15 C 211/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16 406 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 16 406 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 1. 2016, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 082 Kč Celkem měla tedy žalovaná původní věřitelce vrátit částku 55 082 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 919 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2017. Žalovaná však nehradila jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 21. 7. 2016. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 406 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 906,33 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 499,67 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 11 710,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 180,03 Kč, úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 10 906,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 906,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná měla na dluh do postoupení pohledávky uhradit 28 500 Kč, přičemž po postoupení pohledávky uhradila ještě další platby a celková úhrada žalované tak činila 38 676 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 23. 11. 2021 uvedla, že nárok neuznává, neboť žádnou smlouvu neuzavřela, u [anonymizováno] měla smlouvu jinou a jindy. Nadto se dostala do složité životní situace, kdy i kvůli tehdejšímu partnerovi vznikaly na její jméno úvěry, o kterých neměla tušení. Nyní již její finanční gramotnost vzrostla a je jí tak zřejmé, jakých chyb se dopouštěla. Půjčku u [anonymizováno] má za splacenou 3. Při jednání dne 28. 2. 2022 žalobkyně setrvala na svém předchozím vyjádření, aktualizovaném v podání ze dne 6. 12. 2021. Žalobkyně doplnila, že pokud jde o poslední položku v tabulce umoření, tj. o částku 16 406 Kč, představuje tato částka nikoliv platbu od žalované, ale platbu žalobkyně své předchůdkyni. Jedná se tedy o chybný zápis. Žalovaná opětovně uvedla, že žádnou smlouvu se žalobkyní v předmětném období nepodepsala. Uvedla pouze, že úplně stejnou smlouvu podepisovala již v dubnu 2015.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 1. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 25 082 Kč, celkem tedy částku 55 082 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 919 Kč, resp. v případě poslední splátky po 861 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 3 950 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 165 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 967 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 68,70% při stanovených 60 splátkách, úroková sazba 20,50% p. a.

5. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 je zřejmé, že žalovaná uhradila za období od 19. 1. 2016 do 6. 6. 2019 na poskytnutou zápůjčku celkem v žalobě uváděných 38 676 Kč. Dne 21. 1. 2020 je pak evidována platba částky 16 406 Kč a uváděný zůstatek nesplacené jistiny činí 0 Kč.

6. Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 28. 2. 2018, který nese podpis žalované ze dne 11. 3. 2018, soud zjistil, že žalovaná uznala dluh vůči předchůdkyni žalobkyně ve výši 44 906 Kč formou splátkového kalendáře po 1 900 Kč měsíčně.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020.

9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 11. 5. 2021. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ji o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 27. 4. 2021.

10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 919 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 861 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 25 082 Kč, a to v podobě uvedené shora. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná uhradila na dluh částku 19 093,67 Kč na jistinu a 19 582,33 Kč na souhrnný poplatek, neboť dluh na jistině činil 10 906,33 Kč a dluh na souhrnném poplatku 5 499,67 Kč Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila 38 676 Kč.

11. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům.

12. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem.

13. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

15. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že smlouvu žalovaná skutečně uzavřela, a to s ohledem na skutečnost, že se podpis na smlouvě shoduje s podpisem na vyjádření k žalobě ze dne 17. 9. 2021 a 23. 11. 2021. Ve prospěch tohoto závěru ostatně svědčí skutečnost, že na smlouvu bylo uhrazeno 38 676 Kč, které by patrně nehradil nikdo namísto žalované. Nicméně soud podpis žalované znalecky neprověřoval, a to z toho důvodu, že po posouzení smlouvy dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 25 082 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 30 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83,60% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána.

18. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala.

19. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 38 676 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 25 082 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 83,60% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené žalobu zamítnout, neboť je zřejmé, že ze strany žalované došlo k uhrazení poskytnuté zápůjčky v takové výši, kterou soud považuje ještě za souladnou s dobrými mravy. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované nejvýše částku 36 000 Kč (30 000 Kč jistina + 6 000 Kč jakožto soudem stanovená nejvyšší přípustná výše poplatku). Žalobkyně však na dlužnou částku uhradila již částku 38 676 Kč (pokud by soud navíc vycházel z čísel uvedených v tabulce umoření, pak by žalovaná dokonce uhradila 55 082 Kč, neboť žalobou požadovaná částka 16 406 Kč figuruje mezi celkovými platbami a zůstatek nesplacené jistiny činí 0 Kč. Je tedy otázkou, zda ze strany žalobkyně nedošlo k vymáhání pohledávky již řádně uhrazené, a to navzdory doplňujícímu vyjádření žalobkyně o chybném zápisu). Tak jako tak však soud dospěl k závěru, že žalovaná požadovanou částku nejméně o 2 676 Kč přeplatila (38 676 – 36 000). Soudu tedy nezbylo, než žalobu s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu v plném rozsahu zamítnout. Ostatně žalovaná již po sdělení shora uvedeného názoru soudu pravost podpisu smlouvy dále nenamítala.

20. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v řízení byla zcela úspěšná žalovaná a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Nicméně vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud ve věci jejich přiznání tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.