15 C 221/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno příjmení anonymizována tři slova , příjmení jméno , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 845 Kč</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 4 845 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 7,50% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení 8,75% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 845 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 155 Kč a příslušenství nad rozsah příslušenství přiznaného ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15. 5. 2006, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 410 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 7 410 Kč, a to v 26 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2006. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze částku 1 155 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 (jednalo se o smlouvu s přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], který pohledávku získal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 od původního věřitele žalovaného, tj. [právnická osoba] [anonymizováno]). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem 1 255 Kč.

2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.

3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne 15. 5. 2006 žalobkyně (pr. předchůdkyně) na základě smlouvy o půjčce zaslala na účet žalovaného částku 5 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 410 Kč. Celkovou částku 7 410 Kč měl žalovaný uhradit v 26 splátkách 285 Kč RPSN činilo dle smluvních podmínek 405,2% při 26 splátkách. Postoupení pohledávky žalovaného bylo prokázáno smlouvami ze dne 19. 6. 2015 (na [právnická osoba] [anonymizováno]) a 24. 8. 2018 (na současnou žalobkyni). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 18. 9. 2018. Dne 4. 12. 2019 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný na dlužnou částku dle žalobkyně uhradil 1 155 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by uhradil více.

5. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

6. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

7. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

9. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 2 410 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 5 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 48,2% (za 26 týdnů, tj. zhruba 96,4% za 52 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 845 Kč (5 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 1 000 Kč – 1 155 Kč, které žalovaný uhradil).

10. Dle názoru soudu žalobkyni dále svědčí i nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., z dlužné jistiny ve výši 4 845 Kč (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 2. 7. 2015.

11. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 155 Kč (5 000 – 4 845), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 200 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a po 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění §11 odst. 1 písm. h) AT), celkem tedy 500 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 AT). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 168 Kč (0,21 x (500 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 1 968 Kč (1 000 + 500 + 300 + 168). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 Kč, úspěšná byla co do částky 4 845, tedy z 97%. Ohledně 3% byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni tedy vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 94%, tedy ve výši 1 850 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.