15 C 220/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 27 309 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 029 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 22 029 Kč ve výši 8,25 % ročně od 10. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 5 280 Kč, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 025 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 27 309 Kč za období od 10. 6. 2021 do 7. 9. 2021, jakož i zákonného úroku z prodlení nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 184 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 10. 2022 domáhala zaplacení 27 309 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy ze dne 19. 4. 2021 poskytla žalované částku 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 5 280 Kč a poplatky za služby v celkové výši 29 Kč do 10. 6. 2021. Žalovaná zaplatila 4 400 Kč. Žalobkyně proto kromě zaplacení částky 27 309 Kč žádá zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 4 025 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 27 309 Kč za období od 10. 6. 2021 do 7. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 27 309 Kč od 10. 6. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se, ač soudem vyzvána a poučena, se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2021 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 22 000 Kč s 0% roční úrokovou sazbou, kterou se žalovaná zavázala vrátit formou jedné splátky nejpozději do 19. 5. 2021, a to spolu s poplatkem ve výši 5 280 Kč RPSN činilo 1269,72% Celkem tak žalovaná měla žalobkyni vrátit částku 27 309 Kč, kam byl počítán ještě poplatek 29 Kč za SMS info servis. Jiné poplatky sjednány nebyly. Variabilní symbol pro výplatu úvěru byl [anonymizováno] [číslo] Součástí smlouvy byl i sazebník a dále všeobecné obchodní podmínky. V rámci sazebníku byla v bodě 3 Náklady úvěru a smluvní pokuty sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě prodlení, jakož i částka 35 Kč denně na nákladech za vymáhání.

5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru byla dne 20. 4. 2021 vyplacena částka 22 000 Kč, a to pod [variabilní symbol].

6. Z výpisu k úvěryschopnosti žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjem žalované, který činil 28 666 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů činila 10 000 Kč. Na základě těchto parametrů posoudila žalobkyně úvěryschopnost žalované jako úspěšnou.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení částky 36 576,08 Kč, a to do tří dnů od doručení této výzvy, která dle podacího lístku byla žalované zaslána dne 25. 8. 2022.

8. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle něhož žalobkyně žalované poskytla dne 19. 4. 2021 peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalované se je zavázala vrátit do 19. 5. 2021. Úrok byl sjednán ve výši 0 %, avšak poplatek za poskytnutí úvěru činil 5 280 Kč a poplatek za další služby 29 Kč celkem. Mimo hlavní smlouvu, v Sazebníku, bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky a o nákladech vymáhání v paušální výši 35 Kč denně, nárokovaných v celkové výši 4 025 Kč.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Zároveň se jednalo o úvěr spotřebitelský, soud proto posuzoval i soulad s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

15. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato jsou v části týkající se poplatku za jeho poskytnutí uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

18. Ze zjištěného skutkového stavu a citované úpravy je zřejmé, že žalovaná byla povinna zaplatit jistinu 22 000 Kč. Po právu bylo i ujednání o ceně za další služby ve výši 29 Kč.

19. Dle přesvědčení soudu je však poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný poplatek představující 24% (na 1 měsíc) z půjčené částky je neúměrně vysoký.

20. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.

21. U úvěru 22 000 Kč byla žalovanou celkem uhrazena částka 4 400 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 20% ze úvěrované částky, v tomto případě tedy částku 4 400 Kč (22 000 Kč x 0,2), tak žalované zbývá k úhradě částka 22 029 Kč (22 000 Kč poskytnutá jistina + 29 Kč jako poplatek za sms informační servis + 4 400 Kč jako soudem stanovený poplatek – 4 400 Kč zaplacených žalovanou). Částka 4 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 880 Kč (5 280 – 4 400), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše poplatku (5 280 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 24% úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně žalobkyní. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

22. Soud tedy přiznal nárok na částku 22 029 Kč, kdy poplatek za uzavření smlouvy (byť přiměřeně modifikovaný soudem) byl jedinou odměnou žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků. Z této částky pak soud přiznal žalobkyni též nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

23. Naopak v rozporu s právem bylo ujednání o smluvní pokutě obsažené mimo hlavní smlouvu v Sazebníku Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.

24. Dokonce i případný odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Ujednání o smluvní pokutě mimo hlavní smlouvu tedy lze považovat za ujednání nepřiměřené podle § 1813 OZ (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). Podle § 1812 odst. 2 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží.

25. Co se týče nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ty nebyly nijak navázány na uskutečněné úkony vymáhání, nýbrž byly sjednány v paušální výši a navázány pouze na běh času – jednalo se tedy pouze o zastřenou smluvní pokutu. I pro ni platí výše uvedený závěr o zdánlivosti tohoto ujednání, tedy nepřihlíží se k němu.

26. Shrnuto, soud žalobě vyhověl co do částky 22 029 Kč a úroku z prodlení z této částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

27. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější v poměru 71:29 (po zohlednění žalované smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky), má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by tyto náklady činily 2 818 Kč (podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, náhradu 21 % DPH, náhradu soudního poplatku 1 366 Kč). Z toho 42 % činí 1 184 Kč. Žalobkyně se sice domáhala náhrady nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u zdejšího soudu je za letošní rok evidováno asi 20 žalob žalobkyně, které se liší prakticky jen částkami a daty. Jedná se tedy o typické formulářové žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení 1 184 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce.

28. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.