15 C 200/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 58 998,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 500 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným úrokem 9 397 Kč,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 7 466 Kč,</b> <b>-) s úrokem 20 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 18 498,36 Kč, jakož i kapitalizovaných smluvních úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a běžících smluvních úroků nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 6 308 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 58 998,36 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 2. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 28 079 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 63 079 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 8. 2019. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 15. 5. 2018. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 58 998,36 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 998,36 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 13 871,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 586,25 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný měl na dluh do postoupení pohledávky uhradit 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 2. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 28 079 Kč, celkem tedy částku 63 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, resp. v případě poslední splátky po 3 494 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 8 577 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 11 791 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku, resp. částku 30 194 Kč, neboť šlo o refinancování zápůjčky a částka 4 806 Kč byla použita na splacení předchozí zápůjčky, převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 127,77% při stanovených 18 splátkách, úroková sazba 29% p. a.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni.

5. Ze souhrnné informace ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze částku 1 500 Kč, a to dne 21. 3. 2018 částku 1 000 Kč a dne 15. 5. 2018 částku 500 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 6. 5. 2021. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 21. 4. 2021.

8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 505 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 3 494 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 28 079 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 1 500 Kč a to na souhrnný poplatek.

9. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

10. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

11. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 28 079 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 35 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 80% (za 18 měsíců) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal.

17. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. Žalovaný dle žalobkyně uhradil 1 500 Kč. Nicméně bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou zápůjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 28 079 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 80% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 40 500 Kč (zapůjčená částka 35 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 7 000 Kč – 1 500 Kč, které žalovaný uhradil).

18. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 8 577 Kč s tím, že představují 29% p. a. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Z uvedeného důvodu přiznal běžící úrok pouze v uvedené výši a nikoliv ve výši 29% požadované žalobkyní. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 20% z dlužné jistiny 35 000 Kč, ode dne 15. 8. 2019, tj. ode dne ke kterému vzniklo žalobkyni právo na úhradu zbývající dlužné částky, a to do data postoupení pohledávky, tj. dne 18. 12. 2020 v kapitalizované výši, která dle výpočtu provedeném v kalkulačce programu ASPI činí celkem 9 397 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,5% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 21 054,66 Kč za období od 15. 6. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 18. 12. 2019 v kapitalizované výši, která činí žalobkyní požadovaných 7 466 Kč. Stejně jako smluvní úrok byl i úrok z prodlení přiznán žalobkyni i od data postoupení pohledávky do zaplacení z požadované jistiny ve výši 35 000 Kč.

19. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 18 498,36 Kč (58 998,36 – 40 500), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 2 950 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 3 460 Kč za jeden - celkem 10 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 368,8 Kč (0,21 x (10 380 + 900)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 16 598,80 Kč (2 950 + 10 380 + 900 + 2 368,8). Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 40 500 Kč, žaloba byla pro částku 18 498,36 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 69% ku 31% ve prospěch žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 38% ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 6 308 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.