žaloby však dále svědčí i prohlášení [právnická osoba], z něhož vyplývá jednoznačný závěr o tom, že žalobkyně sporné nemovitosti užívá minimálně od 11. 8. 1994, tedy ode dne, kdy uzavřela s uvedenou společností smlouvu o provozování infrastrukturního majetku – vodovodu. Tato smlouva přitom byla zjevně uzavřena již 10 dní poté, co žalobkyně uzavřela smlouvu o bezúplatnému převodu nemovitostí s [anonymizována tři slova] [země] [právnická osoba] na sporných pozemcích udržuje a kontroluje na nich stojící objekt, a to zpravidla 1 x měsíčně, což zahrnuje mj. i údržbu travnatého povrchu a kontrolu oplocení. S ohledem na znění § 3066 o. z. tak k naplnění podmínek mimořádného vydržení došlo nejpozději dne 11. 8. 2019. Žaloba byla podána dne 21. 1. 2021. Z uvedeného je tedy zřejmé, že je na místě žalobě na určení vlastnictví nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku vyhovět, a to z titulu mimořádného vydržení předmětných nemovitostí, neboť žalobkyně prokázala, že tyto nemovitost nepřetržitě užívá po dobu více než 25 let. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož tedy bylo vyhověno primárnímu petitu žaloby, nezabýval se soud již eventuálními petity, které žalobkyně ve věci pro jistotu uplatnila.

39. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o náhradu nákladů soudního řízení před soudem I. i II. stupně, kdy žalobkyně byla v obou těchto řízeních ve výsledku zcela úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 10 000 Kč (soudní poplatek za podanou žalobu a odvolání) a z odměny advokáta za 11 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) AT, resp. § 7 bod 5 AT – po 3 100 Kč (1 500 + (40 x 40)) za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, repliky k vyjádření žalované, doplnění žaloby (sdělení), sepsání odvolání, replika k odvolání žalované, konzultace s klientem spojená s doplněním důkazního prostředku, 4x účast u jednání soudu dne 25. 10. 2021, 23. 3. 2022 (jednání u odvolacího soudu), 27. 6. 2022 a 14. 11. 2022, celkem tedy celkem tedy 34 100 Kč (3 100 x 11). Soud nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na navýšení odměny dle § 12 odst. 1 AT z důvodu právní složitosti věci o 50% (tedy o 17 050 Kč), neboť má za to, že prokázání oprávněnosti nároku nezahrnovalo žádné mimořádně náročné úkony, když historické listiny dokládající aktivní legitimaci žalobkyně předložila již v žalobě a s opatřením ostatních listinných důkazů soud nepředpokládal větší komplikace. Úspěch žaloby byl odvislý od posouzení otázky, jaký způsob nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem žalobkyni svědčí. Sama žalobkyně přitom svůj nárok preventivně opřela hned o několik titulů, viz odst. 34 tohoto rozsudku. Náročnost projednávané věci tak dle názoru soudu nepřekročila běžnou úroveň spojenou s určovací žalobou, pro kterou si účastníci řízení sjednávají pomoc právních zástupců. Náhrada nákladů řízení je tak dále tvořena 11 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky AT, celkem tedy 3 300 Kč (300 x 11). Zástupce žalobce má dále právo na náhradu za promeškaný čas v rozsahu celkem 20 půlhodin ke každému jednání (12 půlhodin spojených s jednáním před Okresním soudem ve Svitavách a 8 půlhodin spojených s jednáním před odvolacím soudem) podle § 14 odst. 3 AT v celkové výši 1 200 Kč (20 x 100), celkem 2 000 Kč, dále náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 589/2020 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činila za ujetých 78km (2 x 39) na trase [obec] – [obec] – [obec] (od sídla právní zástupkyně žalobkyně do sídla soudu dle [webová adresa]) k jednání dne 25. 10. 2021 celkem 499 Kč {78 x (4,4 + (0,059 x 33,8)) }. Cestovné k jednání u odvolacího soudu dne 23. 3. 2022 na trase [obec] – [obec] – [obec] za ujetých 105km dle vyhl. č. 511/2021 Sb., ve znění do 13. 5. 2022, ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činilo celkem 1 447 Kč {210 x (4,7 + (0,059 x 37,1)) }. Cestovné k jednáním dne 27. 6. 2022 a 14. 11. 2022 na trase [obec] – [obec] – [obec] za ujetých 156km (4 x 39) dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce činilo celkem 1 143 Kč {156 x (4,7 + (0,059 x 44,5)) }. Cestovné tak činilo celkem 3 089 Kč (499 + 1 447 + 1 143). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 10 644 Kč (0,21 x (34 100 + 3 300 + 2 000 + 3 089)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 63 133 Kč (10 000 + 34 100 + 3 300 + 2 000 + 3 089 + 10 644). Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).