15 C 207/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného t. č. stát. instituce , anonymizováno příjmení anonymizováno , PSČ obec o zaplacení 49 014,44 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 27 774,85 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z částky 27 774,85 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 600 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 5 639,59 Kč, jakož i úroků z prodlení nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku II., zamítá.</b> IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru poskytnutému žalovanému jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] dne 12. 3. 2018 ve výši 30 000 Kč prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností dne 12. 3. 2019, přičemž byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Částka 30 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet], a to dne 12. 3. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 došlo k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 22. 6. 2022 se z důvodu pobytu ve vězení nedostavil, ani nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez své osobní účasti, resp. aby si zvolil zástupce, který by jej při jednání před soudem zastupoval. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila podáním ze dne 13. 6. 2022.

3. Podáním ze dne 24. 3. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný skutečně čerpal pouze částku 13 000 Kč s poplatkem ve výši 8 239,59 Kč viz předložená smlouva o úvěru. Žalobu tak vzala zpět co do částky 27 774,85 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne 13. 3. 2019 do zaplacení. Nadále však trvala na oprávněnosti žaloby co do částky 21 239,59 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 13. 3. 2019 do zaplacení.

4. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud řízení co do částky 27 774,85 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 27 774,85 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení, výrokem I., zastavil.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jakož i z úvěrové smlouvy č. S0001 [číslo] ze dne 12. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se se žalovaným dohodla na poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, se splatností do 12. 3. 2019. Předmětná částka měla být poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Roční úroková sazba činila 12% RPSN činilo 192,11%. Žalovaný měl úvěr splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 1 841 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 8 239,59 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit 21 239,59 Kč.

6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 12. 3. 2018 byla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě poukázána částka 13 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo].

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021 bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou z téhož dne.

8. Ze sdělení a výpisu účtu [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byla dne 13. 3. 2018 připsána částka 13 000 Kč.

9. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v části, v níž žalobkyně požaduje zaplacení poskytnutého úvěru ve výši 13 000 Kč.

14. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

15. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy.

18. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 63% (na 12 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký.

19. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

20. Na úvěr 13 000 Kč nebyla žalovaným uhrazena žádná platba. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 20% z poskytnuté částky, v tomto případě tedy částku 2 600 Kč (13 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 15 600 Kč (13 000 Kč + 2 600 Kč). Částka 2 600 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 5 639,59 Kč (8 239,59 – 2 600), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 239,59 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 63% úvěrované částky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté částky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy).

21. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 9,75% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 15 600 Kč za období od 13. 3. 2019 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. Výrokem III. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení dalších 5 639,59 Kč (21 239,59 – 15 600), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně navzdory přiloženým listinám a zjištěným skutečnostem požadovala v žalobě částku, která jí zjevně nepříslušela, pročež vzala žalobu částečně (více než z poloviny) zpět. Již s ohledem na tuto skutečnost, jakož i s ohledem na výši zamítnuté částky je zřejmé, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Žalovaný však byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud ve věci náhrady nákladů řízení výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.